Hodiny

Scéna ze života anglické spisovatelky Virginie Woolfové, osud prosté americké dívky v 50. letech, drama mladé lesbičky a majitelky nakladatelství: tři příběhy o umírání a bezmoci, ale také o ohleduplnosti a lásce; autor obdržel za román Pulitzerovu cenu. Hodinám se dostalo titulu kniha roku od nejprestižnějších amerických deníků (New Yo...celý text

Scéna ze života anglické spisovatelky Virginie Woolfové, osud prosté americké dívky v 50. letech, drama mladé lesbičky a majitelky nakladatelství: tři příběhy o umírání a bezmoci, ale také o ohleduplnosti a lásce; autor obdržel za román Pulitzerovu cenu.

Hodinám se dostalo titulu kniha roku od nejprestižnějších amerických deníků (New York Times, Los Angeles Times, Boston Globe, Chicago Tribune) i časopisů věnovaných vydavatelskému průmyslu (Publishers Weekly). Následovaly prestižní ceny – Pulitzerova a PEN/Faulkner, kterou uděluje americká pobočka celosvětové spisovatelské organizace. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/45_/4506/hodiny-eDL-4506.jpg 4.3492
Originální název:

The Hours (1998)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (81)

Přidat komentář
PavlaCouf.
20. dubna

mnozí tuto knihu označují jako náročnou, nezajímavou či nudnou... můžu říct, že jsem se k ní vrátila po 14 letech..a nyní už mi dává jiný význam a nutí mě k zamyšlení nad životem, osudem, touhou a nerozhodností.. nemocí, se kterou bojovala sama jedna z hlavních hrdinek.. (bohužel z osobní zkušenosti vím, jaké to je..)
ač to nemá nikterak poutavý děj - osudy 3 postav se odehrává v jednom jediném letním dni..autor Vás zcela vtáhne do pocitů, nálad a tužeb všech postav a nutí Vás "myslet" jako ony.
tato kniha není pro všechny..ale kdo si chce popřemýšlet o životě..může se mu líbit.. za mě ANO

alef
16. března

Jeden obyčejný, teplý, červnový den tří newyorských žen... během tohoto jednoho dne se toho hodně dozvíme ... o plynutí času a života (a taky o možnosti dobrovolného odchodu z něj ... a o posedlosti myslet na to) ... a pak o momentálních pocitech, o minulosti, i o různých představách, jak dál, ... o zoufalé snaze ... „být šťastný“... a o touze ... „vytvořit něco, co by alespoň jednomu člověku třeba jen na jediný den udělalo radost“ ... hodně se řeší láska (v různých podobách) ... a to vše, tak jak to leží a běží ... „vypůjčené“ ... z popisu jednoho dne paní Dallowayové :-) ...
... není to knížka nijak pesimistická ... ale na mě působila zvláštně melancholicky (a to, přiznávám, nemám ráda) ... reputaci si u mě „spravila“ díky „spodnímu optimistickému tónu“ :-), který nám říká, že „čas od času ... se v záplavě hodin ... podobajících se jedna druhé, objeví nějaká, která nám poskytne pocit uspokojení ... všech našich tužeb“ ... tedy chvilky absolutního štěstí :-) ...

"Vítejte, děti," zavolá na ně Virginia.
"Našli jsme ptáčka," oznamuje jí Angelica. "Je nemocnej."
"Slyšela jsem," řekne na to Virginia.
"Ale ještě žije," prohlásí Quentin s vědeckou vážností. "Myslím, že bychom ho mohli zachránit."
Vanessa stiskne Virginiinu ruku. Ach bože, pomyslí si Virginia, ještě před svačinou setkání se smrtí. Co se dá dětem v takovéhle situaci říct? Vlastně komukoli?
"Můžeme ho uložit co nejpohodlněji," říká Vanessa. "Ale tomu ptáčkovi nastal čas umřít, a my mu už nemůžeme pomoct."
Ano, tak to je. Švadlena přestřihne nit. Takový je život, děti, nic míň, ale taky nic víc. Vanessa svým dětem neubližuje, ale nikdy jim nelže, ani kdyby šlo o milosrdnou lež.
"Měli bychom mu opatřit nějakou krabici a odnést ho do domu," navrhuje Quentin.
"To si nemyslím," odporuje Vanessa. "Je to divoký ptáček a jistě by si přál umřít venku, v přírodě."
"Uděláme mu pohřeb," navrhuje radostně Angelica. "A já mu něco zazpívám."
"Ještě je naživu," okřikne ji Quentin zprudka.
Bůh ti žehnej, Quentine, pomyslí si Virginia. Budeš to ty, kdo mě jednoho dne bude držet za ruku a bude u mě stát ve chvíli, kdy naposledy vydechnu? Zatímco co všichni ostatní si budou potají zkoušet řeči, které pak budou pronášet na mém pohřbu?

