Bergerac16 komentáře u knih

(SPOILER) Nepamatuji se, že by mě někdy první dvě kapitoly uchvátily tolik jako v tomto příběhu! Prostě jsem MUSELA vědět, co se bude dít dál. I ten, kdo už o nelidském britském vězeňství něco četl, bude podmínkami ve vězeňské kolonii absolutně znechucen. Přesto jsou i ty nejbrutálnější události líčeny velmi střízlivě, jsou spíše zmíněny, čtenář se do té bolesti nemusí ponořit (snad je to záměr autorky).
Hayden St. John by se svým sebeovládáním mohl být tváří kampaně MeToo a Bryony ve své zásadovosti vysoce převyšuje to, co je u ženské hrdosti obvyklé - ale hrdinka po všem, co prožila a viděla, možná není schopná intimního sblížení. Jejich nenaplněná přitažlivost je „vyšponovaná“ až k nevydržení. Bryony neví, jaké jsou Haydenovy emoce, že od začátku obdivuje její nezlomnost, schopnost přežít, nepoddávat se zoufalství i její smyslnou ženskost.
Závěrečná katastrofa, která je rozřešením příběhu, mi přišla nevěrohodná, posunula sice vyprávění k happyendu, ale byla laciná. Přesto hodnotím hodně vysoko, byla bych pokrytec, kdybych dala méně hvězdiček vyprávění, které jsem doslova hltala a ještě dlouho nemohla pustit z hlavy.

4 16.08.2022

(SPOILER) První třetinu románu jsem četla s ohromným zaujetím, málokterý z románů LK mi přišel od začátku tak neskutečně napínavý. Komu už v prvním díle série ležel Justinův osud na srdci, toho nepřekvapí, jakou cestu se vydal. Ale je to fakt oslňující bídák.
Nádherné popisy cesty těmi mokřady po bahnité řece, všechna ta příroda, kterou později Celia malovala.
Celia se opravdu chová pokrytecky, osud jí ve 24 letech utržil spoustu ran a ona, potom co se z těch událostí vzpamatovala, „stojí stále na místě“ - lže si do kapsy a ztratí část čtenářových sympatií, které naopak získá Justin se svou drsnou upřímností. Prostě jsou na ni události vrcholící předstíráním, že se Phillipe vrátil, opravdu už příliš, a tak se znovu uchýlí k tesknění po ztraceném ideálu. Dnešní žena by přemýšlela, jakou část své osobnosti zatím nezná, ale Celia je prostě francouzská katolička z roku 1817, jejíž zkušenosti s muži zahrnovalo hlavně tříleté dopisování s platonicky milovaným Philipem. Zpráva o Phillipově přežití potom udeří jako trest – „tak když se pořád tak zatvrzele upínáš ke svému idolu a stavíš si ho na piedestal, tak tady ho máš“.
Nejprve mi Phillipovo „zmrtvýchvstání“ vadilo, už mi to přišlo vážně překombinované a Celia přeci jasně viděla, jak jeho mrtvé tělo házejí do moře – ale s odstupem tuhle smyčku nakonec beru, nicméně ty osudy tedy autorka napnula téměř k prasknutí.
Situace, kdy se Justin k Celii chová zamilovaně před Augem a Riskem mi u románů LK vadí. Nechá nás přivyknout na veškerou syrovost mužského hrdiny (Max, Justin, Nick Gentry) a potom to celé přepálí tím, že ho nechá sklouznout k patosu nějakým veřejně demonstrovaným vyznáním citů. Nebo vyzrazením, že k finální akci dojde v Ďáblově pasti (změkčilost nehodná bývalého piráta a chladně uvažujícího zabijáka).
Ale celkově v rámci žánru historická romance je vyprávění hodně vysoko.

