ber-tram komentáře u knih

Bryndza, bryndza, a rovnou na Slovensku, s tou se servírují halušky, ne? Ano, ale zde nikoliv v přeneseném slova smyslu halucinací. Jakoby sice vzal pět cizích detektivek a postavil z nich šestou, no a?! Lepší dobře opsat než špatně napsat, že? V autorském dovětku prosí o komentář, třeba jen pár slov, tak má je mít: výtečné čtení, napínavé a lidské. 22/23

6 04.12.2023

A dost už s tou spontánní českou sérií, kterou hrubě porušuji zaběhlý čtecí pořádek! Aneb v nejlepším načas přestat, poněvadž domácí Tenkrát v ráji právě dosáhlo nadmořské výšky s výhledem na světové literární obzory.
Víte, horolezení mě odpuzuje a slintání po starších paničkách jakbysmet, ale jakmile mám cukání lovit v mapách, kdepak se to vlastně dělo?, a koukat, jak a s kým to zfilmovali?, značí to, že knížka fest zabodovala! 21/23

22.11.2023

Zní to lákavě: čtěte popředu, pozpátku, odprostředka - bombastického průsečíku se tak jako tak nedočkáte nikdy. Čili 10 životopisů shromážděných na jedněch zeměpisných souřadnicích a v úhledné grafické linii. Což není mnoho. 20/23

09.11.2023

A teď ještě tou bujnou představivostí uživit kloudný příběh! Tedy vice soustředěný na časoprostorové vyústění, které se v paralelním město/světě odehraje. Na tehdy pětadvacetiletého debutanta to totiž co do slovní zásoby a obrazotvornosti vůbec není marné, je toliko otázkou, zdali by bez harrypotterovské mánie, do níž by autor věkem zapadal, jeho literární záměr vznikl. 19/23

26.10.2023

Každá povídka překypuje dějem, každý účinkující je konfrontován s nějakou hádankou o své identitě, existenci. Co na tom, že bez dokonalého rozluštění čili bez pointy, tím vice znepokojivě ba výstražně. Nebožtík Dick k lidstvu stále vysílá palčivé signály, a jak jsem rozpačitě přetrpěl jeho romány Blade Runner a Muž z vysokého zámku, povídkami přesně zasáhl kmitočtové pásmo mého přijímače! 18/23

1 13.10.2023

Nečekal jsem bezmála LP format knihy, pobavil se sarkasmem autora, prominul nějaké chybky, ocenil neokoukané fotografie, netušil, co všechno může být také heavymetal. Výživný almanach!

09.10.2023

Málokdo má v branži odžito natolik, aby referoval komplexněji. Jistě, přímí pamětníci oželí to, co zde podle nich chybí, nepamětníci užasnou, jaké kvantum hudebního snažení se zde urodilo. Přiložené CD upřímně dokumentuje, že o lecčems si postačí přečíst a netřeba už to poslouchat. Nicméně je milým a názorným bonusem k textu a fotkám.

06.10.2023

Plochá historka okresního formátu? Ano… Škoda, že jako rukojmí zneužila black metal - tím, že ho nijak věcně nevyužila. Hlavní zoufalec se ptá: “Proč někdo nenapíše roman, ve kterým budou lidi opravdu mluvit tak, jako v běžným životě?” (str. 101). Protože záplava sprostých slov je asi tolik realistická, jako dost laciná. Jinde hlavní zoufalec: “Je to stejný jako u spisovatelů, co píšou tak, že se mi z toho tají dech: já jsem jenom ubohej břídil a vždycky budu” (str. 224). Kdyby tohle sebereflexně pronesla sama autorka, bude to holt jen v ženském rodě. 17/23

3 20.09.2023

Uondán přefabulovanou beletrií, jářku: dám si fakta, tam si nelze planě vymýšlet! Po velmi dlouhém čtení plném údajů a plnotučné stylistiky jsem to zacelil dlouhým filmem plným charismatických herců. Obé za jedničku! 16/23

1 18.09.2023

Rockový publicista je člověk, co neumí psát - pro lidi, co neumí číst - o lidech, co neumí hrát. Bonmot sedí i na tuhle kroniku, při jejím záběru. Autor evidentně není muzikolog, a tak píše neodborně, a stejně dost neszrozumitelně, čtenáři, pokud se vůbec najdou, se rekrutují spíše ze spodiny než z mozkových trustů, a hudební výkony zní většině potenciálního obecenstva jako neposlouchatelný chaos. Přesto je Ďáblův hlas svůdný a otevírá obzory všem, byť v ní tu »svou« skupinu zrovna nenašli a kterým se zdá, že je tu nadváha Metallicy. Bodejť, ona přece byla praporečníkem žánru, tudíž všeho je tu akorát. Kdyby se o každé národní metalové scéně sepsalo tolik, jako shromáždil Václav Votruba o našem domácím dění ve třech Knihách kovu, vznikla by tučná knihovna metalu, ať už by Christieho pojednání trůnilo nahoře či ne.

