ber-tram komentáře u knih

Jako vzpomínka na letos zesnulého Morriconeho by lépe zarezonoval filmový hudební doprovod, který na CD obhájí důstojnou pozici v poličce.
Literární předloha filmu potažmo hudby v ní nezůstane – odsejpá křepce, což o to, ale od chvíle přepadení ve vzduchu “letí” až moc svižně, bezmála rodokapsově. Z bezpečných hlubin na drhnoucí mělčinu, toť nešvar i jiných knížek. 24/20

1 04.11.2020

S běháním to nemá pranic společného, ale blíží se cik-cak zmatenému pobíhání od tématu k tématu: nemajíc páru o začátku, začne se odprostředka, a nemajíc páru o pointě, skončí se do ztracena. Co by dnes sotva obstálo jako online rozcvička jazykové techniky, vydávalo se dřív ve vázané podobě. No potěš...!
Od Macháčka schraňuji ještě sbírku jakýchsi minidetektivek, a zvažuji, zdali nepoputuje do nádražní police. 23/20

2 30.10.2020

Kde se zrodí, tam se hodí. Tak tohle vlastenecké heslo hrstka zoufalých gastarbajtrů tupě ignoruje. Radši v cizině načerno sbírat jahody, mejt nádobí, nechat se otravovat gangstery (své krve!), poflakovat se, než prospěšně hrábnout v rodné domovině. Životní přístup, který se mi názorově hrubě příčí. Což neznamená, že by osudy těch přeběhlíků nebyly vylíčeny osobitě a dojemně. Nejvíc stejně držíte s psím potulkářem. 22/20

1 23.09.2020

Detektivky mi skýtají rozhodně čilejší ruch nežli jiné Waltariho literární eskapády. Jsou útlé, dají se tedy s chutí dočíst, oproti např. obéznímu Sinuhetovi, a zároveň i pohyblivější, opět díky subtilnějším proporcím. Nevadí pak ani přelidněnost uměle vtěsnaná do jednoho zločinného domu. 21/20

2 23.09.2020

Posledních 50 stran jsem dočítal po noci až na 1 hodinu probděné. Nechápu, jak to Ralf vydržel dýl. Hlavně mi poněkud zanikalo v 660 stránkové tlačenici, proč tou nespavostí trpěl?!
Báječně rozehraná první polovina se zlomila v uplakanou duchařinu. King povoluje v kramflecích, jakmile svoje démony zhmotní. Pak Ralf lomcuje trpajzlíkem a je to spíš komické...
Viděli jste skvělého Dařbujána a Pandrholu? Se smrťákem se nekšeftuje, snažil se podobně, ale strašlivě loudavě objasnit King. 20/20

4 15.04.2020

Slovník českých spisovatelů mapující dekádu sedmdesátých let na Prouzu pamatuje, vzpomeňte si také! Ano, režim ho akceptoval, avšak na křídle oficiálních tvůrců má výhodu symbiózy básníka a prozaika v jednom. Prostořekost umí zaobalit do poetizujících ornamentů, aniž by pozbyly sžíravé kontury. Proč jen hlavního protagonistu tak nevyhnutelně deptá?! Uvidím, co přinese pokračování! 19/20

1 31.03.2020

Rudá žeň
Více oldschool gangsterka nežli detektivka. Bezejmenný čmuchal rozeštve lokální intrikány z podsvětí, a dokud z mrtvol lhostejně nenavrší pyramidu, není ve městě pokoj. Chaotická, až chandlerovská atmosféra jalových dialogů nechybí, spánkový deficit bezejmenného čmuchala jakbysmet. 11/20

(Maltézský sokol
Četl jsem samostatně kdysi v r. 2012 s natěšeným očekáváním čehosi... Leč pomalost a zmatenost děje můj dojem spolehlivě pohřbila do suterénu paměti.)

Hubený muž
Karanténní březen vskutku měsícem knihy! Co den, to jedna přečtená. Čtenářstvu nouzový stav nehrozí!
Vypořádal jsem se tak konečně s Hammettem, jehož mnozí - obdobně jako Chandlera – dle mého neodůvodněně vyzdvihují a přeceňují. Dvorního pátrače nemá, čímž série »3x - Třikrát« poněkud vybočuje z konceptu, a každá kauza nese břímě jakési poctivé průměrnosti.
Hubený muž z celé “trilogie” vychází jako civilní, přehledně figurovaná detektivka, kombinující elementární motivy vraždy: vášeň + mamon. 18/20

2 26.03.2020

Chorobná doba znásobuje účin katastrofických scénářů přímo pandemicky! Po faktografii cíleně nepasu, takže mě překvapilo, že nejde o dějovou, leda tematickou, předlohu filmu Smrtící epidemie. Beletristický styl se blíží vzrušující románové šabloně, sevření věcnou dokumentární optikou však nezanáší do zorného pole bujnou spisovatelovu fantazii. Tím lépe – střízlivé pojednání činí látku o to údernější! 17/20

