ber-tram komentáře u knih

Zjevně jsem “přespříliš komisní čtenář s trochu delším vedením”, ale jelikož cituji až ze závěru, dokazuji, že jsem dočetl. S přemáháním. Eco měl enormně načteno a enormně rozepsáno. Takže v ilustracemi vyzdobeném svazku mele páté přes deváté, živě, ironicky, s nadhledem, jenže ústřední nit se mlžně klikatí ba kamsi vytrácí. Pokud vůbec existuje a má nějak fungovat. Po památném Jménu růže a užvaněném Baudolinovi tudíž s Ecem beletristickým končím (s vědeckým jsem vlastně ani nezačal). 20/21

6 02.11.2021

Mám dojem předlohy k tarantinovské kecárně a lá Hanební pancharti, více se planě žvaní, než běhá po pahorku.
Pak si vybavuji věčné diskuse ze školství, jestli kliky a dřepy za neposlušnost jsou či nejsou tělesný trest?! Všeho moc škodí, že.
A nakonec jadrný vojenský jazyk, kdy si rádi připomenete, že kniha vyšla už za toho minulého ošklivého prudérního režimu, který prý máloco dovoloval. Tady asi cenzoři dřímali. 19/21

1 15.10.2021

Selby rýsuje kruh: Žádné niterné myšlenkové pochody, jen vnějškové popisy a placaté, natahované dialogy. Přehledné lidské osazenstvo. K tomu krkolomná zápletka. Touhle metodou se dá sypat kvantum lehkých kriminálek. 10/21

08.10.2021

Pěkně od plic, bez příkras, v přímém přenosu, s nenucenými fórky, očima kluka, o němž referuje žena - která se provokativně nebojí hlásit k praxi v modelingu. Což ji nediskvalifikuje z psacího řemesla. Ba naopak – příběh je životný, poučný, a vůbec ne oddychový. 17/21

07.10.2021

Viz komentáře k jednotlivým částem díla.

29.09.2021

Splácím dluh ze sedmičky na základce, kde o »kovbojovi« básnil dějepisář, jak ho přelouskal za jeden den. Já si ho teprve za deset let na vejšce koupil v antikvariátu a po dalších dvaceti splácím čtecí dluh.
Spíše dobrácké a rozvláčné vyprávění, než drsná rychlopalba, mi zabralo zhruba týden. Kdyby každá druhá věta chyběla, nic by se nestalo. Na druhou stranu, dneska člověka mile překvapí, když věci plynou přirozeně, a ne se senzacechtivou uspěchaností. 15/21

2 29.09.2021

Nejvíc zasytí strukturovaný doslov o agentech Flemingovi i nula-nula-sedm. Až se podivíte, proč tak výživná profesní průprava autora ponížila k tak průsvitným literárním příhodám, v nichž se Bond pohybuje daleko civilněji, pomaleji a zranitelněji než ve filmových adaptacích? Asi pro ten komerční čuch, že tohle čtenáři / diváci zhltnou za pochodu jako příruční fastfood namísto vysedávání u mnohachodových gurmánských hodokvasů.
A povedlo se – fenomén (zboží) přerostl knižní předlohy a spotřebitelé ho hladově konzumují. Goldfinger se řadí k nejlepším na plátně a asi i brožovaně. 14/21

15.09.2021

S chudou slovní zásobou si natlučete. Nepochodíte ani s potřebou tažného vyúsťujícího příběhu. Že se plahočení mnoha individuí jakžtakž proplétá, ještě nevytváří zápletku. Vláda autora nad bujnou češtinou vede k bezvládí nad událostmi, které působí drsně, ale dost je obestírá jen plané blábolení. Semtam pronikne hlubší myšlenka. Odpudivě sympaticky je přiblíženo křupanské Posázaví. 13/21

3 02.09.2021

Ve Šmírbuchu jazyka českého má kniha dost citací, asi odtamtud mi utkvěla jako prima k pobavení. Podle věhlasu bych jí hádal mnohem víc než 40 let! Anebo jsem hřbet častokrát vídal v antikvariátech, že mi přijde stoletá...? Od hřbetu k obsahu není daleko, zato mezi mělkým dějem a hustým jazykem zeje propast. Postav naštěstí nepřibývá a cosi se i odehrává, a je to podáno prominentní slango-češtinou, jistě nezůstávající pozadu za originálem. Překládal Kořán, doslovoval Dorůžka. 12/21

3 23.08.2021

Aneb když se čeština stává cizím jazykem... Do upravené verze z r. 1957 jsem se prodíral ztěžka čili originálu ze třicátých let bych asi nerozuměl vůbec. Přitom forma i obsah znásobují účinek vypravování a stojí tedy za trpělivost nechat se vtáhnout do sociálně napínavých osudů všech postav. Tím ovšem moje exkurze do spisovatelsky zručné Pujmanové patrně končí, přestože jsem právě nakousl trilogii. 9/21

1 27.07.2021

Království patří do pohádek. A jednu nám Nesbo zeširoka vypráví. Má odvahu udělat ústřední postavy z chladnokrevných primitivů, kterým vše prochází, jsa obklopeni nedůvtipnými vesnickými mamlasy. Nespisovné samomluvy mají asi sugerovat, že pumpařský křupan sežral všechnu moudrost světa a na leccos má fungující recept.
Nakladatel nemusel napovídat, jak by nasycení čtenářského hladu neuškodilo nějaké to traumatizující zneužívání a fráze “miluji tě”. Tak to tam autor nekriticky naštosoval.
Trnul jsem, kdy se sem nasomruje vypítko Harry Hole... 8/21

