Čtyři knihy
Jen Lien-kche
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/179106/bmid_ctyri-knihy-acB-179106.jpg
5
42
10
Román o sisyfovském údělu, o kampaních, hladu a o ceně za přežití se odehrává v době Velkého skoku – Mao Ce-tungovy zničující hospodářské kampaně a následného hladomoru, který si vyžádal životy desítek milionů lidí. Příběh o přerodu člověka zasadil autor do pradávné kolébky čínské civilizace – ke břehům Žluté řeky, které jsou protkány vyschlými říčními koryty a slanými nánosy spraše, do mikrokosmu gulagu zabydleného téměř výhradně intelektuální elitou národa, jemuž velí Dítě. Tuto knihu psal Jen Lien-kche s vědomím, že je zrádcem literatury, nehodným synem realismu a že kniha skončí v šuplíku.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem neočekávaně obdržel na Vánoce a hned ten den jsem s ní začal. Prokousat se prvními kapitolami (hlavně tedy tou první) je sice obtížnější, ale jak se do textu pak člověk "zažere", už ho to nepustí. Pochopí styl, název a vůbec "nesmyslné" číslování a řazení kapitol. A i když zrovna nebylo času nazbyt, každý den jsem alespoň kousíček knihy projel. Proč? To téma je prostě fenomenálně zpracované. Styl, kterým je kniha psána prostě donutí člověka navíc sem tam projít historické články, porovnávat s realitou a tím se i sebevzdělávat, zvláště, když do toho kniha navíc přináší jednoduše představitelné obrazy. Překvapila snad jen kniha čtvrtá, i když neporovnatelná s "atmosférou" tří knih předchozích.
“Abych pravdu řekl, já, Spisovatel, se nebojím smrti, nemám strach ani z mrtvých těl. Nikdo z těch, kdo v devětadevadesátce přežil, se nebál mrtvých ani smrti, báli jsme se jen hladu.”
Pro mne naprosto fascinující čtení o šílenství totalitního režimu, ve kterém každý zaprodá vše co je mu drahé. Přerod elity národa v “nového člověka” v převýchovném táboře pomocí udávání a následných odměn v podobě rudých kvítků a hvězd a slibem propuštění, hladomor, kanibalismus...přečteno jedním dechem.
V důsledku hladomoru, zimy a nemocí zemřelo během období nazývaného eufemisticky Tři roky nesnází (1959–1961) více než třicet milionů Číňanů. Čtyřicet procent obyvatelstva. To všechno v důsledku fantazmagorických halucinací Mao Ce-tunga a dalších představitelů komunistické strany, kteří se rozhodli, že během patnácti let v rámci akce nazvané Velký skok vpřed dosáhnou hospodářské úrovně západních zemí.
Román byl v ČLR zakázán, vyšel v r 2010 v Honkongu.
四书 má hned několik zvláštností. Prvním z nich je doslovný překlad názvu knihy do češtiny. Další je spojení všech čtyř příběhů do jednoho děje. V neposlední řadě pojmenování postav, které čtenáři dovolí nejen takřka okamžité zapamatování si postav, ale působí i jako nepatřičnost v celém příběhu. Ve špinavém prosředí zón přerodu, mezi poli, krví, latrínami, vytaveným železem a bahnem ze Žluté řeky, jména jako Hudba, Náboženství, Spisovatel nebo Učenec, působí jako výsměch tomu, kým osoby byly, výsměch vzdělanosti. Výsměch dojde i svému zadostiučinění - elita národa, vzdělanci, vyhrabávající kořínky, sbírající zvířecí bobky, bojující o trochu jídla nekalými praktikami. Nikdo už s nikým nepřátelí, každému jde jen o svůj vlastní prospěch. Nejzajímavější byla bezpochyby postava Dítěte. V nejvzdálenější zóně přerodu velel skupině vzdělanců, přitom jeho největším snem bylo jet do Pekingu. Nevěděl nic o životě, nic o městech, nic o komunistické straně. Na konci však dochází k prozření a jako Ježíš Kristus ukřižován na kříži spasil všechny své ovečky.
Po dočtení zůstal jen divný pocit prázdnoty. A obraz dítěte na kříži.
Na knihu jsem narazil na letošním Světu knih a vůbec nelituji, že jsem si knihu zakoupil na doporučení vydavatelky. Myslím, že velice pěkně je podstata knihy shrnuta zde: http://www.cinskaliteratura.cz/cs/book/ctyri-knihy-2Pcuif.aspx.
