Bergerac16 komentáře u knih

(SPOILER) Proč autorka začala událostmi z Francie 885 n.l. a tři kapitoly věnovala líčení vztahu manželů, kteří se nenávidí, to skutečně nechápu. Od čtvrté kapitoly je totiž vyprávěn příběh dvou lidí, kteří spolu bojují, ale najdou k sobě cestu. Ona ho přes jeho prosbu neposlechne, má k návratu do Francie své důvody, ale kde se v ní tedy vzala ta nenávist a přání, aby Conara zabil dánský šíp, to skutečně nechápu.
Jakoby se události kapitol 4 až 18 vůbec nestaly, oba hrdinové se nesblížili a její nenávist naopak nabyla vrcholu. Jako čtenář jsem na to koukala jako tele na nová vrata. Nedává to totiž smysl. Samotné rozdělení časových rovin i charakterový posun Melisandy. V slzách se spolu dojemně loučí, jsou si nejblíž, jak je možné, a střih o měsíc později si přeje jeho smrt?
Chápu, bála se, že Conar bude strašně řvát, třeba jí to nikdy neodpustí, ale pořád platí, že ji znovu zachránil, díky němu je v bezpečí, oběma se nic nestalo, přežili a společně nepřítele porazili, čekají spolu dítě, jeho rodina Melisandu vřele přijala, takže poznala Vikingy v tom nejlepším světle. Její zášť a výbuchy nenávisti nemají žádné opodstatnění.
Mě se přitom jejich příběh počínaje jejich seznámením moc líbil. Přes veškeré peripetie, vzájemné boje, oba byli vykreslení naprosto skvěle a tato část mi z celé vikingské trilogie přišla vlastně nejlepší. Celá zápletka je originální, třináctiletá dívenka měla od začátku mé sympatie, nesmírně mě to bavilo. Její vzdorovitost k tomuto věku patří a Conara by povolná manželka nejspíš nebavila, takže si nějaké překážky jako daň za neobyčejně krásnou a bohatou nevěstu zasloužil.
Vadily mi opakované únosy: Conar unáší a v přestrojení osvobozuje strýce Nialla, Geoffrey unáší z hradu Melisandu, kterou si únosem zase Conar bere zpět, to už je trochu moc, zopakovat motiv třikrát.
Stejně tak Conarův souboj s Geoffreym, to že nebyl hned zabit dost neuvěřitelná shovívavost pro vikingského bojovníka 9. století, stejně tak jeho soucitné nakládání s dánskými zajatci. Ta doba taková fakt nebyla.

07.06.2023

Tohle se nepovedlo. Hezky rozehrané, ale cca od vynuceného sňatku přibylo tolik nelogických situací, některé zvraty fakt nedávaly smysl. Já nevím - tato autorka píše buď skvělé věci nebo blbiny, za mě kvalita ode zdi ke zdi.

03.06.2023

(SPOILER) Tak to je hodně ponižující pro movitou dědičku, mistrně potírat všechny okolní lovce věna, a přeci jen se do jednoho zvlášť podmanivého zamilovat. Dozvědět se pravdu o jeho motivech v den sňatku od jeho někdejší lásky.
A přitom oni se k sobě tak skvěle hodí! Jenomže celé to překotné manželství stojí na lži. Ona je trochu zpovykaná, zvyklá na bezstarostný městský život v přepychu, on zralý zkušený muž, jenž je připraven zachránit zbídačené hrabství, a má ji opravdu rád. Lucas jí vysvětluje, že kdyby přestala trucovat, mohla by konečně dát svému životu smysl, což je (i přes její vzteklé skřípání zubů) naprostá pravda.
V jejich souboji vůlí jsem upřímně přála Vicky, aby mu za své pokoření pořádně zatopila, což ve mně nikdy žádný příběh nevyvolal.
Příjemným zpestřením textu je, že Lucas coby bývalý vojenský důstojník ve svých uváhách, jakou strategii vůči Vicky zvolit, používá vojenskou terminologii :-)

