ber-tram komentáře u knih

Kuriozita: knížka z r. 1955 hlavního záporáka charakterizuje, že vypadá jako Lonsdale … a ve filmu z r. 1979 ho hraje Michael Lonsdale. Náhoda? Potměšilý gag? Kromě tohoto fíglu registruji u třetí mise 007 - o fous lepší než předchozí Žít a nechat zemřít, a o dva horší než úplně první Casino Royale -, že nebýt některých filmových verzí, neznamenají bondovky už pranic světoborného. 8/15

21.12.2015

Odstrašující sonda do jednoho víru dálkového seznamování je sesumírovaným cyklem internetových blogů, tudíž působí bezprostředně, až neuměle; tím spíše když pochází z pera ne-literáta. Ale prostá forma nijak nedeklasuje obsah, naopak posiluje jeho autenticitu. Včetně ověření pravidla, že k lecčemu jsou potřeba minimálně dva – chytrej a blbej. 9/15

18.12.2015

Stephena Kinga si každoročně dopřávám za odměnu, třebas si zrovna říká Bachman. Králem vypravěčů je zaslouženě, zde např. posouvá děj kupředu samotnými názvy kapitol. Záměrně říkám králem vyprávěčů, ne hororu; ten u něj nebývá účelem, jen prostředkem k pronikavému vhledu do lidských životů (zasažených paranormálními jevy). 10/15

5 17.12.2015

Pestrobarevností jazyka úctyhodné chaotické blábolení (sem tam vtipné, sem tam mrazivé, ale hlavně trapné a rozvláčné), kterému by slušelo tak 150 stran povídek pospojovaných společným námětem, a ne románové nespojité „pětikilo“. Jak tohle se mohlo propracovat mezi klasiku a povinnou četbu, Bůh ví (to ostatně taky napsal tenhle grafoman). 11/15

16.12.2015

A jéje, další literární »naděje«, nedivil bych se, kdyby oceněná (samoúčelné ceny se totiž dají vymyslet pro cokoliv). Kdybych tušil, že mě letos čeká ještě Sichingerův Cukrový klaun, založil bych sekci píšících zoufalců, kteří jakž takž zvládnou práci s jazykem, leč vyprávění ukočírovat nesvedou, notabene aby ho dokázali invenčně vypointovat. 12/15

2 15.12.2015

Popperovy školácké slohy mě dojímají leda tím, že se odehrávají v krajích poberounském a kladenském, kde to znám, a také tím, jak některé příhody do filmů vytěžil a hodnotově povýšil Kachyňa. Jinak skoro ničím - Pavel je kdovíproč vyzdvihovaným autorem. K poznání, jak udělat z nouze ctnost, si přečtěte desetistránkový (!) Svozilův doslov. 43/15

14.12.2015

Jelikož to autorka loni v požehnaném věku 94 let zabalila, ponouklo mě to k dalšímu případu Adama Dalglieshe, postavy uvěřitelnější v literárním hávu než na televizní obrazovce. Dalgliesh jako kriminalista-poeta vnáší do svých kauz značnou psychologickou hloubku při charakterizaci lidského osazenstva i prostředí, zde dívčí zdravotnické školy a internátu. Fyzickou akcí dílo nepřetéká, zato není povrchní, třebaže motivy vražd se ukáží jako notně ošoupané (aneb ještě že ty koncentráky a krutí dozorci za druhé světové byli!). 13/15

3 11.12.2015

Film bezva, knížka finta – na ty, kteří mají jako kultovní zafixovaný film a totéž očekávají od knížky. V ní se budou marně snažit poznat v Grimmovi šarmantního Belmonda a udržet prst na tepu rozháraného, byť slušnou pointou korunovaného děje. Ale jak jsem v LK zajásal, vida na přebalu klauna! „Taková pizza, mňam, mňam, mňam!!!“ 14/15

1 10.12.2015

Kdysi šťavnatý a obrazotvorný slovník rozřeďuje stárnoucí satyr lacinými vulgarismy. Řekl bych, že puritánská totalita ho nutila psát vynalézavěji, načež úplná svoboda projevu mu škodí. Přesto umí vystihnout život s jeho zákrutami jako málokdo jiný, tentokráte skrze okna nevěstince. 15/15

09.12.2015

Vzpomínám doteď, jak mi praporčík Hlávek cestou z táborského HDÚ vykuleně líčil a doporučoval tuto katastrofickou trilogii, až přitom prskal na volant. Cením si každého knižního tipu, třebaže mu dopřeji sluchu až po čase; čili až po 12 letech jsem začal Potopou přes Sucho až k Hladu, abych zjistil, že každý útlý román o záchraně všehomíra charismatickým agentem speciální služby začíná podezřele velkoryse a vábně, a končí naivně, ba nuzně. Nejlépe dopadlo Sucho, kde nepřítele lidstva ztvárnila sama příroda, nejhůře Hlad, vypointovaný jako učňovská slohová kompozice. Potopa (s všemocným padouchem) je kdesi uprostřed. Nehledě na brakový literární ráz však z každého svazku sugestivně trčí varovný prst pro civilizaci ohrožovanou pohromami. 16, 21, 26/15

