ber-tram komentáře u knih

S pietou vůči loni zesnulému romanopisci a jsa nesvůj z objemné bichle jsem Řekou bohů poprvé vstoupil do jeho tvorby. Asi ne naposled!
Krátké kapitoly usnadňují průchod dějem, který se (ústy málem geniálního kleštěnce) po palácovém intrikaření a obcování přelévá v outdoorový poříční exodus.
Jazyk je plasticky popisný, ne-li doslovný, čímž vynikne chlípnost i krvavost egyptského starověku. Hladký až lesklý papír svižně šustí pod prsty, a byť jako čtení do vlaku to znamená cestovat s cihlou, jezdím navěky věren přísaze: elektronickou čtečku nikdy!
Jak mě v 90. letech odrazovaly knižní barvotiskové obálky s palcovými blýskavými nápisy, zjišťuji, že leckdy klamaly kabátem. Možná už ne tak hluboko v čase, ale kamkoliv jinam se s průvodcem Wilburem S. někdy ještě vydám! 11/22

6 14.04.2022

Parádní a kultovni film se nedal obalamutit autorem nedělajícím čest jménu Ende = konec, a zastavil se chytře v půli knihy, kterou jakoby Ende nechtěl či neuměl včas ukončit. Možná až filmové pokračování těží z roztříštěného panoptika figurek, příhod a úkazů, které sice prokazují službu fantazii, ale nepříliš pointě.
Předlistopadovému Albatrosu zato sluší neutralita, s jakou se nenechal zviklat k doslovnému překladu, a vydal Příběh, který nikdy neskončí. Reklamně Nekonečným se stal až po revoluci. 10/22

Na míru staromilců ctících naivní čistotu sword & sorcery žánru a svěží sytou stylistiku. Pod míru staromilcům s několika dioptriemi - brožurka dnes renomovaného nakladatelství je samizdatově úsporná, takže písmenka extrémně titěrná. Jenže kdož adoruje Conana, uhrane mu i Kull či Solomon Kane, příslovečně pod lupou! 8/22

2 17.03.2022

Vliv na tak přemrštěné hodnocení musel snad mít pozdější film či co (nevím), protože knížka sama o sobě po mém soudu snese náklonnosti méně. Až polopaticky obyčejná únosová detektivka, marně vzhlížející k zemitému profesnímu reálu (např. Dominika Dána), a štítící se utopických pátracích sprintů (např. Jeffery Deavera). Tj. obapolně vzdálena pózám, po kterých čtenář prahne. 7/22

1 09.03.2022

Štorm civilní - mluvící posluchače zklame, tak je zakříknutý a šedivý (schválně zkuste https://vltava.rozhlas.cz/uz-se-nechci-zabyvat-temnymi-vecmi-rika-typograf-a-blackmetalovy-hudebnik-8345501), Štorm textující – zpívající posluchače zklame, jakmile pro stylové skřehotání není jiskrným veršům valně rozumět (schválně zkuste cokoliv od Master´s Hammer, symbolicky se hodí architektonická Špacírka).
"Stavitel" Štorm píšící – poetizující přichází sympaticky odprostředka, pryč od extrémů. Střídá slovo (celé liché strany, písmenka jsou blechy) s kresbou (celé sudé strany, malůvky jsou obří) a obojím baví.
A nakonec Štorm inspirující: aneb nestála by i ta naše venkovská pastouška, vzdor všemu vylíčenému řemeslnickému martyriu, za trošku toho rekonstrukčního elánu a umu?!

