ber-tram komentáře u knih

E. Outratu jsem kdysi registroval jako horkokrevného senátorského zběsilce, o jeho úřednické minulosti neměl potuchy. Sbírka kritických názorů (rozhovor + eseje), které vynáší na margo české nereformované, zpolitizované státní správy, má daleko k právnické prkennosti a suchopárnosti, odráží znalost životní reality, a tudíž je přínosná i pro právníky (a pro politiky, pokud je to vůbec zajímá). Letos Outrata oslaví 80, doufejme...

04.03.2016

Kterak český chasník kázal papežovi o vidinách, jejichž se nakonec stal sám zajatcem. První díl trilogie suverénně podané mistrem rozvitého slova. Kam se hrabe jeho synátor! 21/08

5 03.03.2016

Více než ztroskotaneckou mizérii to zpočátku připomíná upjatý babosed v salónu u odpoledního čaje, leč zdání klame. Pod stoicky plynoucí mluvou se skrývá drama o přežití líčené střízlivě a nehystericky - na to, že ho vypráví žena. Co však překvapí nejvíce, je onen starodávný plnovýznamový jazyk zručně obráběný současnou živoucí autorkou. Koneckonců ta zaoceánská loď šla ke dnu dva roky po Titanicu, proto takové decentní dobové vyjadřování. 9/16

01.03.2016

Parazitismus jako forma vzájemného porozumění - jen na lékařský předpis poživatelná seznamka s těmi, kteří nás neustále obklopují. Crichton se léty propsal k záživnějším opusům. 20/08

3 29.02.2016

Proč se nevyplácí podomácku montovat atomovku a dopalovat s ní studenou válkou infikované politiky. Tohle heslo mi utkvělo, jinak si z knihy po sedmi letech nepamatuji nic. Není to výzva ke snížení hodnocení?! 18/08

26.02.2016

Spolu s Hitlerjugend stálo za to naklonovat také druhou polovinu příběhu, aby neskončil tak uspěchaně, jak svižně začal. Stejnojmenný film na motivy knihy působí vyrovnaněji a podmanivěji – dík hlavnímu obsazení. 14/08

1 25.02.2016

I pro zapřísáhlého ateistu s kladným vztahem k hudbě podává autor podnětný chronologický obraz o odvěkém provokativním napětí mezi rokenrolem a náboženstvím či naopak o překvapivé synergii, pokud hudebníci drzými tóny jen nerevoltovali, nýbrž hlásali všelijaká duchovní poselství a věrouky.

24.02.2016

Forma dobrá, jen poněkud mělká. Tvar má poetický, a náplň fádní. Vlastně jsem tuhle zbohatlickou love story přečetl proto, že jsem od Fitzgeralda dosud nic nečetl a že ji přeložil muzikozpytec Dorůžka. A že to bylo víckrát zfilmováno? Nechápu, proč se kdo namáhal. Neviděl jsem, vidět nechci, pouze odhaduji, co by řekla moje babička: film stál za starou belu, ale hráli tam hezký lidi. 8/16

1 23.02.2016

Působivé, pane Neff, opravdu působivé. A deprimující, kór když jsem to dočítal v jednu po půlnoci - druhou polovinu knihy už na jeden zátah. Místopisné i personální reálie (obzvlášť Praha a i ti politici) autenticitu Vaší katastrofické vize nesporně zvyšují. Fakt si ale myslíte, že by to byl v praxi tak prudký sešup k barbarství? Takovejhle fofr?! A má cenu číst první verzi Tmy nebo bych si zkazil nynější superlativní dojem?! 7/16

1 22.02.2016

Jardo, ty naše poslechové hodnotící nocovky v ul. Mrkvičkova byly bezva, snad právě pro notně odlišný hudební vkus, s jakým jsme redaktorsky častovali interprety a jen občas se vzácně shodli na počtu paciček. Na poli literárním se také rozcházíme. Já totiž sebekriticky nic beletristického nepíšu, protože kdybych měl sám sebe svým dílem zaujmout tak, jako to tvé zaujalo mne, považoval bych to za ztrátu času. Ale úspěch ti přeji! 35/07

12.02.2016

Jardo, cením si, žes mi svůj debut věnoval osobně, tehdy jako můj šéf a kolega. Nedomnívám se však, že bys jako renomovaný hudební publicista měl (či dosud máš?) ambice prorazit v beletrii. Spíše ses potřeboval odreagovat od stereotypu recenzí, rozhovorů, reportáží apod.

11.02.2016

Hluboký spánek mě vyškolil - byl to jakýsi nultý ročník - nedostatečně! Ve druhé chandlerovce to kupodivu také nějak (…dost kostrbatě) kriminalisticky dopadne, ale musíte se k tomu promanévrovat mířenou palbou sarkastických frků a invektiv nenuceně odkapávajících z potlučené kušny hlavního protagonisty. Získávám nápadný dojem, odkud mají Kulhánek s Kopřivou načteno! 6/16

1 10.02.2016

Podání sice vědecké, s kvantem odkazů na jiné prameny, nicméně přístupné. Tedy minimálně každému, kdo není beznadějně tupý konzument (všežravec) a umí si přikázat spotřebitelskou sebekázeň (aneb zaktivovat samozásobitelství ekosystémových lidí) s vědomím, že zdroje nejsou bezbřehé a trvalý ekonomický růst v environmentálním kontextu představuje holý protimluv. Pěkně tyhle kontrasty znázorňuje kapitola o tragédii občin.

