ber-tram komentáře u knih

Proč plným počtem neodměnit žánrově čistý přepis scénáře z osmdesátek, když šlape a baví? Čitelný děj, myšlenka s přesahem, vtipné hlášky. Jo, a odehrává se to v roce 2043, kdy v 97 letech zemřel Sylvester Stallone. Spisovatel je prorokem dlouhověkosti, co? Považte, že Stalloneho matka odešla teprve před dvěma roky v osmadevadesáti! Snad ji Sly napodobí! 34/22

05.10.2022

Jazykově archaické (leč výstižné), dějově nadčasové (obzvlášť pro pediatry), literárně pomíjivé (kapku oživené filmem). 33/22

2 03.10.2022

V pondělí 26. září začínám číst, jak Wood v pondělí 26. září začíná číst. A z novin se dozvídá, že...!
Oproti roztěkané odlehčené katastrofické Sahaře se generačně starší katastrofický (taky zfilmovaný) Roj soustředěně přetěžuje vědátorskými tezemi, zdroji, grafy, výpočty - kdoví, zda pravdivými či vyfabulovanými na efekt. Až se za včelou ztrácí člověk.
Kdo jako já četl románovou Vlnu od Hyda, může do téže poličky pověsit i Herzogův Roj. 32/22

30.09.2022

Film utíká rychleji a o fous utekl i knize. Oba formáty však honí příliš senzací - od záchrany planety po revizi dějepisu. Prostě adrenalinová slátanina s podružnější milostnou linkou na papíře než ve filmu. Nezničitelný Dirk Pitt (už to blbé jméno...) usilovně prohlubuje nechuť si ještě cokoliv s ním přečíst. Potěší sebestředný vtípek autora vyskytnout se uprostřed Sahary. 31/22

23.09.2022

Vznikají spíše mizerné filmy podle solidních knih nežli obstojné knihy podle bezva scénářů. Tenhle přepis sem patří. S filmem jsem neporovnával, poněvadž si ho živě nepamatuju, ačkoliv... Proto jsem ho včera znova zhlédl - pod vábničkou knihy. Obojí funguje, avšak kniha, jak to bývá, je v detailech sdílnější, zato film ozlomkrk pádí kupředu. 30/22

2 15.09.2022

K Příbrami jsem donedávna míval vztah srdečný, k rodákovi Steklačovi až doteď nulový. Obé loni zemřelo. Příbram s příhodami si drží nostalgii, Steklač bez pointy odstup. Lepší sytě zažít namísto planého čtení. 29/22

15.09.2022

Pojem reality show nezazní v textu ani v doslovu, přesto z nich pocitově čiší. Filmová adaptace nijak průrazná nebyla, ale aspoň ji připomněla nijak průrazná literární předloha. 28/22

1 08.09.2022

Ubrat sto stran, zkrátilo by se to o stovku. Ubrat dvěstě stran, o dvě stovky... Motiv by nezmizel, když není. Ledaže spočívá v upovídané pětisetstránkové anamnéze, že kdo prošel Vietnamem, šíbe mu, ať už morduje nebo pase po mordýři. 27/22

1 05.09.2022

Recenze o žluči a vyřizování účtů přehánějí. Brichta prostě vzpomíná (paměti je silné slovo) jak slova plynou, takže nečekejte literární perlu, ale přepsanou mluvu zaplevelenou o “všechno možné”. Není to takový “masakr”, že byste koukali “jako blázen / vrána / puk”, ale v úhrnu “toho bylo moc”. Další, u koho zeje propast mezi solidní sdělnou kondicí v textech, a mělkou v civilním vyjadřování. Hlubší zkušenost, nosnou ideu a poučení si odtud neodnesete, ani se ničemu nezasmějete. Jedině snad životní postřeh, že zamindrákované ego se ozve, jakmile hvězda jednoho stoupá a druzí trčí na místě. Ano, Brichta se stal charismatickou celebritou, každý ho zná, kdežto souvěrci z Arakainu jsou společenské nuly, nezná je nikdo. To je muselo hryzat!

1 23.08.2022

Inu, potlach. Roztěkaný, dobový, slangový, nostalgický, infantilní, poetický. Jezdím furt na vandry, tudíž jsem se nechal textově ovanout. 25/22

15.08.2022

Povídky mívají krátkou paměť, avšak tyto příslovečně nejsou bez motivu: první přetížená slangem zaujme právě přetížeností slangem; druhá prokazuje románově vyprávěčský talent autorky; třetí sonda do historie postrádá finální archeologický výkop; čtvrtá se noří do klukovského pátracího světa nápomocného dospělým; pátá odsejpá, protože tu neotravuje Marlowe, jinak chandlerovská rutina; šestá je úsečnou anekdotou na téma kdo jinému jámu... Vidíte, že si je s odstupem všechny pamatuji! 24/22

1 15.08.2022

Chtěl jsem Francisovi dopřát soukromého statutu »třikrát«, když to veřejně neučinila odeonská edice 3x - a asi tuším proč... Bývá to vždy výbor toho nejlepšího z tvorby, kdežto u Francise by se nabízel jen výběr toho nejméně nudného. Příběh je sice velice lidský, ale neskutečně fádní, plytký, a pro neznalce světa dostihů nesrozumitelný. Ani prostředím (pořád stejným) neumí Francis navnadit, proto má u mě utrum. 23/22