08.03.2022

Kdybyste vážně propadali beznaději, že ne a ne přetrhnout řetězec fádní četby, sáhněte po Kingovi. Ten obvykle vysvobozuje. A nikoliv zázrakem, prostě má spisovatelsky navrch. Dokáže ovšem zázračně podmanit - příběhem napohled civilním, a přesto zle nadpřirozeným. Jste už ve třetine, a dohromady se nic neděje, třebaže se toho semele habaděj. Beznaděj...
Nepatří jistě k tomu nej, na to mám Kinga už tzv. přečteného, resp. odhadnu jeho literární mentalitu. A proto nezastírám, že jsem se s druhou polovinou trošičku pral. 6/22

3 25.02.2022

Futuristickou Fabianovu Hvězdu 2 (plánoval jsem číst, dokud mě neodradila futuristická Fabianova Hvězda 1) bez milosti vystřídala (a zastínila) starobylá Šorelova Tvrz.
Ačkoliv starobylá... Cestuje se tu napříč časem, a to nejen v příběhu samém, ale i mezi původním ABC komiksem a novelizovanou verzí. Kdeže kazeta, nýbrž cédéčko či empétrojky, žádná Ruzyně, ale Letiště Václava Havla, jede se sice škodovkou, ovšem proto, že SUV je v servisu... a plno dalších modernizačních prvků s dvojím efektem – pochvala za invenci autora, že toliko otrocky nepřevyprávěl to předešlé, a látku zatraktivil i pro nové mladé čtenářstvo (druhý efekt). Což určitě bylo záměrem, včetně doprovodných komiksových sekvencí, které také mají dvojí účin: dětským čtenářům odlehčí a znázorní text, pamětníky donutí buď zalistovat ve starých ábíčkách, jestli jsou obrázky identické anebo rovněž inovované (?!), nebo poctivě dojít až Na úplný závěr aneb pocta Františku Kobíkovi.
Co hádám v ABC nezaznělo, že pilot Martin je odchovaný Kladeňák, to potěší! 5/22

1 10.02.2022

Objektivně vzato udělal ikony z Hannibala Lectera a Clarice Starlingové až film, který respektuji. Nic víc. Literární námět tedy nepoměřuji, možná jen s módní románovou záplavou psychopatů a úchylů, v níž toto dílo ani po letech neztrácí glanc a přednost. Kataklyzmatické atmosféře by nicméně slušela charismatičtější, rozuměj vyfabulovanější, koncovka. Ačkoliv – Lectera nechal autor prozíravě zdrhnout, že... 4/22

8 02.02.2022

K očištění planety - Úplná Demontáž Lidstva! Vypůjčuji si název hudebního alba, které by ovšem bez člověka nevzniklo... Nevznikla by ani beletrizovaná politologicko-psychologická studie pro ty, co neradi odborné statě, a maně tuší smysl okřídlených sloganů o velkém bratrovi a orwellovském režimu - aniž by knihu četli. Po přečtení je schvátí dilema, zda slovo lidstvo znamená poctu či nadávku. 3/22

14 21.01.2022

Oběma excentrikům – Rhymovi i Tanečníkovi – románově fandíte, ale jejich bleskovým schopnostem reálně nevěříte. Přesto jim nedovolíte, aby se vzdálili zornému poli vaší pozornosti. Deaver prostě umí! 2/22

8 17.01.2022

Že bych se hnedle hrnul do druhého dílu, to ani omylem... Prvních 50 stran se cosi rozehrává, dalších 200 neděje nic, posledních 50 vzývá pointu. Chabou.
Fabiana blažím v řízné military sci-fi (Mariňáci, první díl Carpe Diem), ostuzuji za jalovou vesmírnou šmírovačku. Tihle solitérní chlápci s temnou minulostí, námezdní ve stylu »dojdi tam - nevím kam?!, přines to – nevím co?!« už podlehli inflaci. Sugestivně vystavěné prostředí to nespasí. 1/22

1 06.01.2022

I když jiným, samostatným vydáním, uzavírám právě výběrový odeonský soubor Třikrát Hercule Poirot, kterým se (patrně) přepychová série v r. 1963 otevřela.
Co do kvality i popularity nemohl nakráčet výtečnější premiant! I tento hlavolam zastřených totožností dešifruje, byť s přiznávkou vlastních pochybností.
Co do kvantity si lze belgického detektiva užít v mnoha jiných kauzách, což také učiním, raději namísto všetečné slečny Marplové. 28/21