09.02.2016

»Žádný z těch dvou lidí uvnitř se nepozastavil nad tím, že jsem vešel oknem, ač jenom jeden byl mrtev.« (str. 28) »Vždycky jsem tu čekárnu nechával otevřenou pro případ, že by někdy přišel klient, chtěl si sednout a počkat na mě. Dnes tam klient seděl.« (str. 42) »Vrátil jsem se zpátky do kanceláře, posadil se do otáčecího křesla a klátil nohama, abych dohnal, co jsem zameškal.« (str. 91); citováno z edice 3x (Třikrát).
Žádné intenzivní, metodické vyšetřování směřující k šokujícímu odhalení pachatele tu zkrátka nečekejte. Chandler pod rouškou detektivního žánru spíše jen maskuje sérii více či méně zdařilých vejžmolů suše a neomaleně pronášených od flašky k facce se potácejícím soukromým očkem. Ale už jen pro ty hlody stojí za to si od Chandlera přečíst něco dalšího! 20/14

Nezauzlená próza zastává v Kingově mohutné bibliografii jakousi oddechovou bokovku, ovšem nastoluje konflikt nanejvýš realistický, jenž netřeba přikrmovat žádnou hororovou veteší. Střet dítěte s přírodou je sám o sobě dost drastický, přesto naučný a pozitivní. Jen ta paralela s basebalem mi úplně neseděla, byť na ní visí osnova i pointa knihy. 5/16

2 05.02.2016

Sotva jsme tu končinu párkrát provandrovali, přistála mi pod stromečkem tahle laskavá knížka! Ruku v ruce s ní jsem jakoby prstem po mapě mohl opakovaně provandrovat totéž a dozvědět se o historii, legendách a reáliích tamní divočiny mnohem víc, než postřehly pouze oči, když se tamtudy rozhlížely naživo.

1 04.02.2016

Takže machírek na kole se bude kapku vytahovat, jak přečůral divočinu, říkal jsem si skepticky, než jsem knihu otevřel a zběžně ji prolistoval. Šeredný omyl! Vrátil jsem se tedy na první stránku. S takovou pokorou autora a přiznáním vlastní malichernosti ve srovnání s drsnými přírodními živly jsem nepočítal. Že Aljašku překoná, jsem tušil, ale že o svém obdivuhodném výkonu podá báječné svědectví i na papíře, mě překvapilo a ponouklo k dalším jeho expedicím.

7 03.02.2016

Ne že bych knihu přímo zhltal, na to se zaobírá nepříliš atraktivními žánry pro mé ucho (takhle kdyby byla o filmové hudbě nebo o metalu!), ale přečetl jsem ji s hlubokým zaujetím, protože málokdo dokázal tak kultivovaně, jako dr. Dorůžka, v rozumných proporcích a živým jazykem přiblížit směrodatné vývojové osy hudby ve 20. století. Doporučení každému, kdo chce posílit základnu svých hudebních vědomostí i chuť k dalšímu průzkumu.

1 02.02.2016

Za prvé: Mluvěj jak jim zobák narost, slang, slang, slang! Popadněte Ouředníkův Šmírbuch jazyka českého a najdete v něm obří nálož citací právě z téhle knížky.
Za druhé: Kde je Velinský zašmodrchaný a Pelc primitivní, tam Kutík válí: děj pádí elegantně, uvěřitelně a bez zaškobrtnutí.
Za třetí: Namísto obvyklých návěští »Tento příběh je fiktivní bla, bla, bla … podobnost postav se skutečnými čistě náhodná bla, bla, bla...« se píše toto:
»Zeptal se: „To se fakt stalo? A fakticky se to stalo tak, jak vypravuješ?“ Povídám mu: „Jo i ne. Ale jestli ten příběh tebe nebo jednoho z tisíce, co se dostali na skluzavku, v posledním momentě strhne zpátky, je dobře, že jsem ho vypravoval, ne? I když je to hrůza“«
Za čtvrté: Ano, je dobře, že to vypravoval. Bílou vydru nechávám spát dětskými sny. 4/16

01.02.2016

Veskrze pro zajímavost, že existuje knižní podoba, jsem tuto sbírku za pětikorunu koupil v příbramském antikvariátu krátce po revoluci, tedy dávno před hysterií rozpoutanou znovuuvedením seriálu v televizi. Ale zcela příhodně jsem až v této protizemanovsky štvavé kampani přečetl sedmero epizod se zvoláním: co by jiní literární patlalové dali za šikovnost vykonstruovat příběh povídkového formátu tak, jako to uměl dramaturg Procházka! Co na tom, že zrovna v tomto souboru jsou zařazeny spíše kauzy politicky angažované, ne klasické kriminální případy majora Honzika.

2 25.01.2016