3 29.06.2022

(SPOILER) Je to jiné. Už to není Anglie se svými tolik upjatými konvencemi, prostředí je Louisiany je o poznání exotičtější. Není to tolik červenoknihovní, z počátku ani moc romantické, zato má celý příběh blíže té historické realitě, kde sňatky často byly o spojení dvou cizích lidí.
Ale je to celé autorčin záměr: zralý muž neprojevující žádné city, zatrpklý, cynický a mladá nezkušená dívka bouřící se proti tomu, aby se s ní zacházelo jako se zbožím. Ani nejbližší okolí si nemyslí, že tohle manželství motivované pomstou může dopadnout dobře. Max si neumí Lysette pomalu získat, ona mu neumí dát žensky najevo svůj zájem o sblížení. Něco jako Angelika, kdyby ovšem Jeofrey de Peyrac byl protivný nadržený dědek, prost jakéhokoli talentu se dvořit a svádět.
K sexu dojde mezi touto dvojicí proto, že se Lysette chce pokusit získat u manžela exkluzivitu a proto, aby učinila přítrž hloupým řečem, ačkoli je uražená, že se Max nevzdal dávné milenky. Pro dnešní ženu neuvěřitelné, pro tehdejší dobu dost časté. Moc se mi líbilo, jak o svůj život hrdinka zabojovala, a že prokázala mnohem větší dobrou vůli s Maxem vycházet, než jaké byl on schopen k ní. Spolkla na chvíli veškerou hrdost, odsunula ji na později, až bude jako skutečná manželka hrát s lepšími kartami, což by se v nekonzumovaném manželství nestalo. Tohle ale pro dnešní čtenářky není příliš líbivé, a mě se líbilo, že LK takový příběh z roku 1805 přesto napsala.
Vyšetřování a hledání viníka vraždy je osou celého příběhu a závěrečná scéna, kdy jde Maxovi o život, tentokrát naprosto sedí, nepřijde mi příběhu uměle natlačená, jenom aby bylo závěrečné napětí.

6 28.06.2022

Vychrtlá semetrika, Pochmurný rozparovač, zlá ženská slepá jak krtek, satan v sukních, zapšklá stará panna, se kterou se žádný soudný chlap nezaplete, to si radši do postele vezme ježka – Catherine to s Leem opravdu nemá lehké, když si zvykl ji podobným způsobem titulovat. Nicméně Cat „drží pozice“, a ačkoli je Leovým zaměstnancem, nic mu nedá zadarmo a jeho drzosti statečně odráží.
Leo, lord Ramsay je podobný typ hrdiny jako lord St.Vincent, podobně prostopášný a cynický.
Catherine se děsí své ženskosti a své případné tělesné smyslnosti, protože jí její nejbližší vnutili myšlenku, že je předurčená se prostituovat. Utíká, užívá přestrojení, potlačuje svoji ženskost, nedovolí si doufat v nějaký milostný vztah. Leo je pro ni naprostým symbolem nebezpečí.
Několikrát jsem se upřímně zasmála. Leovy bonmoty, nápady a příměry jsou prostě odzbrojující.

2 26.06.2022

(SPOILER) Tento díl je velmi blízko historické realitě, mezi šlechtou a zbylým světem opravdu existovala obrovská propast, kterou nešlo zdolávat. O Anabelle zde v recenzích píšete jako o nafoukané náně a bezduché slepici, ale ona je prostě zcela v zajetí aristokratických představ, jiný svět než tento jednoduše nezná, obzory tehdejší aristokratky byly zoufale uzounké, odpoutané od reality. Teprve když se sňatkem zařadí mezi střední střídu, dokáže konečně s odstupem vidět to šlechtické pokrytectví a pomatené představy o životě.
Anabelle byla k Simonovi velice příkrá, jenomže vcelku správně ho vyhodnotila jen jako dalšího zájemce o nemanželský vztah a veškerou zlost z nabídek podobného druhu si vylila právě na Simonovi. Už proto, že pojmenoval její situaci skutečně bez obalu:

"Dříve než odejdu, poskytnu vám látku k přemýšlení, slečno Peytonová. Mějte na paměti, že se možná blíží čas, kdy vám nebude dopřán onen přepych odmítnout počestnou nabídku od člověka, jako jsem já... Anebo nějakou nemravnou."

Jako první tak vyřkl to, co si mlsní aristokrati mysleli už dávno, zatímco čekali na Anabellin pád. Nedivím se proto tvrdosti hlavní hrdinky, protože ona vedla vážně boj o všechno.
Líbila se mi šachová partie mezi Simonem a Anabelle, i všechny jejich nadmíru upřímné rozhovory (A. vůbec nepostřehla, že právě se Simonem může být naprosto sama sebou). Skvělé bylo i jejich manželské vtipkování o tom, že A. je v posteli vstřícná hlavně kvůli Simonovu bankovnímu kontu nebo oplátkou za koupený prsten.
Závěrečná dramatická scéna ve slévárně je sice krapýtek šestákově vyhrocená, ale chápu, že autorka chce mít v příběhu napínavé finále. S výjimkou zmíněného dramatického vyvrcholení je tento díl Čekanek poměrně věrný tomu, jaká tehdejší doba a společnost nejspíš opravdu byla já mám z této série první a druhý díl nejradši.