2 26.03.2020

Muselo to z něj prý ven, nu dobrá... Asi podobně jako hudební výplody, třeba chabí Dark Angels. Někdo holt musí produkovat slabý průměr, aby vynikl nadprůměr. O Kingovu Nespavost se v textu (s kalibrem vleklé středoškolské práce) samosebou otírá. Jenže Kingova Nespavost na mě jako silný nadprůměr příhodně a netrpělivě čeká ve čtecím regálu.
Pozn.: Chvalořečeny vědomostní Knihy kovu! 16/20

1 25.03.2020

Lingvistická symfonie pro všechny, kteří nehodlají rozpitvávat sociální interakci. Až se z toho motá gulliver (to je hlava, vážení!).
Jelikož si v perlotvorbě přezdívek a patvarů sám libuji, s uspokojením zjišťuji, že neologismy nejsou výpotkem teprve zkratkovité komunikace digitálního světa.
Strach a svrab v Las Vegas, Balada z černýho asfaltu, Narkothing budiž příbuzné story ze šikmé plochy, o sebrance, která parazituje na okolí. Baví mě ta šikmá plocha, na kterou mě to bytostně neláká. Nerozumbraduji nad širší vypovědí o společnosti. 15/20

7 25.03.2020

Ne každému bývá dáno: před 14 dny jsem na Beatu vyslechl mluvený projev blackmetalového workoholica Ondřeje Klášterky alias Lorda Morbivoda (Umbrtka, Stíny plamenů, War For War, Trollech, Quercus) a komentoval ho na FB: “Když jsi v řečnické tísni, promlouvej raději písní... Morbivoda osobně neznám, ale kdovíproč jsem čekal zábavné, jiskrné, duchaplné povídání. A on dá horkotěžko dohromady kloudnou větu. Šeď v éteru.”
Co Bruno (ex-Krabathor, Hypnos)? Sympatický, upřímný chlapík, to ano, ne žádný myslitelský lumen. Proto pod ambiciozním titulem Revoltikon nehledejte převratné soudy, hluboká zevšeobecnění, na to by se ostatně mohl cítit podjatý branží, ve které zakotvil. Při rozsahu více jak 400 stran čekejte vyprávěcí převahu hmoty nad duchem, jakési sebrané spisy, postřehy, průhledné paměti bez extra kontroverzí.
Krabathoru jsem kdysi až nekriticky nadržoval, obzvlášť v konjunkturách Lies a Orthodox, ovšem rozhovor (viz Big Beng! č. 29/1998) se doslova přepsat nedal. Tedy dal, ovšem za cenu soptění editora Špuláka, že “píšu” hrozně, jak “jim” zobák narost. Naopak spatra pronášené teze Big Bosse šly z diktafonu opsat pohodlně, ba otrocky.
Když mi k četbě hraje to starší, zejména Cool Mortification, zjišťuji, jak poctivě mám tón od tónu naposloucháno, a jak to zní instrumentálně a zvukově šablonovitě a zastarale. Ono to tak, čertužel, znělo už v r. 1993, soudě podle referenčních světových zápisů např. Death, Pestilence, Cynic z téhož roku. Zato LP debut Krabathoru jakožto tuzemský deathmetalový průlom vyžaduje laskavé hájení.
Ale nerecenzuji zde desky. Bruno lidsky vzpomíná, dokumentuje, nefilozofuje, žánrově neporovnává. Kniha je pozoruhodná vůbec tím, že vyšla, než svým (místy pohříchu řídkým) obsahem. Nikdy jsem si nedělal iluze, z jakých vrstev se rekrutuje metalové publikum, a nedělám si je ani dnes. Čili Brunovi fanoušci jeho stylu porozumějí.

2 23.03.2020

Smazat Evropu z mapy světa! Pouhá utopie v románové grotesce z r. 1923 vstává z mrtvých a ožívá panikou současných vteřin. Pouhá utopie nebo pronikavá jasnozřivost? Tehdy také oběti netušili, že populační vyhlazení kdosi rafinovaně zplánoval...
Některé tituly se zhodnocují teprve konzumací v nemocné atmosféře. Nenechte se při čtení jakkoliv virusovat! Erenburg je koronovaný fabulátor! Či prognostik?! 14/20

2 19.03.2020

Škoda vyzrálým konvenčním jazykem plýtvat na rozbředlou ságu. Přelidněnou, libující si leda v drastické scéně inkvizičního mučení. Ta je dusivá, ale proč se mučí, proč se cestuje časem, proč, proč...? Sama (stále žijící) autorka v rozevlátém doslovu jako by chabě obhajovala, že její prvotinu ovládá inscenační bezradnost, odkud a kam?! 13/20

