Citlivý člověk
Jáchym Topol
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339496/bmid_citlivy-clovek-Z9M-339496.jpg
3
234
68
Hrdinové Topolova románu, kočovný herec Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky, křižují Evropou, aby se pokusili nalézt staronový domov na březích Sázavy. Cestu jim kříží postavy spřízněné i protivné, mezi mnoha dalšími ryšavá kurvička Světlana a její milý Kája z vymahačského klanu Baštů, který se v zuřivých bitkách utkává s Bizonovou motorkářskou tlupou. Topolův dobrodružný román ze současnosti se dotýká v zemité grotesce témat, která znepokojují lidstvo odjakživa, jako jsou víra, stárnutí, smysl života, sebevražda, láska, rodičovství, i těch, která patří k právě žhavým – „stěhování národů“, politická korektnost, krymský konflikt, meze politiky… A žádné z nich není natolik nedotknutelné, aby nemohlo být pomocí rafinovaně a osvěživě používaného jazyka, plného odkazů, podprahových vláken a asociací, zironizováno a obráceno z líce na rub a zase nazpátek. Román Citlivý člověk je komický a brutální, chytře chlípný, karnevalový a zároveň přísně organizovaný. Je to reportáž z odvrácené strany života, groteska o nacházení Boha a lidské jiskry v nejpustších brlozích, kniha o existenciální pouti, kde je i v těch nejšílenějších pasážích oživující ingrediencí láska anebo touha po ní.... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od Jáchyma Topola se mi celkem líbila, zejména musím ocenit živost děje, danou bohatým, květnatým jazykem včetně běžného hovorového stylu, což v soudobé české literatuře v takové podobě není až tak obvyklé. Co se týče samotného děje, je poněkud překotný, skáče se z minulosti do přítomnosti a zpět, což mi příliš nevyhovovalo, ne vždy jsem přesně zachytila dějovou linku. Knihu jsem poslouchala v audio verzi, kdy musím vyzdvihnout vynikající četbu P. Čtvrtníčka, kterého jako herce moc nemusím, ale pro tento typ knihy to byla opravdu skvělá volba.
Předně musím sdělit, že se mi do knihy málokdy povedlo začíst, možná kvůli střídání přítomného času s minulým, kombinace strohého a přitom bohatého a krásného jazyka, množství postav, někdy jsem prostě nepochopila, co se právě děje. Nicméně právě proto doporučuji knihu otevřít (možno asi kdekoli:) a přečíst si alespoň kus. A přestože ve mě vyvolávala zejména smutek, vztek a rezignaci a nepochopení (zejména jsem neustále řešila osud dětí a pak dále také upgrade se současnou situací na Ukrajině), na posledních stránkách došlo i k jakési katarzi. Je to jedna u knih, ke které bych se mohla za pár let vrátit a získat z její četby něco navíc, něco, co mi teď uniklo:)
O autorech se často říká, že zrají jako víno. A já to zde vztáhnu na tento titul, protože obsah knihy zraje, kvasí a probublává stále více do reality tohoto světa. Byť v čase vydání se jevil jako svým způsobem dystopický...
Nesmírně mě bavil zdánlivý rozpor brilantního poetického jazyka se surovostí až vulgaritou děje. Při čtení mě přepadala různorodá škála pocitů a emocí. Smích nevyjímaje, i humor se vetkal do pavučiny příběhu.
Autor dokázal do knihy vtěsnat ohromující výpověď o rozkolísaném a nevyváženém stavu dneška v různých alegorických příbězích. Povedlo se mu vše, co současná společnost umně a záměrně skrývá pod povrchem, vynést na světlo a to "dokonalé", co žijeme, je v knize přítomno zcela neviditelně.
Právě nyní, po šesti letech od vydání, je ta správná doba k přečtení této knihy. Vřele všem doporučuji a čtěte i mezi řádky...
Já dočetla román o naději. Ta tam je!
Nemůžu o tom říct nic negativního, uvědomuju si tu literárnost, ale vůbec mě to nebavilo. To doufám říct můžu. Omlouvám se.
Audiokniha. Čím déle jsem poslouchala, tím víc se mi příběh líbil. Dokonce mám potřebu si knihu časem přečíst... přeci jen při čtení pochytíte jiné myšlenky než při poslechu, navíc v psané podobě si víc užiji nádhernou spisovatelovu češtinu.
