Dítě z Osvětimi
Lily Graham
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496764/bmid_dite-z-osvetimi-ude-496764.jpg
4
142
36
Narodila jsem se do světa, který mi chtěl upřít právo na život. Těmito slovy začíná historický román spisovatelky Lily Grahamové zasazený do nemilosrdného světa koncentračního tábora v Osvětimi. Jeho hlavní hrdinka, Eva Adamiová, dívka židovského původu žijící v Praze, se ocitá uprostřed bouřlivých událostí podzimu roku 1938, kdy nacistické Německo rozšiřuje svůj životní prostor a postupně se zbavuje těch, kteří v něm žijí, pracují a milují. Po záboru Československa nastupuje Eva se svojí rodinou do transportu a po několika měsících ve sběrném táboře Terezín odjíždí do pekla na zemi – do Osvětimi. Čtenáři se zájmem o dějiny druhé světové války a Holocaustu už pravděpodobně přečetli jiné knihy na podobné téma, ale možná se ještě nesetkali s příběhem o ženách, které v koncentračním táboře porodily a s nasazením vlastního života svoje děti ochránily a udržely při životě. Příběh Evy, její rodiny a ostatních žen otevírá smutnou kapitolu dvacátého století, v níž se však navzdory nelidským podmínkám přesto nachází projevy lidskosti a vznikají pouta, která ani strach a krutost nezničí. Román Dítě z Osvětimi nepopisuje v prvé řadě historická fakta, ale přináší osobní svědectví o vnitřní síle nevzdat se nikdy naděje na přežití.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , KontrastOriginální název:
A Child of Auschwitz , 2019
více info...
Přidat komentář
Smutný příběh a bohužel pravdivý...
Naděje v takovém hrozném a smutném prostředí pomohla přežít několika málo lidem...
Mám ráda tento typ historie. Je to prostě tema, které mě zajímá. Tuto knizku jsem si půjčila v knihovně a přečetla za jeden den. Nedovedla jsem se odtrhnout od děje. Dej mě naplno pohltil. Krásné napsáno i v nehezke době krásný i když smutný příběh. Mám 1,5 ročního chlapečka a chvílemi jsem se tam divili. Za mě rozhodně doporučuji
Další silný příběh. Je pěkné,ale že i v této strašné době se stalo něco tak pěkného, že žena otěhotněla a i přes veškerou práci, hlad a bídu atd... se podařilo porodit zdravé miminko
Taková oddychová knížka tohoto žánru, přečetla jsem ji rychle, ale zas tolik mě nezaujala, v nejbližší době si ji znovu nevyberu.
Pěkně odvyprávěný nepěkný příběh...neuvěřitelné, že někde jako je Osvětim přicházely na svět děti...
Další neskutečně silný příběh inspirovaný životními osudy, které se za 2. sv. války staly, spousta reálných hrůz z této doby a vznikl opravdu silný srdceryvný příběh, od kterého se nedalo odtrhnout.
Věřila jsem a doufala aspoň částečně v dobrý konec.
Mám spoustu knih na toto téma, nikdy mě nepřestane udivovat hrůza a zrůdnost KT, ale i přesto by si aspoň jednu z nich měl přečíst každý.
Nemůžu jinak, než dát pět hvězdiček. U takové knihy se snad nedá ani napsat, že byla hezká. Ten příběh byl šílený a pokaždé když čtu knihu s tímto tématem, žasnu nad tím, kolik síly může být v člověku. Je večer, vedle mně usíná můj syn a já jsem velmi vděčná době ve které žiju. Jsem ráda, že se nemusím bát a že jsme v bezpečí. Člověk si vždycky uvědomí priority, co je vlastně v životě nejdůležitější. Vřele doporučuji přečtení
Na toto téma už jsem přečetla hodně knih, ale tato kniha mě dojala nějakým jiným způsobem. Autorka se inspirovala skutečnými příběhy, které dala dohromady, lehce je upravila a vznikl nový, smyšlený, ale velmi silný a věrný příběh. Doporučuji a určitě si někdy přečtu znovu.
(SPOILER) Na toto téma jsem četla už hodně knih a tato je pro mě průměrná - ani nejlepší ani nejhorší. Příběh je trochu předvídatelný, protože z autorky je cítit po celou dobu, že ta velká láska nemůže dopadnout jinak než happyendem. Ale i tak ji beru jako ten lepší průměr - bavila mě, ale znovu si ji nepřečtu.
Kniha se četla téměř sama.
Jak sama autorka uvádí, vyslechla několik příběhů přeživších )nebo jejich potomků) a vložila je do jednoho románu.
Nebylo to špatné, ale četla jsem už lepší knihy na téma holocaustu.
Četlo se to hodně dobře a rychle, bavilo mě to. Ale vlastně už nevím, čím by se kniha měla odlišovat od spousty jiných o daném tématu. Působí na mě dojmem, že se chce jen svézt na módní vlně. Není špatná, jen nijak výjimečná.
Pěkně napsaná a zajímavá kniha, ale už jsem četla jiné knihy z 2. světové války, které mě více "chytly za srdce".