9 17.06.2022

(SPOILER) Série Travis má patosu červené knihovny jen tolik, kolik do tohoto žánru patří, většina je velmi svěží, třetí díl je vůbec naplněný skvělými dialogy, to je radost text se smíchem číst. Hlavně jejich úvodní výměny, ve kterých nejde jen o vzájemné špičkování a flirt, ale i souznění odlišně smýšlejících lidí. Je to chytré, sexy, hravé… Myslím, že lepší partnerské rozhovory jsem u LK ještě nečetla. Zápletka je taky povedená – začít vztah tím, že k testu paternity „za límec táhnete“ údajného otce novorozeného synovce.

Příběh o tom, jak příjemné je najít náhle někoho, o koho se můžeme opřít – ačkoli Ella vyznává, že nikoho takového nechce, přirozenější je za všech okolností všemu čelit sama. On ale skvěle voní, chytře reaguje a je velkoryse „nápomocně manipulativní“.

Úvahy o vztahu, alfasamcích a betasamcích vás přinutí k zamyšlení nad závazky a svobodou ve vztahu. Volné svazky nejsou u nás tak časté, takže je to téma atraktivní. Ella neuznává majetnické vyjadřování ve vztahu, ale v závěru bývalou Jackovu milenku svižně vyprovodí ze dveří. Lehoulince naivně je to tedy vyjádřeno, to zase musím uznat – Ashley je pitomá až PB brání, takový protiklad k Elle zase autorka vykreslovat nemusela. Taky se trochu bráním událostem typu výbuch, havárie, přírodní katastrofa, ale hrdinku by asi nic jiného neposunulo k důvěře v tradiční vztah, takže to v příběhu své opodstatnění má.
Vztahový propletenec mezi matkou a sestrami je zpodobněn moc dobře, stejně tak to, že to občas opravdu nemá žádné řešení.
Negativa textu: překlepy a chyby v textu, už zase.

5 07.05.2022

(SPOILER) V porovnání s prvním dílem série podstatně svižnější tempo vyprávění. Koneckonců o Hardym toho dost víme z předchozí dílu. Minulost Haven je nastíněna docela málo, ale je patrné, že její rodiče toho hodně zvorali. Haven jakoby k Travisovým tak úplně nepatřila, nebo spíš vzdorovitě nechtěla patřit. Příběh vypráví sama hrdinka, s jakýmsi nadhledem, chvílemi ironickým – věty jsou krátké, emocí v nich je jen málo, vše je líčeno poměrně věcně, měla jsem dojem, že mi svůj příběh vypráví žena, která má o svém život jasno a nelituje se. Epizoda s Hardym ve sklípku byla milá.

Popisované manželství s Nickem jsem četla se zatajeným dechem, nedokázala bych od knihy odejít, dokud nebyla Haven v bezpečí. Terapeutická osvětlení o narcismu, o lidech jako je Nick a Vanessa, jsou cenným obohacením. Je legrační, jak si Haven procvičuje svou nově formovanou asertivitu na svých ochranitelských bratrech, kteří roztomile nechápou, proč nemohou řídit její kroky a zametat její životní cestu.

Jelikož se magneticky přitahují tyrani a jejich oběti, a taky lidé s obdobně bolavou minulostí vepsanou v očích, na scéně se pochopitelně musí objevit Hardy a jeho vůně. A rozpor mezi potřebou intimity, silnou přitažlivostí a neschopností intimity, se kterou Havenino tělo bojuje. V jedné chvíli jsem už sama nevěřila, že ti dva i přes vzájemnou přitažlivost mohou mít sex – že sice Hardy z vlastního dětství ví, jak vypadá ženská oběť domácího násilí (správně to z ní celou dobu načítal), ale na Haven je asi opravdu příliš brzo. Že ten „hrad“ jejích traumatických zábran nepůjde udolat. A potom aby to náhodou hrdinka neměla alespoň pár hodin lehké, ihned bojuje hned na třech frontách: s Vanessou, s manipulativním otcem i Nickem.