9 29.12.2021

Crichtona je škoda, ale není škoda, že ještě zbývá pár jeho titulů, které jsem nepřečetl a smím se na ně těšit. Má je vyrešeršované, odzdrojované, neklouže po povrchu. Povyšuje beletrii do naučnější zóny, třebaže ventiluje i své postoje - jako zde, v otázce japonských sociokulturních vzorců a specifik. 27/21

1 27.12.2021

Doyle a jeho Challenger, Burroughs a jeho Tarzan, Haggard a jeho Quatermain – dobrodruzi dechberoucí před stoletím a laskavě úsměvní dnes. Ale čestní, a proto obdivuhodní. 26/21

1 16.12.2021

Dán je Slovák, a já ho v mém čtenářském rytmu majetnicky počešťuju. Až tak bych si přál mít jej v naší obci spisovatelské, namísto haldy tuzemských pisálků.
On umí - zabavit, znepokojit, přimrazit. To co líčí, se reálně mohlo dít, spíše opravdu dělo. Otřesné, těžko zapomenutelné. 25/21

12 10.12.2021

Prokomponované ad absurdum! A klasická nejistota čtenáře u senzační detektivky: když už znám pachatele, proč do konce zbývá ještě 30 stránek?! Vše bude jinak, že, Hercule P.? 24/21

9 06.12.2021

Lidsky procítěný a arkticky promrzlý konvoj bezpečně o pár délek předčí předchozí bezcílnou anabázi Na jih k Jávě, zbavenou nejen pronikavějšího vývoje, nýbrž i příslověčného autorova sarkasmu. Ačkoliv toho je prosto i ledové inferno mariňáků z Odyssea, převládá zde humánní poselství, o které se zkracuje rozměr jinak adrenalinovějších MacLeanových titulů, které jsem již přečetl. Dám mu časem zase příležitost. 23/21

02.12.2021

1. Vdovy z Broome: Magnet a piliny, Hranice dříví... názvy prvních kapitol zní až odtažitě alegoricky...?! A přitom jde o rutinní detektivku, nekonvenční snad jen australským kontinentem. Ledaže by tím magnetem byl zločin a pilinami sebejistý detektiv, kdežto hranicí dříví podnět k vyšetřování...? Je fakt, že se ho aktivně účastní málem celá místní pospolitost. 22/21

2. Zlověstné kameny: Jakoby se autor snažil spolu s detektivní zápletkou prodat kus australské exotiky. A jelikož průběžně koukám do mapy se zájmem, kde se to celé odehrává, skutečně se mu daří. Překladatel pro změnu zkusil vyfabulovat napínavější název. Ale i kdyby otrocky přeložil originál na »Dort v krabici na klobouky«, obsah by neutrpěl. Centrální průsečík detektivky s exotikou se totiž týká samotných pátracích metod – exaktních civilizovaných (importovaných), jimž konkurují intuitivní divošské (domorodé). 20/22

3. Bony kupuje ženu: Také mám rád shody počasí: tady i tam momentálně vedro a sucho. Ovšem nástrahy Eyerova jezera plného optických klamů sotva co a kdo překoná. Leda detektiv na stopě vraha. 26/22

1 22.11.2021

Výkon neúměrný věku! Ve dvaadvaceti letech publikoval autor myšlenkově podnětné a dějově spojité pásmo mezilidských interakcí, které nemohl odžít, ale musel odpozorovat a odfilozofovat. Kdyby totéž napsal o dvacet let později, ano, už by balancoval na hraně naivity ba kýče. Jenže kousek po dvacítce, kdo by to svedl líp?! 21/21

15.11.2021

Zjevně jsem “přespříliš komisní čtenář s trochu delším vedením”, ale jelikož cituji až ze závěru, dokazuji, že jsem dočetl. S přemáháním. Eco měl enormně načteno a enormně rozepsáno. Takže v ilustracemi vyzdobeném svazku mele páté přes deváté, živě, ironicky, s nadhledem, jenže ústřední nit se mlžně klikatí ba kamsi vytrácí. Pokud vůbec existuje a má nějak fungovat. Po památném Jménu růže a užvaněném Baudolinovi tudíž s Ecem beletristickým končím (s vědeckým jsem vlastně ani nezačal). 20/21

6 02.11.2021