Ano, literatura v pravém slova smyslu - přitom bych při vší opulentnosti a množství epizod nedokázala převyprávět základní příběh. Takže díky, tonysojka, ztotožňuji se. (Audioknihu ale poslouchat nebudu.)
Toto je l-i-t-e-r-a-t-u-r-a! Má to ducha, má to jazykový balanc, má to freskovitě dějový šmrnc, toto je Topol.
Po děsivé a zneklidňující Chladné zemi a několika pokusům přečíst Sestru do konce, jsem se Topolovi vyhýbal,je to pro mne namáhavé a náročné čtení.
Citlivého člověka jsem poslouchal jako audio knihu a snad díky možnému zkrácení a skvělému Petrovi Čtvrtníčkovi jsem doposlouchal do konce.
Za mě je to tedy nesmírně dobrodružný příběh ze současnosti, zároveň trochu bizarní a hodně reálný, sympaticky nekorektní a vzhledem k tomu že byl napsán v r.2017 , tak se mi zdá v souvislosti se současnými událostmi v Rusku a na Ukrajině mírně prorocký.
Místy brutální a místy něžný,a umění vyvážit tyto dva extrémy tak,aby nevznikl brak nebo červená knihovna mě fascinuje.
Zkrátka jsem si poslech užil,ale zkusit číst znovu Sestru stále nemám odvahu...
[audiokniha]
Je mi ctí a národním svátkem, poznávat páně Topolův fantazijně tvůrčí svět, spodní i svrchní proudy jeho myšlenek jež kolotají, hrnou se, derou, vrství, prolínají se jak améba aneb měňavka nebo mycelium hub.
Nebojí se syrovosti ani vulgarity, ale plní to svůj účel a zde, proloženo tričíčky a miminčecími záležitostmi, je všechno vlastně křehký. Kořeněný tu jemným, tu hrubozrnným humorem, co je víc než sdělný.
A co na tom, že úplně nerozumím a ztuha skládám vitráž rozsypaných sklíček do mozaiky uchopitelného děje?
V závěrečných kapitolách jsem nejvíc četla, kterak historie z disentu, kterou autor ze sebe nevymaže je přetavena do současnosti, kdy často roupama nevíme co by. Ovšem lidé na okraji jsou věční za všech režimů.
KapitánSmrt, Vandina nebo hanzmb to vystihli skvěle a mnozí další!
Mistr Petr Čtvrtníček má na svém kontě taky jednu zářivou ⭐ protože jeho hlasové a herecky lidské předpoklady si poradí i s nejjemnější Topolovic finesou.
Díky pánové.
"Víš, co mě na umírání štve nejvíc? Voživovací stroje! V mym hospicu U Dobrýho Baštýře nebudou žádný stroje, aby za tebe dejchali, káleli, mluvili, ty vole, to ti přísahám. Bude to expres hospic. Cože? Umřít se má jak to de."
5/4
Jáchym Topol je odedávna kouzelníkem jazyka, ale kromě opulence vět jsem moc nedokázal pochopit, proč tuhle knížku napsal. Příběh rozplizlého komedianta, jeho ženy a dvou dětí, kteří přes cestu Evropou, kde zuří nenávist k migrantům, přes Rusko plné násilí až do Česka, kde se dějí nesmyslné historky, postupně prožívají rozpad osobností související snad s čímsi jako je rozpad civilizace, moc čtenářského zážitku nenabídne. Možná jde o antiutopii, ale ta je na mě asi moc přeplácaná a postrádá sílu vize, která by nějak hrozila uskutečněním. Jde o zhmotněné strachy, získané zabsurdněním stávajících událostí, ale celek působí jako zmatený šrumec, který posléze přestane vyvolávat jakékoliv emoce, protože guláš je příliš horký a přeplněný příliš mnohým kořením.
Hodnotím jako moje dvacetileté já. Protože při čtení jsem zas byla já v prváku na vejšce, poslouchala underground, chodila na divný koncerty, tahala se s intelektuály, kterým jsem ale inteligenčně nestačila a kouřila balený cigára. Tehdy jsem to žila. Hledala jsem se a hledala jsem směr, jakým budu svět vnímat. Proto jsem i Topolovo jazyku rozuměla. Neztrácela jsem se v něm, naopak jsem se v něm rochnila a zabředávala v tom zběsilým marastu slov. Chlastu a lehkejch drog nevyjímaje.