1 03.08.2023

Autorčin omluvný doslov jako oslava průměrnosti? Není nad sebekritiku. Ano, ty příběhy natolik usilují o přirozenost, až jsou suchopárné, starodávné a křečovité. Obstojí ten prostřední, a to díky slangové mluvě zpustlé mládeže. 15/23

02.08.2023

Má to hlavu a patu?! A nejednu! Je jich tu až moc na to, aby obhájily důvtip a údernost. Mnoho efektů způsobuje defekt. Překombinované, plné klišé. Na Deavera slabota. 14/23

1 30.06.2023

Nemůžete se spálit, ledaže zaváháte, jestli jste už něco z toho v jiném almanachu kdysi nepřečetli, když se nyní jedná o průřez z předešlého?! A i kdyby, tak co? Původní mělký dojem jen znásobí požitek ze znovuobjeveného! 13/23

1 16.06.2023

Chaseovky, smím-li je po čtyřech přečtených takto familiárně titulovat, si na nic nehrají, žádné umění se z nich nedělá, a proto asi slouží zábavnému účelu lépe, než detektivky, ke kterým se sice vzhlíží, ač jsou venkoncem chaotické a bez spádu (Chandler, Hammett). U Chase nuda a rozpaky nemají místo. 12/23

1 08.06.2023

Kniha drtivě působivá, autor totální zoufalec. Kdyby radši dělal něco užitečného, než takhle marnit energií. A kvůli ženský!!! Prostě chronická životní mátoha, odvážná natolik, že v hlavní roli obnažuje sama sebe, a zbaběle nenastrčuje fiktivní figurku, jako jiné literární ztroskotanecké duše. Na dluh autenticity jde, že všechny okamžiky doslova na hraně přežití jsou beze svědků. A bujnou, byť dosti topornou poetizující obrazotvorností autor opravdu nestrádá. 11/23

18.05.2023

Kdo by neznal Chinaski... Opravdu? Literární předobraz kapely se s tím nijak nepáře, furt pod vlivem a napůl socka, život jako vstupenka bez návratu, snímkovaný v povídkách od plic, leč valem bez pointy. Úroveň od deseti k pěti, ale říz to má slušný! 10/23

3 27.04.2023

West je prostě Hezoun a Creasy grafoman, leč oba s rozumem v hrsti. Prvního vede ten druhý, aby proplul - nyní koridory námořními k nápovědě pro toho druhého, o čem zase psát. Westovek je několik desítek, Creasyovek několik set. To bych do konce života nemusel číst nic jiného! 9/23

19.04.2023

Tak, a s Adamsbergem honem šetřit, resp. v nejlepším rovnou přestat, protože zdařilejší, než čtvrté (jeho velmi osobní) dobrodružství sotva co bude. Pár stránek by sneslo ubrat, kanadská žoviálnost spíše dráždila, pointa přespříliš fatální... Vida, už hledám hnidy, tzn. zbrkle udělit maximum, ať mě to odradí kazit reputaci dalšími kauzami. 8/23

3 11.04.2023

Ač prý ostražitost režimu v osmdesátých letech polevovala, v podobě, jak smělo vyjít, je to silně odvážné dílo! Jazykově expresivní, slangové v přímých řečích, s úryvky textů od skupiny... Paralax! Proč ne Katapult, když na obálce druhého porevolučního vydání je už nepokrytě vyštafírován?! Že by přeci jen snaha či nutnost ho knižně nezviditelnit, když míval v různých regionech zákaz? Mamuta spisovatel licencoval na Bizona, budiž, jen egoman Olda se nezapřel!
Sociologická výtěžnost je take mimořádná: aneb hudbou segregovaná společnost na učňákovské sabaty, navoněné travolťáky, starobní dechovkáře. A ovšem zastaralí vs. revoluční, leč dnes už bych v lecčem dal zapravdu spíše dospělým, věk a zkušenost neošálíte. Avšak který kluk nenapodoboval s kytarou v ruce své idoly!
Mám sice o pár let míň, než fanoušek Tony, jak si rád nechává říkat, ale jakmile knihu osnovuje hudba, a pokud se navíc koncert odehrává na Kladně, jakožto rodák odpustím autorovi, že neupřesnil, kde že se zde nachází(-el) onen amfiteátr (?), i to, že se nikdy nejezdí »DO« Kladna, ale vždycky »NA« Kladno. A jelikož takhle mhouřím oči, prohlašuji, že svůj debut, k němuž mě dovedly eponymní vzpomínky manažera textaře Ladislava Vostárka, Frýbort už nepřekonal. 7/23

11.04.2023

Nakonec ten nápad stvoření světa není tak k zahození, třebaže se před zraky lidstva uděje za jedno odpoledne. Ale co mohlo tvorstvo tušit o vesmírné kinetice, když tu ještě nebylo (a nebude?). A. C. Clarke se sice již fyzicky odhmotnil, ale jeho literární odkaz žije dál, neboť v žánru poučené beletrie srozumitelně kloubí vědu a lidi. 6/23

4 23.03.2023