Čtivé, zajímavé. Četla jsem hodně příběhů na téma holocaust. Tato kniha byla zase z jiné perspektivy. Některé pasáže a postavy byli těžko uvěřitelné. Ale nikdo kdo toto nezažil nemůže říct jak to doopravdy bylo. Nakonec příběh "dobře" dopadl. Alespoň něco pozitivního při té hrůze
Knihu jsem dostal jako dárek k nákupu. Sám bych si jí asi nekoupil, jelikož už mám přečteno o tématu Holocaustu dost. Pro mladé čtenáře však vhodná pro nepříliš naturalistické popisy než aby začínali Schindlerovým seznamem nebo Sophiinou volbou.
Máme tady šablonovité formy: dívka prožívající útrapy v Osvětimi prokládané vzpomínkami na život před válkou. Najde si kamarádky, aby mohly řešit všední útrapy a hledat své blízké. Velmi mi to připomínalo jiné knihy. Sympatické je, že hlavní postava je z Prahy a autorka naznačovala postup záboru Čech vedle vzpomínek rakouské Židovky, její kamarádky.
Občas byly rušivé opakující se slova v jedné větě nebo naivní obraty, asi pro přiblížení věku hlavní hrdinky.
Již několikrát jsem zmiňovala, že první kniha, kterou jsem četla z prostředí koncentračního tábora byla Jiskra života. Četla jsem ji jako teenager a možná proto ve mne zanechala velký otisk a a možná proto, se chystám si ji po 20 letech přečíst znovu.
Tak nyní ke knihám z toho prostředí přistupuji s jistou skepsí a nejistotou....
Ovšem tato kniha mne příjemně překvapila. Příběh se nezaměřuje na utrpení, kterým si jistě každý v Osvětimi pošel, ale jde o to odhodlání a vůli nevzdat se.... Hlavní hrdinka z Terezína (mimochodem o Terezíně jsem četla v Ditě Saxové) se dobrovolně vydá do Osvětimi za svým mužem, aniž by věděla, do čeho jde a o to větší bylo mé nadšení, jak si dokázala poradit.
Věřím, že v Osvětimi vznikly a staly se velké příběhy, ovšem tento ve mě zanechal pocit naděje a pocit, že i v pekle existují andělé.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a našla si místo v mém podvědomí.
Skvělá kniha
Dítě z Osvětimi je strhující, dechberoucí a neskutečné vyprávění jednoho z osudů lidí, kteří prošli koncentračním a vyhlazovacím táborem Osvětim. Přečetla jsem ji skoro hned a čtení doprovázely silné a nepopsatelné pocity. Kniha je čtivě napsaná, prokládaná minulostí "hlavní postavy" - poznali jsme jak minulost, tak krutou realitu tábora. Je psaná z pohledu dívky / ženy, narozdíl třeba od díla Tatér z Osvětimi, takže se nám naskytuje prostřednictvím této knihy i pohled jiné oběti - jak pohlavím, tak postavením v táboře. Každý příběh je ovšem unikátní! Doporučuji přečíst obě dvě všem, protože téma holocaustu by se už nikdy nemělo zapomenout. Můžete využít toho, že je zpracováván autory, ne jen v učebnicích dějepisu :)
Štítky knihy
Osvětim (koncentrační tábor) holokaust, holocaust
Kniha Dítě z Osvětimi je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 199x |
| Čtenářské výzvě | 28x |
| Doporučených | 9x |
| Knihotéce | 160x |
| Chystám se číst | 124x |
| Chci si koupit | 29x |
| dalších seznamech | 5x |
Další holocaustová pohádka z Osvětimi, která se veze na módní vlně, je opět plná chyb a nesmyslů. Už na straně 16 jsem si přečetla, že hrdinka nastavila ruce do mystičky (nějak si to nedokážu představit), na straně 48, jak v Terezíně, kde pracovala na záhonech, pašovala v podprsence banány. Dále jsem se dozvěděla, že Mnichovskou dohodu podepsalo Rusko a vězni v Osvětimi dostávali antibiotika na tyfus. Autorka má zmatek i v dataci, hrdinka Eva se vdávala v listopadu 1938 a o rok později tedy v roce 1939 dostal Michal povolání do transportu do Terezína, přitom první stavební komando bylo vypraveno až v listopadu 1941 a označení hvězdou bylo židům nařízeno v září 1941. O náhodně nalezených zapomenutých bramborách v kbelících, rozkvetlých sněženkách kolem baráku, kde na udusané hlíně nevzklíčilo ani stéblo trávy, aniž by ho hladoví vězni nesnědli, nemluvě. Zápletka s početím dítěte je vrchol bájení. Hrdinka díku tomu, že z Kanady kradla rodinné fotografie určené k likvidaci a pašovala je jejich původním majitelům, zjistí, že byl do vězeňského bloku umístěn její manžel. Strážný SS, který je milenec její kamarádky, ji pašuje na návštěvy za manželem. Manžel je skoro umlácený a ona několik let bez menstruace, ale během pravidelných návštěv se jim zázračně podaří zplodit dítě, které se narodí v lednu 1945. Z líčení autorky lze nabýt dojmu, že v lágru byli jen dva dozorci a několik káp a velitelům vůbec nevadilo, že SSman má skoro veřejný poměr s židovskou vězeňkyní. Nemám slov.