3 04.05.2023

(SPOILER) Prvních dvě stě stran má rychlé tempo a skvělý náboj, rychle vás to chytí dále už je příběh rozvolněný, plný dlouhých dialogů (které jsou ale chytré), nicméně trochu musíte zatnout zuby a přivyknout pomalejšímu tempu.
Julian je typický nadutý aristokratický panák, manipulátor, který o ženách smýšlí přezíravě. Je tak těžké s ním diskutovat, on vždy nejlépe ví, co je pro Sophy dobré. Divím se, že to odnesla jen jedna ve vzteku rozbitá soška, Sophy měla železné nervy ve svém poslání stát se mu rovnocenným partnerem. Nicméně je ve svých postojích alespoň upřímný. Obávám se, že podobnou bitvou si v té době prošla téměř každá zdravě sebevědomá žena, pokud se nechtěla zbláznit. Sophy "drží pozice", je názorově konzistentní a vytrvale brání své hranice. Juliana příliš nehodnotí a neodsuzuje, přijímá ho takového, jaký je.
První společná posvatební noc obou hrdinů s čajem rozlitým v posteli mě pobavila. Epizoda s kurtizánou Charlotte je neotřelá a Sophiin respekt až zarážející. Líbil se mi Julianův výslech, kdy ze Sophy jemně páčil pravdu o setkání s Waycottem.
Strašlivá obálka knížky, toho grafika by měli zastřelit.

1 03.05.2023

(SPOILER) Netradičním plus je hrdina, který se vůbec neostýchá, že nemá milostné zkušenosti, a oplývá odzbrojující upřímností a zdravým sebevědomím. Necítí k aristokracii žádný respekt, tím je asi pro Isabel tak přitažlivý. Klasicky čistý, kladný hrdina, poměrně neotřele vykreslený, prochází zajímavým vývojem. Podobně jako v prvním díle série je dost prostoru věnováno událostem v sirotčinci.

1 01.05.2023

(SPOILER) Dobré, ale přeci jen přeslazenější co se týká přeměny piráta ve spořádaného partnera. Jako pohádka fajn, ale dva předchozí i dva následující díly jsou vyzrálejší, nebo prostě méně pohádkové.
Rozehraná situace se Silence v 1.díle, která přišla k Mickeymu prosit za osud svého manžela, je ale vynikající - opravdu jí nevěřil naprosto nikdo, že svého manžela nepodvedla, pravdu znají jenom oni dva.

1 01.05.2023

(SPOILER) Skvěle vykreslené prostředí chudinské čtvrti a veškerou tou bezmocí a bídou. Poslání Temperance i Wintera čtenáře vtáhne do děje. Temperanciny niterné motivy, proč ji charita zcela pohltila a stala se "mučednicí", jsou dojemné. Na konci příběhu mě dostalo, když Lazarus říká, že pro Temperance je největším hříchem cizoložství a že tentokrát za ním přišla proto, aby se potrestala.

1 01.05.2023

Tentokrát bez přemíry dobrodružných motivů a zápletek, čistá "vztahovka" a rozehraná moc dobře.

3 30.04.2023

Milostná scéna ze 13. kapitoly je jednou z nejlepších, jakou jsem četla. Vztah obou hrdinů je rozehrán poměrně originálně, oba mají své motivy a vzájemně se chápou. St.John je svým způsobem odzbrojující - je naprostým opakem tak často užívaného zhýralého šlechtice :-)

1 30.04.2023

Dámy, promiňte mi, ale hrdinka vůbec není hloupá ani kdovíjak naivní. Ona je takhle ryze čistá! Nezvykle, nepochopitelně, znepokojivě čistá a upřímná a přitom naprosto sama sebou. Na nic si nehraje, ví, co chce, a přesně formuluje, po čem touží. To, že to my obyčejní lidé neumíme, neznamená, že je problém na její straně.
No ano, ta vyšší úroveň komunikace a metafyzické spojení čtenáři téměř roluje ponožky , ale to je záměr autorky! Takovou reakci chce autorka vyvolat a vážně se jí to daří, sám Simon je z toho taky na infarkt , protože to je absolutně odzbrojující. Hrdinek, které se hádají, chytračí a perou, už bylo ztvárněno dost, autorka sáhla po zcela jiném charakteru a moc se jí to povedlo.

1 04.04.2023

(SPOILER) V rámci daného žánru velmi povedené. Originálně vedené námluvy, snoubenec si snoubenku naprosto povodil a manipulací ji dostal tam, kde ji chtěl mít, naštěstí narazil na dívku, která se smrtelně neuráží. Augusta mu na oplátku dá pořádně zabrat a zaslouženě mu obrátí život vzhůru nohama.