Ještě horším démonům (vlastním) čelí Hardy, na kterého dolehla jeho rodinná zátěž v plné síle. Obavy Havenina okolí se spojí s jeho vlastní v souvislou hrůzu, že je pro Haven osudnou hrozbou.
Komu vadí vydatné sexuální scény, tady snad chápe jejich účelnost . Nejsou jenom o silné přitažlivosti, jak je tomu u Lisy Kleypas charakteristické, jsou nezbytným procesem toho, jak se milostný život obou hrdinů proměňuje vzhledem k jejich traumatům tak, jak postupně vyplouvají na povrch.

5 07.05.2022

(SPOILER) Je to jiný styl než u historických romancí, opravdu romantické je jen rozuzlení a epilog. Přišlo mi, jako by proti mně seděla vypravěčka u vína a věcně, s odstupem a bez zbytečné sebelítosti líčila svůj příběh. To jiné pojetí jsem ocenila.
Čtenářky zmínily, že je překvapilo, jak pomalý nástup ten příběh má, a přiznám se, že jsem už v polovině knihy byla taky docela netrpělivá. Jenomže všechny ty vyprávěné „kulisy“ – vše od dospívání, opravdu krizové zápletky (narození sestry, smrt, existenční problémy), až po Libertyině sebeuplatnění tam má svou funkci. Jenom nejsme u LK zvyklé na první pusu ve dvou třetinách příběhu. Libertyině matce je věnováno hodně prostoru, ale zcela záměrně, protože peripetie Diane byly pro Liberty naprosto zásadní – formovaly její nižší sebevědomí, vztah k budoucím partnerům i k sobě samotné. A proto si románů Lisy Kleypas ze současnosti cením vlastně víc než těch historických – jsou už trochu výš než historická tvorba.
Tohle v románu potřebuju: prožívat s hrdinkou ty počáteční nesnáze, její přerod v atraktivní ženu, její city k Hardymu a podivnou „věrnost“, kterou k němu roky chovala, protože jí přišlo, že když byl jediným mužem, který ji nedostupně a intenzívně přitahoval, je zřejmě tím pravým. Opravdu nevím, jestli by bez delšího vyprávění o Welcome čtenář dobře chápal, jak silná musela být motivace Hardyho i Liberty stát na vlastních nohou. I ta Hardyho buldočí potřeba uspět v životě za každou cenu je lidsky pochopitelná, nejdříve pudově silná potřeba uspět, teprve potom byl čas zamyslet se nad hodnotami. Ve druhém díle série je věnováno víc prostoru Hardyho démonům, jeho dozrávání a stojí to za přečtení, dřívější podrazy mu odpustíte.
Vztah ke Gageovi je potom už třešinka na dortu! Nejdřív musela Liberty ustát jeho zášť a nenechat se zastrašit, symbolika s pásovci byla povedená. Originálně se příběh zacuchal v momentě, kdy se objeví Hardy, a Liberty tomu okamžiku neodolá. Takovou ránu málokterý chlap ustojí, Gage najednou zažívá podobné pocity jako kdysi jeho otec, a je to pro něj zřejmě dost neznámý pocit (trochu škodolibě si myslím, že takovou zkoušku potřeboval, to by ve vztazích a la Dawnelle nezažil) Je to celé sexy, šťavnaté…
Motto: „Když kráčíte temnotou, nemůžete spoléhat na to, že vám někdo posvítí na cestu. Musíte spoléhat na jiskru, kterou nosíte v sobě. Jinak se ztatíte.“ To sedí, dojemné, moudré…
Jenom maličká technická: anální styk při první společné noci – to jako vážně?

6 06.05.2022

(SPOILER) Ten příběh je psaný s obrovskou lehkostí, připadalo mi, že se autorka nesnaží o okázalá gesta, časté dramatické zvraty, vyumělkované zápletky a hluboká vyznání – a ohromně mi to sedlo. Úvodní scéna je trošičku za vlasy přitažená, ale je originální a funguje – tak proč ne… Jenom je hned od prvních stránek čtenář docela vykulený
Mrzí mě, že LK své hrdiny mimo aristokracii vždy vykresluje jako zámožné zbohatlíky (Craven, Severin, Winterborn, Ransom a teď Devlin) a přijde mi, že se tento model už stává klišé – anebo já bych to tedy oželela - nestačilo by, kdyby ti muži byli prostě normálně úspěšní a zajištění?
Moc se mi líbilo, jak Jack pracoval s Amandiným ženským sebevědomím, učil ji mít se ráda, hrát si a na předsudky se umět vykašlat. Amanda je prototypem talentované ženy, která se o sebe umí netradičně postarat, ale stále si není dost jistá tím, jestli může ve společnosti vyčnívat, když konvenční vzor tehdejší ženušky je někde zcela jinde. Tradičně šílený obrázek a překlepy - všimněte si, že jinde v Evropě, v jiných překladech LK je grafika obálky zvládnutá - jen český vydavatel Lisu Kleypas "zabíjí" a čtenáře vlastně odhání :-)
Konečně mají v jednom z románů LK opodstatnění ta přitisknutí ženy na hrbol/výčnělek/výstupek atd. - jinde dávám oči v sloup, ale tuto hrdinku by asi nic jiného nepřesvědčilo, že je žádoucí a smyslná.