1 18.06.2021

Co je horší, jedno workoholické pako nebo deset nemakačenek? A o čem je lepší si přečíst? Záměrně užívám střední rod, protože nejde o literaturu ani pro ženské ani pro chlapy. Ocení patrně každý, že povídání drží pohromadě lidé čitelní, byť nekriticky černobílí, a na to, že jsou tak mladí, s chováním zpomaleně staromódním. Což není fabulační zápor, jen hrubá neshoda s realitou. 6/21

2 12.04.2021

Od začátku do konce jde o zmizení pštrosů. Naposlech inscenační úlet, ale aspoň dobrá zpráva o tom, že knihu cosi drží pohromadě. Odlehčenost zde nezaměňujme s třeskutou vtipností a touhu po grandiózním finále, když se román proklamuje jako uzavřený, předem utlumme.
Srovnání pro mě nového jména Heteša s jinými tuzemskými protagonisty podobných žánrů (koho znám, tak Žambocha, Kulhánka, Kopřivu, Fabiana, Kotletu) nedopadá tristně ani medailově. Lepší průměr, proto výzva zkusit ještě něco. 5/21

1 24.03.2021

Co chtít po rutinérovi, než spolehlivě odvedené a fungující dílo, a ne improvizační amatérismus maskovaný za tvůrčí psaní, avšak skřípající každou stránkou. Na to je jiných literárních prskavek habaděj.
Forsytha stabilizuje věcnost, znalost, a tam, kde vyloženě fabuluje, charismatická přesvědčivost. Sotvakdo by očekával, že na terorismus nahlédne jinak, než poamericku. Nikomu však pohled nevnucuje, jen nabízí pozoruhodné vyprávění. 4/21

5 08.02.2021

Ale ano, je daleko víc vtipnějších, hybnějších a poutavějších knížek, Chandler už patří zaprášeným starým dobám. Ale ano, dýchne odtud jakási atmosféra, sem tam zaujme nějaký fór, ale na odhalení pachatele se nijak zvlášť netěšíte, jak je to zašmodrchané.
Tohle zaměstná už jen nostalgiky, šanci nadchnout mladou čtenářskou generaci to nemá. 3/21

Proč »sedmilhářky«? Proč »malé lži«? Ani přeložený, ani původní titul mi nehraje s textem. Individuální pohled na věc vede při nedostatku informací přirozeně k tomu, že objektivní realita je v každých očích nějak zkreslena. Jen ne k tomu, že vědomě lžu, když své smyslové percepce šířím dál...?! Byť nemluvím »pravdu«.
Snad proto je kniha přitažlivá, že se míjí s názvem. Děj není umělou sérií intrik a úkladů, ale pásmem všedních mezilidských konfliktů, frustrací a nedorozumění, které už dávno nejsou tabuizované, ale stále mají moc ublížit. 2/21

6 21.01.2021

Když spisovatele stíhá mediální pozornost, moc mu nevěříte. Ti nenápadnější bývají přesvědčivější. Hartl ovšem hned literární prvotinou potvrdil, čím mě zaujal v oboustranných Okamžicích štěstí. Zdánlivě lehkým tónem referuje o závažných životních kotrmelcích, a je to takříkajíc ze života, nadotek. Z reálných českých kulis, z věkového pásma takzvaného středního věku. A žádné nespojitě nakupené skeče či epizody, ale prokomponovaná síť kontaktů, blbých nahodilostí a rozdílného vnímání situací. Slušný otvírák čtenářského 2021! 1/21

9 11.01.2021

Třikrát a dost! Waltarimu, ne obsahově rozmanité nazelenalé detektivní edici. Palmu i jeho nohsledi mají sice nepopiratelnou osobitost, ale kriminální případy nijak hvězdně nezáří. Tento si hvězdy přímo bere za rukojmí, že prý to řeknou. A přitom nepoví nic extra zajímavého. Jako sám autor. 27/20

2 11.01.2021

Takhle já vybírám knížky: Nahoru po schodišti dolů band je hudební skupina, kterou neposlouchám, a ve které účinkuje Marek Brodský, kterého jako herce neuznávám. Název si vypůjčila z románu, k němuž mě tím dovedla. Díky!
Autorka se – koukám - ještě dožila digitální éry emailů, messengerů, whatsappů, esemesek, tic-toců aj., kterou jako by prorokovala oběžníkovými nálety uvozujícími pedagogické peripetie.
Invenční překlad Pellarových, sugestivní grafická fasáda, s humoristickou bravurou servírované drama, to vše činí z brožovaně střídmé knížky nadčasové a univerzální dokumentární dílo o výšinách a nížinách kteréhokoliv školství.
Obzvláště v Covidem škrcené době, kdy děti do školy skoro nechodí, stojí za uvědomění, co se na společnosti nejvíce podepíše: výpadek ve vzdělávání a disciplíně. 26/20

3 16.12.2020

Zásluhou sečtělosti v sérii prominentních katastrofických románů tandemu Scortia – Robinson se Vlna převalí impozantně, ale bleskově a moc ničivě (jedním slovem zase lehce rodokapsově jako Sicilský klan). Působivosti to neubližuje – kniha drží typické žánrové atributy, především souběh více dějových rovin v podobě různoběžných motivací jejich protagonistů, které spolehlivě eskalují napětí. Hromady nevratně spláchnutých životů ovšem devalvují touhu o zázračnou záchranu byť jediného. 25/20

4 10.12.2020