ber-tram komentáře u knih

Slovní hříčka v názvu trefně odkazuje na Čelakovského písmáckou nádeničinu, s jakou dával dokupy almanachy lidové slovesnosti. Dva sběrači tvrdé hudby na tom nebyli o moc líp.
Dneska? Kdejakou kapelu si vygooglíte, páč má vlastní webovky, profil v databázi tvořené samoobslužně přímo fanoušky...
Ale před takřka čtvrtstoletím, bez internetu, bylo skromné okénko v tištěné encyklopedii poctou i reklamou, a jen čas ukázal, zda signalizovalo popularitu nebo zapomnění. I po těch letech si v Ohlasech (připouštím, že trochu z nostalgie) vždycky milerád zalistuji.

1 22.01.2016

Každý měsíc, přátelé, každý měsíc přivedla dvojice novinářů na svět nové regulérní dobrodružství génia zločinu. Od února 1911 do září 1913 celkem 32 knih! Podle toho to taky vypadá, namítnou zasmrádlí pseudointelektuálové. Jistě, práce kvapná bývá obvykle málo platná, ovšem v případě této série nutno smeknout před disciplínou a pohotovostí, s jakou autoři vymýšleli fikané zápletky, komponovali svižné dialogy, budovali napětí a vykreslovali atmosféru temné Paříže. A kdo si neoblíbí somráka Bouzilla, je totální nelida! Škoda, že do češtiny byla převedena sotva třetina jejich díla, většina za první republiky, přičemž se pochopitelně dnes jedná o starožitnosti. V edici 3x, která si mě podmanila mimo jiné slangovým výrazivem, se objevil příběh první, devátý a devatenáctý. 46-48/11

Musí ten kraj člověk aspoň povšechně znát, aby si uvědomil, že nakolik by mu mohl zevšednět, přesto zůstává nesmírně přitažlivý a neobyčejný. Knížka na to upozorňuje přívětivě, proti proudu řeky, ne přísně systematicky, spíše namátkovým místopisným výběrem z dějepisu, přírodovědy a pochopitelně také pověstí a bájí.

20.01.2016

Shearmurův meditativně elektronický soundtrack nepochybně sedl do filmu, ale k některým pasážím knihy by zněl moc moderně, hodila by se sem spíše klasika. Každopádně na poutavosti »autobiografické« psychiatrické terapie to nemá vliv, notabene když ji zdokumentoval člověk takříkajíc od fochu. Svět podle Prota překypuje záhadami, kdežto v pokračování Na světelném paprsku (neměl už takový spád) se vesměs vysvětluje, byť mnohé pořád halí otazník. 42/15 3/16

2 19.01.2016

Nejvýživnější je vstupní teoretizující, leč i laikovi přístupná kapitola o hudbě jako takové. Výsledky výzkumu se pak potkávají s hypotézou, že majoritním hudebním stylem české populace skutečně není jazz, metal nebo hip hop.
Mně jako fanouška filmové hudby, která zde není zvláště akcentována, kniha inspirovala k vlastnímu výzkumu, a to jak je na tom se vztahem k tomuto subžánru hrstka lidí, co znám?! Anketu teprve chystám.

18.01.2016

Zaujaly mě všechny rozhovory, i s lidmi, které moc nemusím (Tříska, Polívka, Vaculík, Schwarzenberg). Pozastavil jsem se nad uspořádáním knihy jdoucím v jakýchsi vlnách herci – režiséři – výtvarníci – šlechtici... Byl to záměr nebo náhoda? Pestřejší profesní sled by mi nevadil.

15.01.2016

Líbí se mi na této příručce, že se netváří nijak vědátorsky a elitářsky, styl je otcovsky polopatický a založený na příkladech ze života. Že bych jí však bezmezně propadl, to ne, spíše se hodí pro ověření toho, co už člověk při svém věku zná, případně doplnění o to, co by znát ještě mohl.

14.01.2016

Leckdo s jednosměrkou v palici by to mohl pobrat jako senzační návod k použití, zvlášť dneska, kdy hájíme životní prostor před invazí zvenčí. Autor totiž pramálo moralizuje a bez obalu epicky líčí, jak likvidační mašinerie technicky skvěle fungovala, byť to v ní, připusťme, sem tam kapánek nehumánně zaskřípalo. Dění v lágru nesledujeme zpovzdálí, nýbrž přímo očima zúčastněných, mimo jiné také psa »člověka«, do něhož se evidentně načas převtělil hlavní hrdina. 2/16

1 13.01.2016

Krize přichází hned na začátku a teprve pak se rozplétá, jak k takové konstelaci mohlo dojít?! Mám rád retrospektivní sondy do psychiky rozličně disponovaných jedinců, motivovaných různými podněty, a zasažených jednou tragédií. Stýblová na společenském morálním dilematu hutně vykresluje démony, které netřeba literárně vymýšlet, když sídlí v nás. 1/16

6 12.01.2016

Díky téhle a žádné jiné knize jsem se dal počínaje podzimem 2012 na běhání! Důrazný kopanec mi uštědřila strhující část o výcviku hrstky ztroskotanců v elitní vojenskou jednotku. Ne že bych byl ztroskotanec a ne že bych se stal ultramaratoncem, ale půlmaraton už jsem párkrát dal. Mimo jiné díky Fabianovi, který o to nijak neusiloval, ne díky motivačním příručkám všelijakých běhavých pošahanců a lá Scott Jurek. 31/12