6 03.05.2022

Opravdu jsem se výborně bavila při vyjednávání detailů manželského soužití a při jednotlivých přerušeních Cassandřiným příbuzenstvem!
Trochu vázne osvětlení, proč se tak náhle Tom pro Cassandru rozhodl, přišlo mi to trochu nedomyšlené a autorsky zkratovité.
Zajímavě vykreslený hrdina – vybavený jen 5 emocemi, a na druhé s technickým uvažováním génia, což ty emoční nedostatky vysvětluje. Taky konečně mužská postava, která není chorobně promiskuitní a postelově zhýralá, už těch polepšených hejsků bylo vyplozeno dost

12 03.05.2022

Negativa: zase naprosto strašný obrázek na obálce knihy. Ve druhé polovině příběh ztrácí dech, zamilovaný Derek je tak nějak málo uvěřitelný najednou už nebyl ani zemitý, ani cynický. Chyběl mi humor, který v předchozích příbězích byl vždy zastoupen, celé to potom už bylo předramatizované (požár herny, únos)
Pozitiva: zajímavá zápletka, hrdinka Sára je žena, která nikoho pokrytecky nesoudí a vnímá postavy z pochybného prostředí s otevřenou myslí. Je zpestřením, že hrdinka je spisovatelkou; prostředí gamblerského salónu jsou čtenářsky poutavé kulisy.

03.05.2022

(SPOILER) Negativa: naprosto šílený obrázek na knize. Lehce šestákově působily Derekovy potlačované city vůči Lily, přirozeněji by působilo normální přátelství mezi nimi. Probůh, opravdu museli kupovat toho medvěda?!:-)
Pozitiva: excentrická hrdinka je skvělým osvěžením, je zraněná, s bolavou minulostí, a tak žije na hraně, podle hesla "když do pekla, tak na krásném koni", výstřední image jí vyhovuje, protože její skutečné emoce jsou tak v bezpečí před okolím. Vztah Lily a Alexe je hezky vygradovaný, díky bohu žádná láska na první pohled, jsou si opravdu cennými soupeři, má to šťávu. Scéna, kdy Alex vyhraje nad Lily v kartách je hodně žhavá, originální.
Po přečtení dalších knih od LK považuju Přijdu si pro tebe za to nejlepší, co napsala...Lily i Alex jsou nejoriginálnějšími postavami.

6 03.05.2022

(SPOILER) Nesmírně sympatická hrdinka Garrett, byla jsem upřímně napjatá, když zůstala sama na záchranu Ethanova života. Setkání dvou nezávislých mimořádných osobností. Kriminální zápletka mi vyhovovala, stejně tak změna prostředí, tentokrát méně luxusních venkovských sídel a městských rezidencí – Kleypasová popisuje londýnské čtvrti a tržiště opravdu poutavě, od romantického románu se přehoupla k historickému – hodně prostoru dostává profesní život Garrett i Ethana, a je to osvěžující.

11 23.04.2022

Upřímně jsem se musela smát, jak se seznámili. Lady ohnutá zaseknutá do opěradla lavičky, klející: „Hrom do koulí!“
Silná umanutost, s jakou odmítá třeba jen zvážit sňatek, mi už potom ale přišla opravdu přehnaná. I jako neprovdaná dívka by musela být zastoupena mužem (Devonem), který by spravoval její záležitosti, nechce se mi věřit, že by tehdy sňatkem byla její situace rázem propastně horší.
Jakkoli její touha po nezávislosti byla až přepjatá, obavy z nabytého vysokého společenského postavení už uvěřitelné byly, a alespoň tady se mi už dařilo hrdinku „nacítit“.
Oslnivost a osvícenost Gabriela byla až čtenářsky odzbrojující. Apely vévody Kingstona mě opravdu bavily: „Dej té dívce šanci, jak se na správného sportovce sluší….“, nebo „Musíš strávit několik dní daleko od milenky. Muž s tvou vytříbenou chutí si daleko víc pochutná na dalším chodu, když vyloučí konkurenční vůně.“