2 08.12.2015

Všech sedmero příběhů pěkně pohromadě, i když čtených napřeskáčku s jinými knihami, abych se nepřejedl, mi mělo jen zaměřit zrak na generačního druha tolik opěvovaného Tolkiena. Při pohádkově laděných Letopisech jsem se občas i bavil, vybrané příhody měly i jakousi osnovu (najmě Kůň a jeho chlapec, Princ Kaspian, Plavba Jitřního poutníka), zatímco u triptychu Pán prstenů mě vesměs obcházela nuda. Lewis holt asi nebyl takový suchar. 17, 18, 19, 22, 23, 28, 29/15

3 07.12.2015

Kriminální zápletku dost upozaďuje vyprávěcí balast všedního dne, což moc nevadí, protože jde o líčení zemité, jadrné, odpozorované ze života. Avšak občas vzhledem ke slangu, době a prostředí ne úplně srozumitelné. Jiné Velinského detektivky, co jsem četl, mají lepší spád než tato prvotina soukromého očka / dělňase Oty Finka. 20/15

Frýbovka si musí stůj co stůj vyřídit účty s kdekým, kdo ji irituje, a do jednoho objemného svazku proto nakupí několikero dějových rovin, z nichž by úspornější autoři sestrojili samostatné tituly. Její způsoby znám zevrubně, mám rád sarkasmus a břitkost úsudků, toleruji přehánění ad absurdum, vadí mi černobílé charakteristiky postav. S každou knihou se tyto znaky vyhraňovaly a tahle je poslední, co napsala, takže jí hodnotím shovívavě. 24/15

3 03.12.2015

Román má takový ten lehkonohý americký vyprávěcí náboj a paradoxně i myšlenku s hlubokým člověčím přesahem: má smysl oživovat mrtvé?! Nejdřív jsem větřil nějakou duchařinu, leč za veškerou komunikací se záhrobím stojí vynalézavý programátorský mozek. Četl jsem s chutí a přemýšlím o tom dodnes. 25/15

02.12.2015

Jen se nepřesytit jedním autorem, varoval jsem se před Lidožroutem, který sdílí stejný svazek s Tmavou Studnicí a o stupínek ji překonává. Drží přímočařejší kriminální tempo, je pikantnější a neřeší se tu triviální krádež (to ostatně ne ani v Tmavé Studnici), byť to tak zpočátku vypadá, nýbrž rafinovaný mord. 27/15

1 01.12.2015

Baudolino alias Blábolíno. Je nahony cítit, že se Eco imrvére přehrabuje ve středověku, ale nemusel by to ventilovat v beletrii, resp. ne tímhle planým, jakoby humoristickým způsobem. On si de facto dělá, co chce, je koneckonců pánem situace čili autorem, jenomže autorem vezoucím se na setrvačné vlně úspěchu slavné románové prvotiny. Leccos z Baudolina zní zajímavě, třeba historické vazby, pokud je tedy Eco záměrně nepřekroutil, aby mu pasovaly do fabulačního rastru. Nemůžu se zbavit pocitu, že by si měl raději enšpíglovsky mudrovat na akademické půdě a fušovat leda do populárně-naučné, nikoliv tzv. krásné literatury. 30/15

1 30.11.2015

Ihned po dočtení jsem si pustil soundtrack Patricka Doyla k filmu, abych seznal, jak náramně by se býval hodil i k četbě! Knížka mu určitě prospěla a soundtrack naopak prospěl knížce, protože ji pro mě objevil. Zádumčivý a intuitivní komisař Adamsberg mně navíc padl do oka, stejně jako jeho morová aféra. A jaký bude film?! 41/15

3 27.11.2015

Dobrodružná próza ze současnosti, odehrávající se v exotických končinách, to by asi stálo v obecné charakteristice. Nu, Loukotková patří léta mezi mé favoritky a Liána smrti byla už jedna z posledních jejích knih, co jsem četl. Snad právě proto jsem se v závěrečné třetině nutil (nudil?), abych to vůbec dorazil, neboť autorčin naléhavý, jazykově květnatý a dialogově peprný styl důvěrně znám, a s hnacím motorem dobrodružné expedice (ano, liána smrti, kdo by to byl řekl) se moc nenamáhala. Čili nic nového pod sluncem, ledaže tohle žhnulo dusně tropicky. 31/15

26.11.2015

Nechtělo se mi, nechtělo do této rádoby klasiky, tuše nějakou školometskou lekci, ale překvapení se dostavilo už v podobě rychlosti, s jakou jsem knížku přečetl. Dosti sebezpytavá psychologická studie si vypomáhá různými dějovými konstrukcemi (třeba tou s odpraveným šoférem), aby ospravedlnila, proč vůbec probíhá a kam směřuje. Nicméně jde-li o hutné vyjadřování autora, nemám výhrady.

Autor děkuje nějaké redaktorce Respektu, že napsala reportáž, která jej inspirovala ke knize... No, já bych té redaktorce raději poděkoval, kdyby žádnou reportáž nenapsala a inspiraci nepodnítila. Ušetřil bych si čas nad nesoudržnou slátaninou pokoušející se o jakési osudové tajuplno a metaforizující všechno, co se metaforizovat dá i nedá. Nápaditá práce s jazykem občas budiž, s fabulací příběhu (podle záložky slibného) je autor těžce na štíru. Jelikož kniha získala nějakou literární cenu, ptám se, jak asi musí vypadat ty neoceněné?! 34/15

24.11.2015