Teď už ne. Abych to dočetla a ocenila, musela jsem se opravdu přepnout. Vyjít ze svý komfortní zóny člověka, co se našel, a nemusí dál usilovat o jakýsi nedosažitelný popis dnešní reality a jejího uchopení. Tehdy to prostě bylo jiný. A jsem ráda, že jsem v tom neuvízla. Občasný exkurs do minulosti pouze prostřednictvím čtení ale není nic proti ničemu. Vedlejší účinek může být maximálně to, že se člověku vybaví, jakej magor tenkrát byl.
Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že jo.
Zdá se, že platí, že čím větší depka, tím větší umění. Autor vládne slovem, všechna čest, ale příběh je přitažený za vlasy. Odložila jsem nedočtené.
S chudou slovní zásobou si natlučete. Nepochodíte ani s potřebou tažného vyúsťujícího příběhu. Že se plahočení mnoha individuí jakžtakž proplétá, ještě nevytváří zápletku. Vláda autora nad bujnou češtinou vede k bezvládí nad událostmi, které působí drsně, ale dost je obestírá jen plané blábolení. Semtam pronikne hlubší myšlenka. Odpudivě sympaticky je přiblíženo křupanské Posázaví. 13/21
Přemáhala jsem se, ale knihu nakonec dočetla. Příliš mě neoslovila. Měla jsem pocit, že jsem úplně ztracená a nerozumím sdělení, které mi chce autor předat.
Po básních první próza. Nádherný jazyk. Ano, přehršel postav, občasné ošívání se nad tím kdo, co a jak dělá, ale dráp zaseknut a byla to jízda.
Pokaždé, když už jsem si začal myslet, že vím, co se kniha snaží říct, mě tato vyvedla z omylu. Je to opravdu slátanina. Ale čím dál jsem četl a přemýšlel, jestli mě to znechucuje, zjišťoval jsem, že mě to naopak vtahuje, že se nořím do atmosféry, která melancholičtí, stále zoufaleji se táže po smyslu bytí a zároveň si sama vlastní iracionalitou a morbidním humorem odpovídá. Autor se žene bezhlavě vpřed, nehledě na jazyk, na přehlednost na vlastně na cokoli, jeho vlastní kniha za ním vlaje jako výstražný praporek na nákladu trčícím z auta. V tomto smyslu děj pádí až někam za hranice poslední stránky...
Ale podprahově má v sobě hlubokou otázku, která se vztahuje i ke čtenáři a v konečném důsledku nutí se zamyslet. Což je nečekané a pro mě to dělá tuto knihu dobrou knihou.
Nakonec jsem byla mile překvapena. Děj se přeléval a nešlo vynechat jediné slovo, jinak se člověk v ději ztratil. Pilo se ostošest, všechno se vyřešilo...
Tuhle jsem četl, že Václav Klausů se proti této knize ohrazoval, že si prý dělá srandu z obyčejných a tvrdě pracujících Čechů. Myslím, že to Václav špatně pochopil. Naopak, Jáchym nachází poetiku i v na první pohled odsouzeníhodné lidské malosti. Jde tedy spíše o poctu, oslavou Čechů, kteří se i pod tlakem okolností, historických hrůz, současného marasmu a obchodu s chudobou vždy nějak protlučou. Dají si po čuni, stáhnout ocas a utečou, ale veškeré příkoří přečkají a jednou opět povstanou... Myslím, že Jáchym naopak Čechům rozumí a vidí jim až hluboko do nitra, kde občas zahlédne i jejich duši (pokud tam teda nějaká je).
Štítky knihy
politické události česká literatura alkoholismus magický realismus sociální problémy Posázaví
Autorovy další knížky
| 2008 |  Sestra |
| 2017 |  Citlivý člověk |
| 1994 | Miluju tě k zbláznění |
| 2006 | Anděl |
| 2005 | Kloktat dehet |
Kniha Citlivý člověk je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 320x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 100x |
| Chystám se číst | 176x |
| Chci si koupit | 20x |
Hodně zajímavý postapocalipticky
Roman od Jáchyma Topola ktery si rád přečtu ještě jednou kde sem asi vlastní vinou ne všechno pochopil.