2 04.04.2023

(SPOILER) Malinko mi v příběhu drhlo, že manželství vzniklo v zastoupení a pokoutně získaným podpisem ženicha (trouba, nečte, co podepisuje?), ale pro vývoj příběhu to je základ, kvůli kterému se oba hrdinové tak roztomile perou. :-) Proč se Skylar nesvěřila manželovi mnohem dříve, to je mi ale záhadou. Chápu, že si zkraje vzájemně chorobně nevěřili, ale to posléze pominulo... Zřejmě si Skylar myslela, že to Jestřábovi lépe vysvětlí sám Dillmann. :-):-)

3 09.12.2022

(SPOILER) Nepochopila jsem důvod prologu. Proč čtenář z prvních stránek ví, že se Sabrina se Sloanem vezmou, ona přijde o dítě, znovu otěhotní, jejich láska bude naplněná.... Nebylo by lepší, kdyby byl čtenář raději několik hodin napnutý, jak se to bude celé vyvíjet? Proč je celá dějová linie předem prozrazena?
Nedivím se hrdince, že se vzpírá sňatku, ještě nenabyla jistoty, že má poprvé svůj život pod kontrolou, a najednou ví, že o jejím dalším osudu už bylo dávno rozhodnuto neplánovaným početím dítěte. Někdo by pochybnosti mít měl, a Sloan to jistě nebude, ten si je absolutně jistý svým rozhodnutím, což může být kapku děsivé. Sabrina se myslím zlobila na osud a frustraci si vybila na Sloanovi.
Tento příběh mi připomněl Květ odvahy od stejné autorky. Manželství z rozumu, kde je sice vzájemná fyzická přitažlivost, ale mladá žena s tím bojuje, protože si připadá zranitelná, že její tělo reaguje na muže, jehož vlastně vůbec nezná a který pochází ze zcela neznámého světa.
Vážně spolu tráví jen minimum času, Sloan je buď na cestách, nebo s mužstvem, nebo spolu jedou nocí a sněhovou bouří čili prostor k vzájemnému poznávání a komunikaci je velice omezený. Pokud už ke komunikaci dojde, pohádají se. Když už není ona zrovna naštvaná, tak zase on trousí řeči o tom, že by si přála být brzy vdovou.
Upřímně jsem se rozesmála, jak Sabrina v divočině stoluje, umývá nádobí a uháší oheň, bavila jsem se ohromně. Mile napínavá potom je scéna, kdy je hrdinka unesena během pikniku, aby dostala za vyučenou.

4 09.12.2022

Moc zajímavé téma - Skotsko, kult wicca, doly, Vysočina, hrady - ale mě to prostě nějak nechytlo. Příběh byl zpracován tak kombinovaně, že to bylo postaveno jako telenovela s mnoha dějovými zvraty, spoustou postav, z nichž ale k žádné hlavní nenaleznete jako čtenář vztah, a celé to pro mne nemělo kouzlo...

08.12.2022

(SPOILER) Napínavé, má to spád, vztah obou hrdinů má svůj vývoj, je to svěží. Některé dějové zvraty se mi vůbec nepodařilo předpokládat, takže to bylo napínavé. Mrzí mě, že už poněkolikáté autorka zmiňuje život ve vojenské pevnosti, ale nikde nenabízí popis, jak taková pevnost vypadala. Apačské prostředí v dobře oslav je zajímavé, ale trochu mě zamrzelo, jak ty Apače autorka zidealizovala - Tess propustí bez boje, na konci bojují ve Wiltshire po boku Slaterů - to jako vážně? Na svatební hostině jsou vítány povětrné holky, vdané dámy Slaterovic to v roce 1870 berou v pohodě - tohle tedy taky dře. Už se mi to u H.G. Pozzessere stává samozřejmostí, prvních 95% příběhu je moc fajn, a potom tomu celému "nasadí korunu", a proto je to cca na 3,5 hvězdičky. Příběh byl rozestavený a rozehraný originálně, ale dobře napsaný happyend je najednou zasazen v naivním kontextu a nedůvěryhodných kulisách.

05.12.2022

Shannon a Malachi jsou si vzájemně už od prvního dílu mimořádně protivní, on ji zpravidla oslovuje „spratku“ a ona pro něj má také různá zvířecí jména a sem tam kopanec. Oba se častují urážkami, dojde na nějaké svazování, Shannon se nebojí na Malachiho střílet, když je rozzuřená. Je to hodně divoké a ani vynucený sňatek nepřináší kdovíjaké uklidnění. Čte se to dobře, příběh je plný dějových zvratů, dobrodružství, ale za vlasy přitažené je svědectví Haywoodových u soudu a epilog je bohužel jeden z nejpitomějších, co jsem kdy viděla.

