bookemma komentáře u knih

"Lidem určitě naháněla strach představa, že nějaký člověk může žít bez minulosti."
Velice znepokojivé drama, znepokojivá postava matky a tísnivá atmosféra. Nakonec se Gaston nebo Jakub rozhodl nejlépe, jak mohl.

2 04.11.2019

Maeterlinck vytvořil horor na nejmenším počtu stránek v dějinách... Divadelní horor. Melisanda, kompletní bláznivá žena nalezená v lese stárnoucím bláznivým lovcem laní.
Chtěl ulovit laň a místo ní ulovil Melisandu...
Dívku, která nikdy nezavírá oči, stejně jako mrtví.
Která hází do vody vše, čeho se potřebuje zbavit, aby se očistila. Voda pod hradem, která to špatné uchovává v sobě.
Kompletně bláznivá divadelní hra...

2 29.10.2019

No tak, jen klid! Nejlepším lékem na manželské hádky je tchyně!
Odborně se tomu říká vyrážet klín klínem!

Výborný vaudeville :)

3 15.10.2019

四书 má hned několik zvláštností. Prvním z nich je doslovný překlad názvu knihy do češtiny. Další je spojení všech čtyř příběhů do jednoho děje. V neposlední řadě pojmenování postav, které čtenáři dovolí nejen takřka okamžité zapamatování si postav, ale působí i jako nepatřičnost v celém příběhu. Ve špinavém prosředí zón přerodu, mezi poli, krví, latrínami, vytaveným železem a bahnem ze Žluté řeky, jména jako Hudba, Náboženství, Spisovatel nebo Učenec, působí jako výsměch tomu, kým osoby byly, výsměch vzdělanosti. Výsměch dojde i svému zadostiučinění - elita národa, vzdělanci, vyhrabávající kořínky, sbírající zvířecí bobky, bojující o trochu jídla nekalými praktikami. Nikdo už s nikým nepřátelí, každému jde jen o svůj vlastní prospěch. Nejzajímavější byla bezpochyby postava Dítěte. V nejvzdálenější zóně přerodu velel skupině vzdělanců, přitom jeho největším snem bylo jet do Pekingu. Nevěděl nic o životě, nic o městech, nic o komunistické straně. Na konci však dochází k prozření a jako Ježíš Kristus ukřižován na kříži spasil všechny své ovečky.

Po dočtení zůstal jen divný pocit prázdnoty. A obraz dítěte na kříži.

4 06.10.2019

Asi jako většina přítomných jsem ke knize zabrousila po zhlédnutí filmu Příchozí. Jako student lingvistiky si z ní odnáším mnohé. Konečně někdo natočil film i o této věde!!! Koneckonců, díky lingvistice pochopíte mnohé. Jak vnímají čas přírodní národy? Proč pro ně neexistuje budoucnost? Proč některé národy neoznačují slovy věci, ale procesy? Proč nám některé slova automaticky evokují různé tvary? Proč rozumíme, i když neznáme jazyk slov, kterými k nám někdo hovoří?
A konečně i správně profláknutá otázka, co když narazíme na někoho, kdo si pamatuje budoucnost?

3 27.09.2019

Denise Molčanova nepřestanu obdivovat. Překladatel z čínštiny a z francouzštiny, který z obou jazyků dokáže vykouzlit knihu přístupnou českému čtenáři. Protože studuji čínštinu a francouzštinu, beru ho za svůj velký vzor, ač si nedělám naděje překladu něčeho takového, jako je právě Bible osamělého člověka, Druhý břeh nebo, pokud zabrousíme i k jiným autorům, kniha laueráta Nobelovy ceny, Yo Moyena, Krev a mlíko...
Knihy o stejné době jsou všechny podobné. V každé z nich se snoubí krutost, lži, intriky, bláznovství a touha po svobodě. Tahle je ale přeci jen trochu jiná. Roztrhané a uschovávané vzpomínky stárnoucího spisovatele nám o toho o Kulturní revoluci neřeknou mnoho, za to řeknou to nejduležitější - jak moc to člověka zasáhlo uvnitř. Co to stále hledá a nenachází?
Bible osamělého človeka rozhodně nepatří k lehkému čtení. Střídaní doby, osob, míst, to vše v nás vzbuzuje dojem neutuchajícího zmatku. Po jejím dočtení zbude ve vzduchu trpký odér Hongkongu, vůně sexu, tušení Markétiných ňader, krása čínských žen, hrubost pracovní kombinézy a teplo sálajících kamen v kamrlíku dva na dva metry...

4 27.09.2019

"Copak ty nevěříš v nic?"
"Zvedni hlavu, Perdicane! Kterýpak člověk v nic nevěří?"

Podle mě má tahle kniha ke komedii hodně daleko...Plná pýchy, mravní zkaženisti a bezbožnosti smutně vystihuje tehdejší společnost...

1 26.09.2019

Seskočím z koně//
hned ti víno nalívám//
a mezi řečí ptám se, kam vedou tvé cesty//
ty odpovíš, že zatím nedošel jsi tam//
zatím se míjíš se svým cílem beze štěstí//
a míříš na jih k horám//
dál se nemám ptát//
osudem mraků bývá věčně putovat

Tohle moc pohladilo duši volného sinologa...