michalka S.
14. března

Bohužel me tato kniha nejak neoslovila dostala jsem se k ni jen diky čtenářské vyzve.

hledaseniki
04. března

Cunningham je vynikající spisovatel, který v tak útlé knize dokázal popsat skvěle nejen postavy, ale jejich minulost nebo jejich myšlenkové pochody. Kniha je neuvěřitelně hluboká a zaobírá se především tím, po čem ženy touží. Každou z nich toho totiž spojuje mnohem víc než touha po svobodě. Tři výjimečné ženy vévodí tomuto literárnímu skvostu zvanému Hodiny. Kniha mě vtáhla do děje a už nepustila a co víc není to žádné povrchní dílo na které brzy zapomenete. Věřím, že jsem Hodiny nečetla naposledy a je až si přečtu Paní Dalloweyovou tak toho v Hodinách najdu spojitostí mnohem víc. Michael Cunningham získal za Hodiny Pulitzerovu cenu a musím říct, že právem. Kniha se po přečtení stala jednou z mých nejoblíbenějších knih.

rybizka
16. února

Už při čtení prologu jsem tušila,že to bude výjimečné čtení. Kniha plná niterných pocitů,temnoty a hloubky. Závěrečné propojení bylo nečekaným překvapením. Už teď vím,že si knihu určitě přečtu ještě jednou,tak silně na mě zapůsobila.

milan2310
16. února

Výborně hodnocená kniha, mně ale "nesedla".

IVANA0123
15. února

Po prvních patnácti stranách jsem si nebyla jistá, že knížku vůbec dočtu. Nedá se totiž číst ani lehce ani rychle, ale způsob jakým jsou zde popsány prostředí, osoby a hlavně jejich vnitřní pocity je tak úplný, že máte pocit, že tam jste. Nakonec mě kniha zcela vtáhla a i když nemá klasický děj, bylo mi líto, že jsem na konci. Asi nebude pro každého, ale za sebe doporučuji zkusit přečíst.

swon
08. února

Ač nemám moc ráda útlé knihy, tato mě neskutečným způsobem zasáhla! Po dočtení jsem nemohla usnout a film jsem viděla několikrát. V tomto případě zpracování knižní předloze naštěstí neuškodilo. Upozorňuji, že Hodiny nejsou lehké čtení...Mně osobně ale přinutily začít se zajímat o život a dílo Virginie Woolfové. Kdo se chce trošku zastavit, popřemýšlet a ne jen hltat braky (ač mnohy bestsellery), nechť si vyhradí jeden víkend na tuto Cunnighamovu knihu.

petulka.sasanka
31. ledna

Příjemné čtení.

Crimble
19. ledna

Jistě, že je to zpočátku trochu komplikované, ale lidé, nebuďte líní a věnujte tomu trochu trpělivosti a soustředění, budete odměněni. Cunningham opravdu umí vykreslit postavy, vytáhnout z hloubky to podstatné a vystihnout precizně některé životní okamžiky tak, že se mi chce zatleskat. Mistrovská kniha!

Niu
16. ledna

Tahle kniha pro mne byla velký oříšek. Někdy ve třetině knihy jsem se musela podívat na zfilmovanou verzi, jestli to pochopím, že film bude dávat smysl. A ne. Paradoxně se kniha čte celkem dobře, ubíhá to. Nicméně, i když mám ráda složité romány a složité postavy, tak toto fakt ne. Autor šlapal na místě, nimral se v pocitech a úvahách tak dlouho, až to bylo nudné a nedávalo to smysl. Dialogy a myšlenky postav se nikam neposouvají, mlátí se prázdná sláma. Obvykle si z knih beru nějaké to zamyšlení, ale tohle se mi nelíbilo. Postava Clarissy byla neutrální a právě u ní a v jejích dialozích jsem nenacházela nic. Virgine bylo prostě "divná" a snad nejlepší postavou byla Laura, u té to mělo aspoň spád. Napíšu jen, že kdybych si přečetla doslov na začátku, tak bych byla spokojenější. Za mne tedy ne. Snad se nedotknu lidí s opačným názorem, to nebylo mým cílem.

Janek
15. ledna

Cunningham je nepochybně geniální a velmi náročný. K nedočteným Hodinám jsem se po mnoha letech vrátila a i tentokrát to byla dřina, ale stálo to za to, možná i proto, že jsem už Cunninghamovi přišla na chuť nedávnou četbou Těla a krve. Hodiny se mi zdály v tomto srovnání trochu slabší, mám ovšem znovu chuť vrátit se k senzačnímu filmu (pro mě jedna z mála výjimek, kdy se mi zdá adaptace lepší než předloha). Hodně mi pomohlo, že jsem už měla dočtenou Paní Dallowayovou, zdá se mi, že bez znalosti tohoto kanonického díla ztrácí Hodiny smysl. Trpělivý a pozorný čtenář bude odměněn.