8 23.04.2022

Kdybych dopředu věděla, že se Helen rozhodne vystoupit ze stínu, skandálně a na rovinu jednat s Rhysem o podmínkách manželství a jak to ten den skončí považovala bych to za pitomé, neuvěřitelné a laciné. A autorka to zrovna takhle uchopí a je to skvělé! Opravdu krásně rozehraný začátek, Helen se pohybuje zcela na maximální hraně svých schopností a učí se formulovat to, co chce. To všechno před poměrně nenávistným Rhysem, který ji vlastně neustále jenom vybízí, aby se pakovala. Jakoukoli jinou hrdinku by to urazilo: odmítnutý polibek, podezírání z vypočítavosti, Rhysův šokující návrh, jak dohodu na místě zpečetit.
Je to vypodobněno velmi odvážně, ale mě to dostalo. Zajímavější zápletku jsem od LK ještě nečetla.
V závěru se mi těžko věří, že by Helen Rhysovi prostě utekla, nechala ho být, když bylo evidentní, že je jí téměř posedlý a dávno ji nebere jako trofej s modrou krví. Všechny její důvody pro takový zkrat mi přišly málo relevantní, ale beru to.
Šťavnaté, originální, sexy, dojemné

9 23.04.2022

Necitlivě přeložený název – Devon nebyl ničema, ale spíš hejsek/prostopášník, „a rake“ jak je v originále. Chladnokrevný ale byl, rozhodl se porvat o rodové dědictví, o budoucnost pro sebe i bratra Westa. Ale krásně cynicky dokázal uplakané Kathleen říct, že její hruď je pouze skrovná (scéna ve stájích), nebo ať přestane předstírat, že Thea oplakává, a sundá ten „hromský vdovský hlavokryt“. Naprosto negentlemansky se baví při scéně s vanou a západkou na dveřích.
Chemie obou hrdinů prostě funguje, jejich dialogy jsou svěží a sexy. Oba „drží pozice“, Kathleen rozhodnutá se citově neangažovat u protějšku, který není stvořený pro manželství. Oba mě moc bavili.
Sblížení Helen a Rhyse je taky znázorněno originálně, Rhys by ji k sobě nikdy nepustil, kdyby mu nebylo tak zle - Helen by nikdy nedokázala být komunikativní, kdyby se nestala Rhysovou ošetřovatelkou. Za žádných jiných okolností si neumím představit, jak by k sobě tihle hrdinové našli zalíbení. Helen nezvyklá se projevovat, velkoryse respektující Rhysovo chování, on syrově nebezpečný a vlastně trochu zamindrákovaný. Krásně rozehrané pro druhý díl…

7 23.04.2022

Dokonalé, barvité vykreslení společnosti před a po občanské válce, jejich konvencí, bouřlivé atmosféry všech těch změn. Od sňatku Rhetta a Scarlett potom bolavý příběh Rhettova zoufalství, když si absolutně sáhne na dno; a nervy drásající činy a uvažování Scarlett, která díky traumatu z války vývojově ustrnula a nedokáže se hnout z místa.
Ještě nikdy jsem se žádným mužským hrdinou nedokázala tak soucítit, Rhett je fakt to nejlepší testosteronové stvoření, které kdo kdy vyobrazil, neskutečně smekám – pronikavě inteligentní, s břitkým humorem, absolutně velkorysý. U Scarlett si zase čtenář naprosto sáhne do osobních rezerv toho, co ještě lze u hlavní hrdinky „tolerovat“ a číst dál, ačkoli stovky stránek čtenář křičí: „Prober se! Zastav se a chvíli vnímej, co se kolem tebe děje!“ A ono se to na posledních stránkách stane a čtenáři jednoduše zlomí srdce, že to přišlo pozdě, že si Scarlett příliš pozdě vyložila svůj opakující se sen o bloudění v mlze a jeho rozřešení, které bylo celou dobu nadosah.
Už třicet let se k té knize vracím, pořád mi při čtení dialogů Rhetta a Scarlett běhá mráz po zádech.

7 23.04.2022