ber-tram komentáře u knih

A přece existuje kladenský primát na scéně biografů! Rekonstruované kino Sevastopol získalo jako první v tuzemsku 70 mm formát a na širokoúhlou Kleopatru se sem v šedesátých letech sjížděly zájezdy z celé republiky! Viz str. 20, další údaje a reminiscence spíše pro pamětníky, fanoušky a patrioty nežli pro každého obyvatele Kladna.

1 18.04.2016

Každý spisovatelský začátečník by si měl obrousit pero na věcném reportážním formátu a teprve pak ladit vlastní originální fabulace - pak by se možná daly i číst. Zhruba tohle mě napadá mezi řádky ledově ostrého Slavíčkova průzoru do života šesti lidských osudů determinovaných jedinou kalamitou. Myšlenky dokola omílané v hlavách protagonistů nejsou projevem autorovy bezradnosti, nýbrž výstižnosti: takhle zacykleně lidé opravdu uvažují, jsou-li sužováni palčivým problémem. I rozostřené finále zafunguje, přestože bych uvítal dovětek – a jak to bylo dál?! Ono by to klidně vydalo na pokračování.
Přečetl jsem dílo jedním dechem, příslovečně na trase Brno - Praha a zpět (jenže si liboval, že jedu pohodlně vlakem). 19/16

14.04.2016

Jsem holt cynik, když nechápu, jak může být někdo fixován na manželku natolik, že se k ní chce nejdřív ze záhrobí vrátit, a když to nejde, aspoň tam na ni počkat a pak ji stůj co stůj hledat, namísto aby si cenil toho, že se konečně může před ní zašít. Avšak i nenapravitelný cynik vycítí, jak laskavou knihu dostal do rukou. Až příliš laskavou. 18/16

2 13.04.2016

Všímat si drsného zevnějšku neznamená totéž jako pozastavovat se nad zjevnými povrchnostmi. Autorka jakoby si v povídkách nevěděla rady, k čemu se vlastně přiklání; bohuŽELARY… 27/08

1 08.04.2016

OOOOO třeba názorně vysvětlí, odkud přiletěla novinářská kachna, ale zdali samotný OOOOO je či není hned celým hejnem do éteru vypuštěných kachen, toť badatelský oříšek?! Ovšem louská se báječně - každý večer pár hesel a máte za půl roku přelouskáno!

4 07.04.2016

Hodiny odbíjejí tak psychotronicky angažovaně a prokomponovaně, až tlukot zní dietně a sterilně, jakoby kdesi za sklem. Ale přihoďme tam pár buzíků a leseb, to se dneska přece nosí, zachytračil si zapálený absolvent kurzu tvůrčího psaní, a to by nebylo, aby k nějaké té snobsky-kritické ceně nezačalo přihořívat!
Kožený film držel pohromadě jen díky výtečné Glassově hudbě. Ke knize jsem si ji nepustil. Chyba moje, leč primárně spisovatelova. 17/16

2 06.04.2016

Inspirace k tomu, že není nic horšího než si v divoké přírodě sáhnout na dno - prázdného zásobníku... Věřte, že surový film z. r. 1972 je daleko průraznější než poetizující kniha, kterou jsem louskal ve slovenštině, nebyvše v r. 2008 ještě českého překladu. 26/08

1 05.04.2016

Při mé velkorysosti dávám druhou šanci i tomu, kdo prvně pohořel. Renčínova debutní románová Nepohádka (30%) se totiž viklala ve všech pantech, načež druhý koráb, na který jsem natrefil v polici nádražní čekárny (kampaň vyřazeno z knihovního fondu, přečtěte a vraťte) také dost vrže, ale aspoň kamsi pluje. Jak to zhodnotit a nikomu moc nesrazit chutě? No, poslední dvě české knížky čtené před víc jak měsícem – Havlíčkova Helimadoe a Neffova Tma – se mi vtiskly do hlubin paměti, zatímco tenhle koráb jaksi vázne na mělčině. Zkrátka ho poctivě vrátím na nádraží. 16/16

04.04.2016

Velkokapacitní jatka v režii průstřelného a pracovitého nezmara jsou v jádru poučnou humoreskou na téma jak přežít sám sebe. A ideální průpravou k bezkonkurenčnímu Kopřivovu Asfaltu. 25/08

01.04.2016

I napodruhé zůstala tajemná komnata autorčina pronikavého úspěchu zaplombována (pochopení dospělého...). S odstupem více jak 15 let snad už i nedospělým dochází, že celá literární série byla rychlokvašeným boomem s omezenou lhůtou expirace. 24/08