TomTomis
10.12.2016

Film, pak autor předlohy. Musím říci, že tento autor mě nepřestává udivovat. Každá z jeho knih je něčím netradiční. Ale stejně tuhle mám v hlavě asi zafixovanou nejvíce. Možná to souvisí i s mým obdivem k V. Woolf.

Anitka.KM
25.11.2016

Viděla jsem prvně film, byl vynikající, přesto kniha pro mě byla ještě lepší. Hlubší psychologii postav jsem pochopila až z ní.... stejně jako Cunninghamův brilantní styl psaní, který mi filmové zpracování poskytnout nemůže. Postavy byly uvěřitelné. Necítím potřebu se s nimi ztotožňovat (v žádné knize) , ale miluju sledovat myšlenkové pochody autora ( autorů), které se prolínají právě do postav v jejich knihách a jsou čerpány odněkud z éteru...vždycky tam cinkne něco, co je nám všem společné. A tady to NĚCO bylo bezpochyby. Skvělá kniha !!! ( Která mě navíc logicky posunula ke čtení Virginie Woolfové)

Moymeer
02.10.2016

Skvěle napsáno! Krásný čtenářský požitek, ale pro opětovné procítění atmosféry a příběhu mi "bohužel" stačí pustit si filmové zpracování, které se tentokrát opravdu povedlo na výbornou :)

venacava
27.09.2016

Viděla jsem prvně film a musím rict, že jsem v knize nenašla žádné rozdíly oproti filmu.

MakiMel
22.09.2016

Kniha pro mě byla zpočátku komplikovaná, než jsem přišla jakým způsobem se propojují jednotlivé osudy. Ale konečné propojení mě nadchlo. Obdivuji autorům um provázat tak dokonale tři osudy v úplně jiných souvislostech. Čekala jsem popis jednoho dne, ale postupně se vlastně vyjevila značná část života jednotlivých postav. Knihu hodnotím velmi kladně, i když musím přiznat, že to nebylo pohodové čtení, ale vyžadovalo to přemýšlení. Nicméně mě to přimělo půjčit si Paní Dalowayovou, takže mi asi spousta věcí začne teprve docházet.

SaraL
17.09.2016

Musela jsem se do čtení trochu nutit, nejvíce mě zaujal příběh Laury a Virginie. Kniha mě nebavila a nezaujala.

Ajrad1981
05.09.2016

Asi jsem tu knihu nepochopila, nebo nevím. Nezaujalo mě to, nebavilo. Žádná z těch žen mi není ničím blízká, nedokázala jsem si v tom nic najít. Ještě tak trochu zajímavý byl den Virginie Woolfové, ale to je asi vše.

kejty91
17.08.2016

Velmi, velmi příjemný příběh žen během jednoho dne. Opravdu Pulitzerova cena zaslouženě. Osobně nejsem nakloněna otevřeným koncům ale chápu, mělo to tak být.

IvanaB
10.08.2016

Těžko se mi to četlo, hlavně na začátku, říkala jsem si, že asi na to nemám, na pár dnů jsem ji odložila, ale pak to bylo jako mávnutím proutku, najednou mě to začalo bavit... a byl konec.

petra4080
12.07.2016

Kniha mě bohužel nijak zvlášť nebavila. Jeden den v životě tří žen... Příběh je dost smutný, depresivní.

carcassonna
01.06.2016

Cakala som od knihy viac, nez som dostala. Citala som len samu chvalu a mozno aj chapem preco. Autor ma siroku slovnu zasobu, vie skvelo opisat charakter, myslienky (to bolo najvacsie plus tej knihy) a rozhodne nebolo jednoduche taketo dielko napisat (je tam citit aspiracia na to, ze kniha ma byt rozoberana, skumana, ovencena cenami nez putava,hladko plynuca). Celkovo to nebolo velmi narocne citanie a dalo sa pochopit o co ide,len som tam hladala este nieco viac, myslela som, ze udalosti tam budu viac dotiahnute, budu k niecomu viest,ale neviedli nikam - az na male prepojenie na konci ...pointa celej novely: islo o tri zeny v roznych obdobiach, ich postavenie v tomto svete, ake maju pocity, premrhane sance, nenaplnene sny, ako bojuju s kazdodennymi problemami a ako ich to viac-menej neuspokojuje- zaujimavy bol pribeh pani Brownovej, s tou som sa ako tak vedela stotoznit, pochopit ju. Vcelku nie velmi uchvatne citanie, skor nudne, nez hlboke - vykonstruovane do detailov, ale bez duse... Idem si precitat aj Pani Dallowayovu..