22.07.2022

(SPOILER) Hodnocení jsem si ujasnil předem a ze zkušenosti – první liga! Četbou, příhodně poučnou v časech ukrajinské imigrační vlny!, víceméně slavím Kohoutovy pětadevadesátiny, kterých se dožije napřesrok; a věřím, že dožije, třebaže možná už nic nenapíše, resp. nic tak rozsáhlého a poutavého. Tvůrčí manýra není syntakticky povolná, natož podbízivá, ale osobitá: věty náhle trhá vniveč rozhovor či se spojují v masivní bloky samomluv.
Souběh mnoha osudů viděných paralelně vyzývá přebrodit kapitoly životů všednějších (např. zahradník, klavíristka) k charakterům peprným (např. vošoust-dobrodruh Strniště, vobšourník–elita Markalous), přičemž nikoho autor neušetří finálních vztahových kotrmelců včetně sebezpytu o klamné idyle emigrace.
A hele, Markalousovi, jak koukám, asi upřeli televizní alter ego, škoda! Což je další průzkumná paralela - Kohout scénáristický, seriálový aneb jací herci a jak trefně se zhostlili ztvárnění románovávých figur?! 21/22

2 15.06.2022

Srovnání s těsně předešlým se nevyhnu: pokud Škvorecký obhajuje Chandlera, že zvukomalbu jeho jazyka nepěkně utlumí překlad do češtiny, co teprve »překlad« z češtiny do češtiny?
Vydání domácího Adventu v r. 1979 dělí od originálu 40 let, kdy prodělal vnitřní proměnu gramatiky a stylistiky a interpunkce tak důraznou, až dospěl do nesourodé směsice nářečí, hovorové mluvy a spisovného jazyka. Nesourodé, leč básnivě podmanivé. Drsný životní úděl ponechme matkám samoživitelkám, ať se jím obměkčí nebo rozezlí, a sami se nasyťme zdánlivě neprodyšným, nicméně přiléhavým krasopisem. 17/22

2 17.05.2022

Autora, z něhož smíme být na rozpacích, opět vynáší na piedestal autor, z něhož smíme být na rozpacích o to víc (Škvorecký).
Po dočtení sedmera románů s Philem Marlowem (víc jich naštěstí není) bych stěží vybíral nejlepší, zato snadno ten nejméně nudný (Sbohem buď, lásko má).
Vysoké okno leží kdesi níže. Rámují-li ho dialogy, pak jalové, tónují-li ho popisy, pak zdlouhavé. Jakoby Chandler naostro psal rovnou to, co mu slina na jazyk nesla, bez sebekritiky, prostě aby řádky nabíhaly, děj se co děj slabého a trapného.
To pravé okno, kterým by oba literáti rádi nahlédli do světa velkých romanopisců, je opravdu nedosažitelně vysoko. 16/22

12.05.2022

V doslovu se o knize píše: Burcuje, mobilizuje, klade otázky, jimž se nikdo nemůže vyhnout; bude aktuální, dokud nevymizí z lidských vztahů násilí a válka.
Ve zprávách se zrovna píše: “Jih Moravy neví, co s romskými běženci z Ukrajiny. Toulají se.” A pod tím jsou diskusní komentáře.
Takže bacha na to! Pan Lang se také toulal, ale pak přesně věděl...
Kniha má i předmluvu snažící se té dehumanizované mašinérii vtisknout hodnotící kontext.
Ještě dotaz na již nežijícího spisovatele: měl by dneska odvahu napsat to stejně jako před sedmdesáti lety?! 15/22

5 05.05.2022

Okomentována vydání ze série románů o zločinu.

03.05.2022

Konkurují si dvě řady: kompletní číslovaná s romány o zločinu a zelená 3x výběrová. Tu protežuji, protože přináší chronologicky první tři kauzy, což nakonec stačí. Dvojice švédských autorů, jejichž jména se nedají vyslovit, nazírají na policejní vyšetřování sice střízlivě a pokorně jako na úmornou všední nádeničinu, nezdráhají se kritického sociálního podtónu, jenže schází jim mocnější životní nadsázka, vtip, odlehčení. Působí seversky studeně. 14/22

1 03.05.2022

Do Krámku s kráskami jsem se ani nemusel vracet, a to by stačilo pouze přelistovat v objemném svazku, aby osazenstvo i po skoro dvou letech ožilo, tentokráte ne však v poeticky hýřivém metaforickém nasvícení, nýbrž v dokumentaristicky zdrcujícím přímočarém přítmí. Autor tohle na vlastní kůži prožil, a kde by se jiní neprodyšně uzamkli do sebe, tam on vydýchával trauma úderným chorobopisem. 13/22

28.04.2022

Kdo bloudil ve filmu, knihou se i otráví. Mitchell má pronikavý dar solidní slovní zásobu utopit v plochých blábolech. Každou užvaněnou, odnikud nikam vedoucí epizodu mu asi nakladatelé hodili na hlavu, tudíž je napůlil a tence posprejoval emblémem románu v domnění, že stoupnou na rafinovanosti a důvěryhodnosti. U mě ani omylem. Ano, mívám mimořádný talent nepochopit pointu, jen kdyby nějaká byla! Je hanba, když Atlasu mraků trochu prospívá jen doprovodná filmová hudba, kterou si teď očistně pouštím. 12/22

4 26.04.2022