6 18.03.2020

King alias Bachman, co na tom sejde, hrabe oběma! Každý rok za odměnu!
Studnice námětů nevysychá, a je asi fuk, jestli začnete »Desperáty« nebo »Regulátory«. Bavím se lítým balistickým pogromem, tou odpolední municipální genocidou, co trvá dohromady půldruhé hodiny. Prodírám se anomáliemi grafické sazby (obzvlášť škrabopisným fontem deníku).
Literární vědec by nádavkem detekoval i alarm o civilizaci zfetované střílečkami z TV seriálů, videoher, lasergame ...a co všechno si lidé nevyfantazírují, zatímco v ulicích číhají echt vybíječi.
Jen knižní cenu by neudělil. Já ano. Bez váhání.
Zdejší průměrují na 73%. Ostuda! 12/20

4 06.03.2020

Už druhá knížka, co čtu v únoru a odehrává se v únoru (první byla Kóma), a dokonce v přestupném roce 1984! Profesně onálepkovaní životaběžci se osvalují a formují až v březnu. Dají-li se na běhání, pak jako únik ze stereotypu. V květnu už jsou jaksepatří vytrénovaní.
Všedním životem tankovaná kronika z osmdesátek kdesi v pomoraví má popisnou hloubku, krmenou cigaretovým dýmem nežli umělou akcelerační zápletkou. Proto také nijak nedopadne. Zapletal není nomen omen, spíše bdělý pozorovatel křížících se vztahů. I když intimních bouraček tam na maloměstě proběhlo až až, nad celorepublikovou statistickou hladinu významnosti. 10/20

5 27.02.2020

Kdož nemá na rozlehlý strhující román, smolí zakrnělé povídky, a stejně mu to nejde… Kdož zmákne pořádný velkoplošný román, nezdržuje se titěrnými povídkami, stejně by mu to nešlo. Povídka je těžkým útvarem ke zkrocení a jejich sepisovatelé až na výjimky podměreční.
Zdejší soubor jsem přelouskal toliko motivačně kvůli titulní běžecké samomluvě.
Verdikt kompletní zní *** / ** za „povídky“ + *** za kapesní formát + **** za báječný slang. 9/20

1 20.02.2020

„Ano, píšou tu, že ho v kanceláři přepadla náhlá nevolnost, odvezli ho do nemocnice (…) a tam krátce po převozu zemřel“ (s. 333). Vždyť to je o Kuberovi! Žhavá politická současnost!
„Píše dopisy, píše dopisy. Ta ženská věčně píše dopisy. Je stejná jako všichni lidé z jejích kruhů.“ (s. 341). Vždyť to je o sociálních sítích! Žhavá virtuální současnost!
Christiová překrucuje, mlží, vytrhává z kontextu. Já také. Bavím se. Čtu, čtu, čtu a vtom se do baráku nastěhuje vlezlá semetrika Marplová! 8/20

5 18.02.2020

Všechny knihy autorky vězí hluboko v modrých zónách hodnocení, žádná neprolomila rudých 80%. Čím je „oblíbená“, jak stojí v anotaci? Že by jakž takž solidním vyjadřováním, hláškou, ironickým přídechem? Pochybuji, od toho jsou jiná esa.
Sotva uhrane volbou tématu. Monotématu. Typicky ženská „všedníková“ optika. Povídačky naší kačky. Pindy naší mindy. Když nic pořádně neumí, aby oprostila příběh od sebe sama, píše prostě »ze života«. Magazínová znouzectnost, ozvěna středoškolských slohovek. 7/20

17.02.2020

Bizarní scenérie zavěšeného těla dekorující obal avantgardního soundtracku Jerry Goldsmithe se v knize zjevuje až ve finální infiltraci Susan do Jeffersonova institutu.
Shoda okolností je povážlivá: před pár týdny přečtený Případ dívky v tísni od Michaela Crichtona vrhl klatbu na bostonský špitál Memorial. I Cook jej znesvětil medicínským neřádstvem. Film Coma režíroval Michael Crichton. Mají snad proti Memorialu cosi osobního, nějaké nedoléčené bebí? 6/20

1 07.02.2020

Poctivě střižený a šikovně promyšlený román (na mnohá pokračování...) se dožil takřka nesmrtelnosti, jen málokdo to dotáhne na 108 let! Tarzan ano. Bezpočtukrát rozpohyboval filmový pás, a kdo z mých vrstevníků by si na papír nepromítal podmračeného Christophera Lamberta a křehkoplachou Andie MacDowell (její filmová premiéra) z adaptace z r. 1984 importované i do našich kin! Dětské oči diváka si pamatují, dospělé oči čtenáře užívají. Protože např. citát „Islám byl, je a vždy bude skvrnou na kulturním vývoji...“ (s. 98) je natolik provokativní, nakolik pravdivý. Celým románem se ostatně vine znepokojivá indicie o obtížné slučitelnosti civilizace s divočinou.
Otevírák série mi stačí, stěží čekat vzestupnou tendenci. To si radši občerstvím dojem z filmu, který pokryl i Tarzanův návrat a hudbou jej vymódil John Scott. Ten nesmrtelný není, ale devadesátku letos, doufám, oslaví! 5/20

4 03.02.2020