bookemma komentáře u knih

"No a člověk se musel spokojit s tím, co bylo k mání..."

Rozrušilo mě to. Hlavně pasáž o špinavých nehtech u nohou. Protože upřímně, nehty si lakuju proto, aby nebylo vidět, že za nimi je špína. A takhle si barvíme na růžovo nejen nehty, ale vlastně celý okolní svět. A Bukowski je brutální acetonový odlakovač třpytivých laků. Wau.

5 03.08.2018

Jsem přeexponovaná jak rentgenový paprsek žhnoucí silou poezie Sylvie Plathové.

5 11.07.2018

Vůbec by jí neuškodilo, kdyby byla o polovinu kratší. Podobné knihy mě běžně oslovují, ale tahle moc nepromlouvala.

4 11.07.2018

Knihu jsem dostala jako darek k narozeninam se slovy "abys vedela, jak to tam u nas vypada". Shodou okolnosti se "tam" chystam studovat. Mozna i proto na me tak zapusobila. Drsny popis Ostravska, ve kterem neni moc mista na jemnou krasu, a kdyz se objevi, pak jen jako cosi nadpozemskeho v tomhle kraji.

Jasny, kdyby to bylo svaty, tak se nechame upalit den co den.

Vypovidajici.

2 11.07.2018

"Navázat se ženou poměr je snadné, je potřeba ji jen svléknout, ale potom je to všechno složitější, to je pitomá věc."

Některé povídky byly až surrealistického charakteru, jiné byly jen vtipné, další pravdivé, ale všechny opravdové.
Moc hezké čtení.

5 10.07.2018

Mimoradne znepokojiva zpoved cloveka, ktery se domniva, ze jeho existence je skutecna. Namisto toho ale zasveti svuj zivot dustojnosti a klamne iluzi. Az do konce jsem neustale cekala na projevenou vuli k vlastnimu zivotu. Nedostavila se.

9 08.07.2018

451 stupňů Fahrenheita spálilo veškeré mé naivní představy na bílý popel, hluk telestěn ho roztančil po membráně vědění a helikoptéry urputně pátrající po Montagovi ho rozmetaly do dalekých krajin. Utopil se ve stříbřitých vodách a už ani mechanický ohař ho nezvládne najít.
Takový mám pocit po přečtení knihy - totální všeobjímající prázdno. Říkám si, že přesně takhle se musely cítit všechny postavy Bradburyho románu (všechny kromě Clarissy, Montaga a Fabera). V hlavě žádná vlastní myšlenka, jen tupě rezonující zvuky okolního světa, které se odrážejí od prázdných stěn mozkovny a vyplňují všechen čas, všechno tady a teď. A zrychlený čas ubíhá tak, že ho ani nelze zachytit. Naštěstí, čas od času přijde okamžik, kdy se čas zastaví a ten okamžik, alespoň v nás, trvá zase na celé navždy. A díky za ty okamžiky.

9 16.06.2018

Oni nevědí, co činí.
S tím nelze nesouhlasit, ale kdo dnes ví, co přesně činí? Kdo ví, jaký jeho nejtitěrnější čin bude mít důsledek? Čí fotky si zobrazí pedofil na sociální síti, čí názory se nebudou líbit jinému pomatenci a jak tohle všechno nakonec skončí ve světě, kde virtuální realita předčila realitu skutečnou? Existuje snad ještě ono fyzické rozhraní lidského kontaktu, anebo se ta nejdůležitější společenská interakce přesunula na sociální sítě?
Všichni musí podepsat miliony papírů a souhlasů se zveřejněním osobních údajů, se zveřejněním fotografií, vymyslet zábavu pro malé děti na táboře se zdá takřka nemožné, abychom i v té nejhloupější aktivitě "barvení triček" neporušili hloupou směrnici. A k čemu tohle všechno? Informace jsou v podstatě veřejně dostupné, nikomu nedá sebemenší práci jakékoli z nich vyhledat. A my v jakémsi horečném návalu ochrany osobních údajů vymýšlíme stále nová a nová omezení, naprosto zbytečné byrokratické úkony. Kam až nás zavede neúprosný úprk vpřed? Nebo naopak vzad? Do doby, kdy jsou veškeré naše aktivity nepřetržitě monitorovány a potřebně sankcionovány?

2 11.06.2018

S tebou. Motýlím křídlem odřený.
S tebou. Krajina k ránu slaná.
S tebou. Dýchám. Bludnými kořeny.
S tebou. Bludnými. Je mícha obehnaná.

Úžasná poezie

3 29.05.2018

Avšak v nitru, v duši, mě ten člověk velmi rozrušoval a zatěžoval, a po pravdě řečeno, dávno jsem se s ním ještě nevyrovnal. V noci se mi o něm občas zdává a cítím, jak mě i pouhá jeho existence do základu zasahuje a znepokojuje, byť jsem si ho zamiloval.

...civím nyní stále častěji do černého hvězdného kosmu. Ale ona tam nikde není.