Frediiik
01.06.2016

Před třemi lety se mi kniha dostala do ruky poprvé. Přečetla jsem snad dvě kapitoly. Vůbec jsem se do děje nemohla vžít, věty jsem musela číst několikrát, nemohla jsem najít hlavu a patu, tak jsem ji vrátila do knihovny. Řekla jsem si však, že se k ní jednou vrátím. Teď, po třech letech, jsem jí dala druhou šanci. A? Díky bohu, že jsem ji po první zkušenosti nezavrhla. Pět hvězdiček jsem dala už více knihám, ale ne každá si je zaslouží jako tahle. Natolik jsem se do příběhů hlavních hrdinek vžila, že jsem ani nestačila přemýšlet nad souvislostí jednoho příběhu s druhým, proto pro mě bylo závěrečné propojení dějových linií opravdu strhující. Skvěle strávený úterní den.

Etvel
19.04.2016

Myslím si, že na tuto knihu je třeba mít věk a zkušenosti. Ačkoliv je to napsáno mistrovským jazykem a přestože jsem to tak vlastně docela dobře nepochopila, musím uznat, že mě to stejně hnalo číst tu knihu dál a dál. Akorát z ní mám momentálně rozporuplný pocit a nevím, co si vlastně odnést. Počkám pár let a přečtu ji znova. Uvidíme, kolik mi toho v budoucnu bude umět říct víc.

ber-tram
06.04.2016

Hodiny odbíjejí tak psychotronicky angažovaně a prokomponovaně, až tlukot zní dietně a sterilně, jakoby kdesi za sklem. Ale přihoďme tam pár buzíků a leseb, to se dneska přece nosí, zachytračil si zapálený absolvent kurzu tvůrčího psaní, a to by nebylo, aby k nějaké té snobsky-kritické ceně nezačalo přihořívat!
Kožený film držel pohromadě jen díky výtečné Glassově hudbě. Ke knize jsem si ji nepustil. Chyba moje, leč primárně spisovatelova. 17/16

kalinkacz
14.03.2016

Hodiny, asi nejpreciznější a nejpromyšlenější román, jaký jsem ve svém dosavadním životě četla... Román, jehož každičký kousek je vymyšlen do nejmenšího detailu a všechny tyto detaily do sebe dokonale zapadají... Zprvu se jedná o 3 skoro nepropojené příběhy, ale s každičkou nadcházející stranou máme čím dál větší údiv ve tváři a nechápeme, jak něco tak brilantního mohl někdo napsat... Ano román je to fenomenální, ano román stojí za přečtení a ano tento román by měl číst každý... nevěříte? Přesvědčte se sami...

Dryáda
10.03.2016

Hodiny rozhodně nenudí, stránky příjemně a rychle ubíhají a tři různé linie nijak nenarušují plynulost. Ovšem něco mi tady do plného počtu hvězd chybí. Občas se vynoří zajímavá pasáž, především celý příběh paní Brownové, který se mi líbil nejvíce a připadal mi nejzajímavější, ale většinu času je to takové, no, prázdné. Pan autor mne o tom, že nám podává psychologické drama, nepřesvědčil.

adorjas
14.02.2016

Jeden deň, na ktorý si možno spätne až tak nebudú pamätať, ale ktorý ich vyformoval a nejakým spôsobom bol osudný. Je to kniha o pocte detailom, maličkostiam, myšlienkovým pochodom, ktoré sú navonok nepodstatné, ničotné. Ale tak, ako keď do vody hodíme kamienok a kruhy sa zväčšujú, celý dej je popretkávaný súvislosťami...

Prey
22.12.2015

Smutním, že tohle už nikdy Cunningham nepřekoná, ani kdyby se rozkrájel. K takovýmhle knihám je potřeba osvícení, které je moc vzácné. Při každém čtení žasnu, jak do úsporného rozsahu narval nádherně plynoucím jazykem vyjádřená neuvědomělá hnutí mysli, každou prchavou emoci. Všechno, co je pod povrchem kontrolovaného chování. Hodina, den, za chvíli pryč celý život. Nechci být bulvární, ale tohle je podle mě jedno z děl, které v kladném slova smyslu prostupuje autorova homosexualita, se kterou zřejmě souvisí jistá fascinace emocemi, schopnost empatie, um pohlédnout na život i „žensky“ (s pochopením, jak je tohle rozdělení relativní), přitakání extrémní lidské potřebě blízkosti a porozumění. Třešničkou na dortu je fakt, jak nečekaně se podařil film, u takovéhle látky. Sám Cunningham řekl, že je zřejmě jediným spisovatelem, co je spokojený se zfilmováním své knihy. Také pochválil soundtrack Philipa Glasse, a to také sdílím. Úžasná hudba. Knižní, filmová i skutečná. (Čteno v překladu Miroslava Jindry.)