První moje rande s autorkou i jejím lordem Petrem vyznívá ve prospěch dalších. Koneckonců proto jsem si opatřil edici 3x, že. Zjišťuji, že Petr je chlapík elegantní, na svou dobu moderní, vtipný a neokázalý, důvěru i respekt okolí budící. A detektivka jede jako brus, byť lehce markýruje realitu na odiv důmyslné zápletce. 15/16

3 30.03.2016

Poslední magnát - nedokončený román, který by ani nemusel začít. Patetický a zmatečný koktejl rádoby ostrých loktů a sladkobolného kýče. Autor se v Hollywoodu fakt asi těžce potácel a řítil ke krachu. Z piety to včetně dovětku »jak to mělo pokračovat?!« přeložil zase Dorůžka a já to z úcty k němu a k soundtracku Maurice Jarreho přečetl. Mimochodem, i film z r. 1976 byl pro režiséra Kazana posledním. Trefný komentář z csfd? »kdyz je nudna predloha, ani hvezdne obsazeni neumi varit jen z vody« 14/16

1 29.03.2016

Jmenovat se Viewegh, Rudiš nebo Monyová, jdou jeho knížky na dračku. Jeho jméno marketingovým magnetem na čtenářskou obec evidentně není. Tenhle vzdělaný pan Fanta však oproti jmenovaným umí i psát a fabulovat, akorát v čase trochu plave: pochybuji, že by se v pětadevadesátém takhle běžně mailovalo a mobilovalo. 13/16

24.03.2016

Vyzrálý, dospělý (předposlední románový) Marlowe vstupuje na scénu vybaven již notně obroušeným ostrovitpem, zato zatvrzele vyhraněným charakterem. A dokonce to tentokrát dopadne poměrně uvěřitelně! Aneb kde se napohled šestáková zábava setkává s literárním uměním. 12/16

1 23.03.2016

Jelikož jsem knihu (vydaná disertační práce) vložil sám, nechť je můj komentář i anotací:
Autor hudbu analyzuje na vybraných partiturách podle deseti funkcí, které ve filmu plní: ilustrace, stylizace reálných zvuků, reprezentace prostředí a času, deformace zvukového materiálu, prostředek autorského komentáře, hudba reálná (diegetická), prostředek vyjádření duševních stavů, základna pro divákovo vnímání, hudba jako symbol, formálně jednotící prvek.
Není to čtení pro pouhé fanoušky, hudební vzdělání se hodí. Já ho nemám, tudíž jsem se naplno ztotožnil teprve s úderným závěrem kritizujícím tristní situaci české filmové hudby porevolučních let, což i vysvětluje, proč analýza čerpá převážně ze zlatého fondu české kinematografie let šedesátých až osmdesátých (hlavně skladatelé Liška, Fišer, Havelka).

22.03.2016

Obrazotvorný a básnivý Rudišův styl, který příjemně vybočoval ze standardu strohé hudební publicistiky, se přenesl i do knížky. Co se tam však nepřeneslo, je schopnost dějově utáhnout a zkoordinovat rozsáhlejší literární útvar, nežli jest časopisecká recenze nebo profilový článek. 7/10

2 11.03.2016

Jelikož jsi mi, Jardo, občas korigoval pouze gramatiku a stylistiku, ale NIKDY ne názor na věc, což mi dodnes nesmírně imponuje, nejsem teď nucen, abych poopravoval svůj náhled na tvé beletristické »já« a snažil se ho vidět v lepším přísvitu jen proto, že nás načas pojila jedna redakce. K psaní trvanlivých a pozoruhodných novel jsou opravdu povoláni jiní, tobě sedne ta každodenní operativní publicistika. 11/11

10.03.2016

První papírové setkání s Havlíčkem dopadlo nad očekávání příznivě. Že bylo inspirováno Jirešovým filmovým přepisem, nezastírám, že mě připoutala hloubka, přesnost, údernost a kultivovanost starobylého jazyka, rád přiznávám. 10/16

3 09.03.2016

Zbožňovaní koně se pohraničními výmoly překotných událostí prodírají neméně lopotně jako čtenář poněkud rozředěným vyprávěním. Čtěte důkaz, že předpokladem stát se prezidentem PEN klubu není být úchvatným spisovatelem. 23/08

2 08.03.2016

Sebemrskačská cesta do hlubin úchylovy duše aneb kolik ironie lze nakupit na tragédii několika lidských osudů. Erotické dusno tu nemá takovou sílu jako na filmovém plátně, papíru vládne zpověď zoufalce. 22/08

3 07.03.2016