01.12.2022

Na 4 a půl hvězdičky je to určitě. Cole Slater je hluboce zraněný a žije jenom pro pomstu, milostný vztah je pro něj vysloveně přítěží a dává to tvrdě najevo. Je traumatizovaný, zahořklý, jedná neobyčejně přímočaře, mluví až krutě upřímně, neprozradí nic ze své minulosti, opravdový oříšek pro jakoukoli ženu. To vše na pozadí občanské války, která ale není tím, co zdejší lidi nejvíc sužuje - mnohem větší trápení jim způsobují loupeživé bandy nájezdníků v době naprostého bezpráví.

01.12.2022

Je mi líto, ale mě prostě přijde, že si autorka dělá ze čtenáře spíš srandu. Tohle mi po skvělé trilogii Cameronů za občanské války přijde jako nedůstojná limonáda.

29.10.2022

(SPOILER) Pro Christu je Cameron Hall vším, zasvětila mu poslední čtyři roky a přivykla tu tvrdé práci, ačkoli jí její rodný domov vlastně nepatří. Obětuje tomu domu i případné vyhlídky na sňatek z lásky. Je rezervovaná, velmi schopná, předčasně dospělá bez vlivu dospělých autorit, což se u ní projevuje výrazným sebevědomím a určitou zpovykaností.

Její seveřanský manžel je v jejích očích hlavně Yankee, než člověk a Christa si nedá práci s tím, aby za modrou uniformou Unie viděla i jeho další schopnosti a vlastnosti. A Jeremy jí taky lepší stránku své osobnosti neukazuje. Ačkoli občanská válka skončila, jejich osobní válka právě začíná - jeden druhému nepřizná jediný kladný bod, neukáže ani stopu zranitelnosti nebo dobré vůle. Jeremyho horší JÁ má bohužel sklon její nezávislost výrazně omezit a přizpůsobit svému způsobu života.

Pobavilo mě, jak to tu v recenzích Christa schytala. Přiznám se, že i pro mě byla hůře lidsky pochopitelná, ale vžít se do ní umím. Představte si, že by nebyla jižanskou kráskou plnou zášti vůči vítězným Yankeeům, ale např. Češkou žijící v protektorátu, pocházela by např. z rodiny příslušníků tehdejšího odboje, denně v hrůze z gestapa a strachu o své bližní. Najednou by byla nucena se vdát za stoupence Německé říše, jakkoli atraktivního a hrdinského. To prostě nejde, to je neřešitelná fatální katastrofa. No, a takhle nějak to v sobě asi Christa měla srovnané. Hned se to chápe líp, že jo? Hodily byste tohle taky jen tak za hlavu, když tuhle českou dějinnou etapu znáte?

Jasně že svou úsečností a neústupností si situaci velmi zhoršuje a z Jeremyho vytahuje to horší jeho povahy. Ona neumí být diplomatická a vstřícná, on není dvorný. Štěkají na sebe jako psi, dělají si naschvály. Jeremy žárlí na každého, kdo ji dovede rozesmát a galantně pobavit. Je důstojníkem, ale jeho „bitevní“ taktika vůči Christě je stále stejně direktivní a bez efektu. A co se týká házení s Christou na postel, ona tedy vážně není cílovka, která toto ocení.:-) Pro Jeremyho je sex náhradou za partnerskou komunikaci - vyjadřuje tím Christě svou nadřazenost, svůj obdiv k ní, svou vstřícnost, potřebu být jí blíž, svůj úžas nad tím, jak je krásná - ale Christa ve své nezkušenosti takovou komunikaci rozklíčovat neumí. Spousta věcí, které Jeremy říká, má hlavu a patu, ale jelikož je na svou ženu řve, Christa vnímá víc tu formu než obsah a jako pominutá na něj ječí taky. V jízlivostech jsou rovněž oba velice nadaní. Ona by potřebovala některé reálie Divokého západu vysvětlit, ale jelikož se s Jeremym vždy nejpozději po pátém souvětí ukrutně pohádají, nevznikne k tomu prostor.