1 24.09.2019

Můj první Pratchett a musím říci, že rozhodně ne poslední. Dobrá oddechovka mezi jinými náročnými četbami.

1 22.09.2019

Dopátrat se konce Krve a Mlíka byl těžký úkol, ač kniha se četla rychle. Ale její tíha byla nezněrná. Zlatko, prototyp antihrdiny, závislý na ženských ňadrech, paní Lu Achátka nucena snášet nelidskou krutost svojí tchyně a manžela, pevná a silná, všech krásných žádoucích osm sester a jejich manžílci... Všechno do sebe neskutečně zapadalo, každá partie se musela dohrát, až z toho šel mráz po zádech. Smekám před Geniálním Molčanovým překladem a doufám, že čínských knih se k nám bude dostávat více a více.

4 16.09.2019

Stojí si za svým
Proto leží
A usedavě pláče

Takových slovních hříček v jednom dílku!!!

4 27.08.2019

"Lidé si ubližují navzájem, Bůh s tím nemá nic společného. Stvořil svobodné lidi. Trpíme a jsme šťastní nezávisle na svých chybách nebo kvalitách."

Pro mě asi nejjímavější kniha z cyklu o neviditelném. Malý židovský kluk, který ani neví, co to znamená být Židem, a přesto kvůli tomu musí trpět. A otec Pemza...který věřil v lidské dobro možná ještě více, než v Boha.

4 20.04.2019

Jantarový oheň je moc hezká povídková kniha z nečínských koutů Číny, a zasáhne vás o to více, když o "neČíňanech" již něco víte. Dobrodružství, duchovno, láska, osud i předurčení. To vše v ní najdete.

2 11.04.2019

Bezprostředně po dočtení se moje pocity mísí v jednu velkou bouři. Lítost, znechucení, bolest, nenávist, strach, něha, smíření...Těžko říct, který z těchto pocitů převládá. Poslední příběh byl jednoznačně nejsilnější, výpověď ženy, která nemá nic, nic neznamená, nikdo nezná její jméno, jen ona sama, a to jí možná dává sílu se nevzdat. Ona je Khady Demba. A i když to nikdy jiný neví, pro ní je to dostatečný důvod k boji. Nestává se nikým, ale zůstává Khady Dembou, která bojuje za svůj život.

4 11.04.2019

Povinná četba, která mě ovšem velice bavila a velice příjemně překvapila. Ovšem hnusy, které se v Číně děly a stále ještě dějí, ty mě nepřestanou nikdy překvapovat. Otřásala jsem se hnusem, cloumal mou hněv, vztek na vševědoucího Velkého, na Xu Sanguana, na matku, povídavé ženské, zlé sousedy, vypočítavého doktora, dobré komunisty, nevděčné syny...A na konci mě jak dva liangy ohřátého rýžového vína zahřála zevnitř něha.

2 04.04.2019

Opětovný návrat ke Gavaldě, opětovná touha být "prostě spolu", teď, tady, a nic víc nechtít.
Anna opět nezklamala, ostatně jako nikdy nezklame, a ač se jedná o romanťárnu první kategorie, pláču nejen nad dokonalou idylkou na konci, ale i nad slovy, co vzlétla, bez síly znovu dolétnout a někam se vrátit. Miluji Gavaldu, miluji umění, zoufám, cítím a soucítím s těžkými osudy, fascinují mě hry se slovy a něžné intelektuálky s pošramocenou duší tvářící se nedobytně, jinak však běžné dívky s běžnými dívčími sny. Milovat, být milována. C´est tout.

5 29.03.2019

"Je za tím ruka Boží. Ruka Boží či ruka ďábla, kdo ví. Když je vám dvacet, je vám vědění ukradené."
Pěkné lyrické povídání o tom, co má skutečně v našich životech tu nejvyšší cenu.

3 26.03.2019

Ke knize jsem se vratila asi po ctyrech letech kvuli (i kdyz bych mela napsat spise diky), profesorce francouzske literatury na univerzite. Pribeh, ktery jsem predtim louskala bez uspechu nekolik mesicu po troskach, jsem tentokrate zvladla za tri hodiny cisteho casu. Wau. Uz behem cteni jsem si rikala: Jak mi jen mohlo uniknout tolik vyznamu? Jak jsem mohla byt lhostejna k destrukci zapadniho cloveka sebou samym? Tenhle autor ctenare rozhodne nesetri. Chlipny profesor snici o studentkach, nelitostne univerzitni prostredi, vyostrena politicka situace, kde se prolinaji skutecne postavy politicke sceny i vyfantazirovani spasitele. Jedno je jasne: kniha predesila otazky, na ktere neda odpoved. A trochu to vypada, jako by se nam tenhle blaznivy Francouz moquer un peu. Ver a vira tva....te spasi.

10 13.03.2019

Čína je spíše tajemství než země.

Tento Schmitt mě bavil, snad o to více, že studuji sinologii, nicméně, něco je tam jinak, a ano...je to milé, je to pěkné, ale je to Čína a možná proto, nebo možná kvůli tomu, že jsem čekala něco trochu jiného, to nebylo úplně ono. Prostě jedna hvězda plave v prostoru.

1 02.03.2019

Cher Dieu,
le petit garçon est mort.

A mně se nedostává slz.

5 19.02.2019