Kniha mi byla velice blízká, snad jen kdyby příběh nepřerušovaly zbytečné glosy, o tom, že tohle je prostě jen román. Čtenář má pak pocit, že nikdy se nic podobného nestalo, že vše je autorova fantazie, a to knihu lehce kazí. Nicméně, za tak dokonalé vykreslení onoho nerovnoměrného vztahu staršího muže a mladé dívky, jeho studentky, si román pět hvězdiček zaslouží.
Jeho poutá jakýsi zaběhlý řád a "maloměšťáctví", ona je šťastná, a zároveň má strach. To, co se v takto asymetrickém vztahu děje je potřeba zažít, aby člověk správně pochopil.

4 13.05.2018

"Ty se se mnou rozcházíš?"
"Ne."
"Ty nejsi šťastná?"
"Ani moc ne."

Och, ano. Těžké osudy milovaných žen, které vědí, že nikdy nemohou, nebudou ty první z prvních.

2 06.05.2018

Řekl jsem, že to není vyloučené. Ale ať je to jak chce, já možná nemám jistotu o tom, co mě doopravdy zajímá, ale bezpečně jsem si jist tím, co mě nezajímá. A to, o čem mi tu vykládá, mě nezajímá.

Mám moc ráda filosofii existencialismu. Protože jsme všichni tak trochu Mersaultové a jejich Marie.

4 22.04.2018

Zavři oči...
a bude všechno jako na
počátku

světa


Nadčasové a oslovující básně... Mám je hluboko pod kůži

rozpuštěné

6 19.04.2018

Lepší spatřit krásu, byť jen na okamžik, a pak přestat existovat...
nežli se krásy
nikdy ani nedotknout.


Veronika se krásy dotkla. A pak jí došlo, že stojí za to žít.

5 14.04.2018

Dokonalé vykreslení lidské povahy...Když Kuličku potřebovali, využili ji. A poté, hned po té, co jim posloužila, ji nemilosrdně odkopli. Morálně znásilněná, zostuzená a odsouzená.

4 14.04.2018

"Začalo to u něčeho nepodstatného. U malého zrnka. Mohl to být pyl, smítko prachu, popel ze sopečné erupce, nejjemnější písek z pouštní bouře nesený vzdušnými proudy. Každý den shoří v atmosféře tisíce meteorů a možná, že tohle byl mikroskopický úlomek, který zbyl po jednom z nich. Poslední střípek planetky. Zbytek kamene z jiného konce vesmíru."


Krásný sloh, příběhy složené jen a pouze z volných autorových asociací. Dlouho jsme hledala styl psaní, který by mi absolutně vyhovoval. Právě jsem ho našla.

4 25.03.2018

A tak jsme obdivovali dílo obyčejného člověka, dílo hodno Boha.

Zamýšleli jste se nad tím, co má opravdu smysl v lidském životě? Jsou to snad války? Nesmyslné umírání?
Jako by za každého člověka zasadil jeden strom, a těch stromů bylo moc a moc a lidé umírali, a on, nevěda ničeho, sázel dál své stromy. Za každého člověka jeden strom.

10 15.03.2018

Umřít bez umírání
a bez života žít
v tak prapodivný zázrak
lze sotva uvěřit

Jemné verše zároveň ale plné bolesti a zklamání. Moc pěkné čtení.

5 15.03.2018

Zatímco píšu tento komentář miliony nevědomých algoritmů sledují moje prsty na klávesnici a zjišťují, že píšu jen čtyřmi, že si velice často pletu při psaní "a" a "s", že často zapomínám na poslední písmenko a že
často místo čárky napíšu "m" a naopak. Sledují moji srdeční frekvenci, při jakých slovech se mi lehce zvýší, a kdy je naopak úplně v normálu. Algoritmus analyzuje hudbu, kterou právě poslouchám, světlo, jaké je v místnosti i teplotu, jaká v okolí panuje. Na základě toho tento nevědomý algoritmus vyhodnotí lépe než já, co jsem zač.
Na základě svých poznatků je schopen mi příště doporučit přesně takovou knihu, písničku, výrobek, popřípadě partnera, který mi bude vyhovovat.
Ideální. Zodpovědnost za mé činy, za výsledek chemických procesů v MÉ hlavě, v MÉM VĚDOMÍ, má zcela nevědomý algoritmus. Ale kdo ví - třeba jsou lidé tak strašně omylní právě proto, že mají vědomí.
A možná, že pro uspokojení neustále se zvyšujících potřeb společnosti bychom měli skutečně nechat vládnout nevědomé bytosti. A pak...kdo ví, kdo ví, kdo ví.
Zrůdné čtení.

6 11.03.2018

"Dokud ti ubývá duše, víš, že ještě nějakou máš..."


Skvělé, skvělé, skvělé!!
Nechutné, veselé, odporné, tragické, smutné, poetické, láskyplné, emočně labilní. Ale skvělé.

8 24.02.2018