Nechci uvedenou recenzi vykrádat a proto se omezím na vlastní postřehy. Nejzajímavější postavou je rozhodně záhadné Dítě. Většinu času čtenář uvažuje, jestli se jedná opravdu o malé dítě nebo pouze o sadistického dozorce s podivným jménem (ostatně vězňové se také jmenují symbolicky - Hudba, Učenec, Spisovatel atd.). Líbí se mi myšlenka, že Dítě zpodobňuje infantilnost čínského režimu, nerealistické sny, přímočaré myšlení (správně/špatně). Osobně bych neoznačil Dítě jako zápornou postavu, protože skutečně jedná jako dítě. Na jednu stranu nekriticky poslouchá nadřízené (rodiče), ale je schopno soucitu. Je hravé, kruté, laskavé i soutěživé. Jeho konečný osud vnímám jako proces završení dospělosti a tvrdý kontrast s realitou. Dítě se poprvé dostává do kontaktu s novými myšlenkami a odlišnými idejemi (křesťanskými).
Autor velice dobře vystihl absurditu doby (kterou popsal ve svém podobenství o Sisyfovi), přičemž poukázal na odlišné jednání lidského charakteru v dobách krize. Z tohoto důvodu nepocítí čtenář podle mého názoru přílišnou náklonnost k jakémukoliv z vězňů. Hudba je přelétavá, Náboženství nakonec podlehne touze přežít, Spisovatel práská na své spoluvězně pro hrst mouky, Pokus chce nachytat milující se pár, aby získal propuštění atd. Nakonec jedinou postavou stojící na hranici mezi světy svobody a režimu zůstal Učenec.
Celkově kniha popisuje ponížení lidské důstojnosti a převýchově inteligence v Číně na konci 50. let. Je paradoxní, že Noví lidé se měli pro komunistický režim zrodit v místech, kde povstala čínská civilizace před tisíci lety.
Kniha, kterou přečtete jedním dechem. Ale při jejím čtení se vám nebude dýchat lehce.
Román o převýchově 'pravicové' inteligence v Číně na konci 50. let. Některé situace jsou tak absurdní a šílené, že čtenář nevěřícně kroutí hlavou. Určitě knihu doporučuji všem salónním obdivovatelům Mao Ce-tunga i těm, kdo se snaží pochopit specifika čínského komunismu. Poetické i napínavé vyprávění, které přemýšlivého čtenáře nepustí až do poslední stránky a ještě dlouho poté v hlavě zůstane.
Jen k obsahu: Nejstrašnější je, že se takové věci opravdu děly (dějí?). To absolutní ponížení člověka.
Knihu jsem dokázala přečíst až napodruhé, s asi dvouletým odstupem.
Já jsem té knihy dlouho bála, byla postavena v poličce a koukala na mě. Pak jsem se jednou odhodlala a udělala jsem dobře. Byla jsem nadšená, začtená a nemohla jsem se od ní odprostit, každou ráno v autobuse jsem hltala kus toho strašnýho života, kteří přerozovaná inteligence národa prožívala kolem Žluté řeky. Příběh plyne, člověk jednou postavy nenávidí, jednou jim fandí a bojí se jak to dopadne. Na závěr už je to opravdu i dost nechutné. Obdivuji autora, že se něco takového, vzhledem k jeho státní příslušnosti, vůbec odvážil napsat.
Autor sice v předmluvě varuje, ale až po přečtení jsem pochopil před čím. Docela těžké čtení, často monotónní a doslova se opakující věty a myšlenky. Každopádně jsem měl z textu (také díky perfektnímu překladu) jasný pocit "čínského způsobu myšlení".
Štítky knihy
gulagy Čína čínská literatura hladomor Mao Ce-tung, 1893-1976 oběti komunismu maoismus Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2013 |  Čtyři knihy |
| 2016 | Rozpukov: Místopis čínského zázraku |
| 2008 |  Služ lidu! |
| 2023 |  Tvrdý jak voda |
Období Velkého skoku a hladomoru v Číně z prostředí převýchovných táborů. Šílenství známé z jiných děl (např. autobiografické Divoké labutě), tentokrát v částečně alegorické podobě, podtrhující absurditu devastačních požadavků Maova režimu pro lid i zemi. Postavy románu, vězni z řad intelektuálů, jsou personifikováni jen názvy svých profesí, ale až na jednu výjimku autor nenechává prostor pro žádné iluze o elitě národa ... podléhání nátlaku či korumpování pro malé výhody, až po ztrátu veškerých lidských tabu za hladomoru se nikomu nevyhýbá. V zajímavé postavě velitele tábora, Dítěte, v jakési biblické metafoře, můžeme naopak sledovat opačný směr vývoje, od dětsky neuvědomělé krutosti, nadšenecké naivity a touze po pochvalách a odměnách k dospění v utrpení, soucitu a oběti. Až po krátkou tečku v podobě vlastního pojetí sisyfofskeho mýtu zajímavá kniha, vlastně Čtyři.