11.01.2016

Zase na osvědčené kaskádě super soundtrack (90%) - bídný film (30%) jsem dojel až ke knižní předloze, která je stran hodnocení průměrem obojího. Kdybych si k ní pustil éterickou Badeltovu hudbu, snad by se trochu zmenšila neúprosná archaická propast 120 let od vydání; kdybych přitom sledoval plytký film z r. 2002, režírovaný prý vnukem spisovatele, snad by kniha lépe obhájila svoji myšlenkovou samonosnost. 1/15

2 08.01.2016

Robinson to měl po smrti parťáka Scortii definitivně zapíchnout a nerozmělňovat dřívější literární talent uplatněný v pětici nadprůměrných katastrofických románů touhle báchorkou o neodvratitelné hegemonii »nových bytostí«. 2/15

07.01.2016

Krátká a záživná sbírka informací a zkušeností pro všechny, které fascinuje filmová hudba, ale nemají hudební vzdělání. V některých pasážích o kompozičních postupech jsem sice a pochopitelně tápal, zato mě bavily k dané profesi neodbytně patřící zákulisní výměny názorů vyplývající z porozumění, resp. nedorozumění mezi skladatelem, režisérem i dirigentem. Všichni jsou tam pěkně jmenováni, nic obecně anonymního, takže se místy jedná docela o pikanterie.
Autor také svérázně přistupuje k dělení skladatelů pro film na pomyslné přímce: napravo vážnohudební, nalevo poprockeři, a uprostřed ti, kteří vyšli od jazzu, mají stejně daleko k hudbě vážné i populární, tudíž se řadí mezi úspěšné filmové skladatele (něco na tom bude!).
Dále mezi řečí přiznává, že několik tónů z legendárního Modrého sametu nahrávaného v Praze patří jemu, a párkrát padne i jméno Philippe Sarde, můj velký favorit!

06.01.2016

U mystérií tohoto druhu netrpělivě čekám, co je oním »jádrem pudla« a jak to vlastně celé dopadne. Jaký moment je tím kruciálním? Završí autor příběh brilantním logickým šokem, jenž unikal čtenářovi, nebo to jenom nějak zaonačí do ztracena, nevěda si už rady, kudy ve zinscenované spleti událostí dál?! Na první otázku padla odpověď průhledná - nešlo o nic jiného než o důsledky vynuceného koitu s hybridem - a na druhou neurčitá - nijak to přímo nedopadne, konec zůstává otevřený, živený znepokojivou vidinou potenciální epidemie. Kruh nicméně drží strhující otáčky, je napsán střízlivě čili se čte jedním dechem.

1 05.01.2016

Spíše pro ověření, že nejvděčnější od Čapka jsou pohádky a povídky z obou kapes, jsem se prokousal triptychem, údajně vrcholem jeho tvorby. O zápletky tu v zásadě nejde (1. podvedený vidlák, 2. nehoda aviatika zohaveného k nepoznání, 3. ajznboňák tak obyčejný až kromobyčejný), poněvadž slouží k rozvíjení úvah na téma kdo, proč, odkud a kam? Nejvíce epický je Hordubal, nejvíce se filozofuje v Obyčejném životě, Povětroň se třepetá uprostřed, takže to má jakousi gradaci. Nicméně Čapkovu jedinečnou květomluvu si stejně nejlíp užívám v pohádkách a povídkách. 42/14 3,6/15

Šostakoviče adoruji díky filmové hudbě, o které v závažných memoárech nepadne skoro ani slovo, leda ve společensko-ideologických souvislostech. Tvorba pro film evidentně byla skladatelova úlitba režimu a zároveň spolehlivý zdroj obživy.
Přiznávám, že jsem paměti přečetl nadvakrát, a to s mezerou několika let. Připadaly mi totiž strašně deprimující, takže jsem je v půli odložil, a až dočtením si zpětně potvrdil, že deprimující opravdu jsou. Jeho žití asi bylo pochmurné a nešťastné, přinejmenším on ho tak vnímal. Ale sarkastickým humorem a břitkými úsudky perlil i na sklonku života, kdy zasedl k jeho sepisování.

1 30.12.2015

Prolog před založením »agentury«, což obnáší cca prvních 60 stran, o rodinných a vztahových peripetiích čtveřice, se ukáže jako dějově podružný, ba zbytečný. Stejně tak nemístně, snad horlivostí překladu, se do venkoncem kultivovaného textu vloudilo hodně sprosté slovo (str. 47). A tím výtky končí, poněvadž Drvenkar konstruuje technicky promyšleně a slovosledem vemlouvavě, byť svoji konstrukci staví na sice ohavném, leč vděčném motivu pederastie, a kašírované existenci agentury na omluvy. 44/15

29.12.2015

Po ubohém Víkendu za Zuydcoote mě rafinovaně stylisticky komponovaný a námětem pozoruhodný román (z říše zvířat a v jádru protiválečný) na pár dní přikoval k židli. Merle dokáže být sugestivní, děkuji soundtracku k filmu, že mě přitáhl k literárnímu předobrazu! 4/15

1 28.12.2015

Kdyby protěžovaný film neprošlapal cestičku, ani bych o knížce nevěděl. Nápadná je pouze skandálním námětem, avšak formálně docela obyčejná. V mém čtenářském deníku debutujícímu Schlinkovi nicméně ještě dám důvěru, asi prostřednictvím Spravedlnosti podle Selba. 5/15

1 23.12.2015

Morrell to myslí upřímně, má k tomu i jakési zkušenosti, ale literárně to podat neumí. Rozhodně ne tak, aby to připoutalo a dojalo. Prostě ze mě ten drasťak valem odpadával už během čtení a spisovatel svoji druhou šanci, kterou si vysloužil strhujícím Rambem – jedničkou, neproměnil. 7/15

22.12.2015