Tento díl má nejméně romantických prvků, přibylo dobrodružství. Cesta na západ na koních, setkání s Indiány a bizony, celé to putování divokou krajinou, moc mě to bavilo! Milostná scéna tu noc po setkání se Shermannem, kdy Jeremy zkusí poprvé jiný přístup, je báječná, nic smyslnějšího jsem od žádné autorky ještě nečetla. Kdykoli čtu o tom, jak hrdinové zboří svoje obranné valy, dávám oči v sloup, každá autorka romancí tento motiv nadužívá a zpravidla nijak dobře – v této knize poprvé čtu, jak s motivem „ochranných valů“ vůči druhému člověku jde mistrně pracovat. Christa se postupně mění, víc přemýšlí, míň bojuje – je hezky vypodobněné, jak se to v ní mele, jak zranitelná si proto připadá a nejraději by před těmi změnami utekla zpátky ke své afektované černobílé představě o dobru a zlu.
A potom Christa udělá tak fenomenální umanutou kravinu, až rozum brání, to by se čtenář skoro rozbrečel.
Jedno tedy ale autorka naprosto zabila – útěk Thayera autorka popíše propracovaně a barvitě, ale tak, že výstřely nevzbudily pozornost celého ležení (cože???!!!) a úspěšné osvobození Darcyho a paní Brooksové taky "dře". Jakkoli jsem do té doby příběh doslova hltala, tohle mě zklamalo!
Nicméně, když tohle autorce odpustíte, dál je to napínavé jak kšandy! A dojemné…

2 11.10.2022

(SPOILER) Nevidím důvod pro tak nízké hodnocení a slabé komentáře. Původně mě od četby odradil krapýtek blbounký název a nižší hodnocení. Autorčin styl mi nepřijde začátečnický a zasazení do doby po občanské válce se podařilo se všemi reáliemi, skutečnými událostmi a neklidnou náladou ve společnosti.
Trochu mě mrzí, že jsou při stavbě příběhu použity hned dvě živelné události (tonutí, požár), pro mě na úkor věrohodnosti.
Téměř po celou dobu čtení jsem žasla, jak spolu můžou žít jižan a seveřanka v tak třeskuté době, a nehádat se na toto téma. Tento rozpor zahoří až na samém konci příběhu, kdy už jsem to opravdu nečekala, a Heathova slova jsou skutečně zraňující - navíc jimi hájí svou dávnou jižanskou lásku, kterou si právě přivedl domů: „Zatímco tys seděla v obchodě svého otce, cpala se bonbóny a koketovala se zákazníky, ona se děsila, že jí Yankeeové zapálí střechu nad hlavou, znásilní ji, zabijí anebo nechají zemřít hlady. Právě ovdověla. Viděla, jak se její sousedé a přátelé mezi sebou málem pozabíjeli kvůli Rekonstrukci, o níž jsi nadšeně diskutovala s ostatními dámami nad kávou a zákuskem. Až se zase začneš litovat, tak si na tohle vzpomeň.“
Téma divoké doby po válce, příběh jižana podnikajícího na severu, motiv zrušeného tříletého zasnoubení a přistižení při nevěře jsem od Kleypasové ještě nikde nečetla, a bavilo mě to. Peripetie kolem nové koncepce Examineru a hádky s Redmondem byly taky velkým osvěžením. Moc jsem ocenila, že hlavní hrdina si svou kariéru teprve buduje a rve se o ni, protože obvyklí zámožní hrdinové, které Kleypasová popisuje jako závratně zbohatlé milionáře (Winterborne, Hunt, McKenna) z původně chudých poměrů, jsou pro mě v tomto příliš pohádkoví. V tomto je Heath Rayne o dost opravdovější a víc mě jeho boj o místo na slunci vtáhl do děje.
Podobně jako v sérii o Valerandových, McKennovi a Rutledgeovi jsou i tady milostné scény trochu na hraně a o nátlaku; tedy jinak, než je tomu u obvyklých historických romancí, ale vnáší to do příběhu napětí, hrdinové nejsou černobílí, Lucy i Heath v sobě vzájemně probouzejí to horší ze svých povah – do doby, než oba moudře složí zbraně. A že Lucy k tomu bude potřebovat opravdu hodně nadhledu, jelikož její manžel ji má sice přečtenou velice dobře, ale sděluje jí ty pravdy naprosto bez obalu, neúměrně její nezkušenosti a poměrně tvrdě.

6 30.09.2022