Ben Nevis komentáře u knih

Věřím, že stalinovský režim se 1984 dost přiblížil. Udržování plebsu v bídě, likvidování stranických odpůrců i posílání lidí do pracovních táborů za skutečné či smyšlené politické zločiny. Naštěstí režim padl se Stalinem a československý socík byl jenom slabým čajíčkem skutečné diktatury. Orwell systém vylepšil tím, že nezávisí na vůdci, jedinec je sledován na každém kroku a správné myšlení je vyžadováno i ve spánku.

Co se týče příběhu, je 1984 pouhá studie "dokonalé" totality. Laboratoř, ze které je vyňat lidský faktor a ve které je možný perpetuum mobile. Nicméně hesla Velkého bratra stále platí, protože ovládat masy je žádoucí v každém režimu.
1. Válka je mír - proč asi USA válčí všude po světě a neválčí se na území Spojených států?
2. Svoboda je otroctví - my žijeme v iluzi svobody a rádi se ji vzdáváme třeba za účelem většího bezpečí. Absolutní svobodu stejně nikdo nechce, protože by nevěděl, co si s ní počít.
3. V nevědomosti je síla - na jednu stranu chodíme do škol, na druhou stranu sledujeme oblbující seriály a estrády, aby se nemuselo přemýšlet. Bereme jako pravdu to, co píšou v učebnicích a tisku, co říkají ve zprávách v TV. Občas se učíme lži, protože pravda nebyla ještě objevena. Jak snadné by bylo zaměnit vědecké poznatky za lži? Zlikvidovat historické kroniky a udělat si vlastní historii?

22 14.04.2015

Román je rozhodně mrazivější než 1984, protože Orwellův hrdina se snaží vzbouřit režimu, zatímco Kall režim vstřebal a ještě ho radostně pomáhá vylepšovat. Než ho budeme odsuzovat, musíme si uvědomit, že hrdina ve 1984 má přístup k informacím z dřívějška a chápe, že svět je prohnilý. Kall nezažil nic jiného než aktuální propagandu. Je to hodně realistická postava, což pochopí asi jenom ten, kdo v nějaké totalitě žil.

Aby kniha mohla vyjít před 1989, musel se vydavatel hodně snažit připodobnit Světový stát Třetí říší, aby si nikdo nevšiml, že v jeho mírnější podobě čtenáři žijí. Zajímavé rovněž je, že raný nacismus i komunismus stály na výrazných vůdcích (Hitler, Stalin), zatímco antiutopické romány krásně předvídají, že postava vůdce není důležitá, nejdůležitější je systém, který výměnou vedení nepadne.

13 11.07.2016

Dobře konstruovaná detektivka, kde se navíc podíváme k Amišům. Postavy i děj jsou uvěřitelné a detektivové dělají, co je třeba a nehrají si s čtenářem a blbý a blbější.

11 24.01.2020

Rozhodně poutavější než Strach. Líbil se mi vypravěčský styl prokládaný psedodokumentárními vsuvkami. Kdyby to celé nebrala jako fikci, měla bych si chuť ty odkazy prostudovat. Rovněž technika nespolehlivého vypravěče vyvolá pár dějových zvratů.

Trošku mi to připomíná román od S. Kinga, jak policisté mají auto = portál do jiné dimenze. Nebo Kingovy "řidiny", kde se člověk může snadno omylem dostat do jiné reality/vesmíru se rovněž podobá "teorii o Tríbeči". Neobviňuji autora z plagiátorství, jenom toto myšlení je mi rovněž blízké.

10 11.04.2019

Povedená Kingovka, se všemi klady i neduhy. Starý King je na rozdíl od mladého Kinga dost sluníčkový a zamilovaný do svých hlavních postav. Rovněž musím vytknout přímočarý děj, kde je vlastně od třetiny románu jasné, jak to bude probíhat dále a jak to asi skončí.

Ke Kingovi jsem vždy víc kritická, protože si nastavil vysokou laťku. Téma je špičkové, jenže akční část knihy spoléhá na nepravděpodobné berličky a akutní zhloupnutí profesionálů. Četlo se to jedním dechem, ale neuškodilo by víc fantazie v detailech.

9 26.01.2021

Moje hodnocení 3/5 je na Kinga hodně slabé, ale naprosto zaslouženě to mistr ode mne tentokrát schytá.
1. Zápletka románu vystačí na delší povídku nebo tenčí novelu. Stejný pocit jsem měla, když Kingovu povídku (o manželce sériového vraha) rozvedli do celovečerního filmu. Je to prostě zředěná polévka či dvakrát vylouhovaný čaj.
2. Chybí tam Kingova člověčina, jako by to ani nepsal on. Psychologie je dost odbytá, což může být způsobeno častými skoky v čase. A hlavní hrdina (už dost nesympatický svým drogovým návykem) není dost zajímavý na to, aby jeho životopis vyplňoval celý román. Možná v něm King vidí sám sebe, amatérský rocker s drogovou minulostí.
3. Už od začátku jsme nalákáni na děsuplný příběh, ale ten se odehrává až na posledních dvaceti stránkách. Sem tam během čtení dostaneme další drobty z očekávaného dortu, ale dost se s nimi skrblí.
4. Je to knížka o smrti. Sledujeme 50 let hlavního hrdinu a během té doby zemře spousta lidí.
5. Revival mě akorát nalákal na opětovné přečtení Z Buicku 8 (knížka, která mi přišla tenkrát slabá). Námět je podobný (Kingovy oblíbené jiné světy), ale nadšení a očekávání prýští skoro z každé stránky.

Nicméně pořád je tu Kingova představivost a odpovědi na otázky, které si klade kde kdo. Kingovi táhne na sedmdesátku, a tak se začíná zajímat o věci kolem smrtí. Jeho verze bude pro spoustu lidi "Strašlivé kázání", ale je to jenom stará dobrá fantazie nevyčerpatelné studnice autorova mozku. Vyplatí se počkat na závěr.

9 13.04.2016

Už to není takové terno, jako když jsem román četla za mlada, ještě nerozmlsaná stovkami dobrých knížek. Z hodnocení neslevím, protože Den trifidů stále patří mezi špičku žánru a čte se jedním dechem, ale víc jsem si všímala různých nedostatků.

Trošku mi vadilo, že si autor neuměl poradit se slepci. Jsou to pro něj zvířátka, která je třeba utratit, aby se netrápila. Až na pár výjimek nemají oslepnutí jména a existují jenom proto, aby se později rychle vytratili. Hrdinové balancují mezi ideami nevšímat si jich versus postarat se o ně. Nakonec jim pomoc shůry (spisovatelská bezmocnost?) morální dilema vyřeší.
Na záchranu opuštěných vidoucích děti si nikdo nevzpomene (hlavně že se řeší tvorba nových).

Další ústřel je v myšlence, že za pár let se začnou sesypávat domy. Nevím, kde autor žil, ale z českých silnic známe, jak dlouho je schopen vydržet beton a asfalt bez údržby. :-)

Každopádně je knížka dílko nadčasové, protože lidé už přírodu terorizují dlouho, ropnými skvrnami počínaje a drůbežími koncentráky konče, takže je jenom otázkou času, kdy se objeví další inteligentní druh s pořádnou záští vůči lidstvu.
Všem se však líbit nebude, protože je psána knižním jazykem bez špetky akce a vše podstatné se dozvíme v prvních dvou kapitolách.

9 11.10.2013

Autor ví, o čem píše, a na kvalitě románu je to znát. Hlavní hrdina je sympatická, ale zároveň velmi reálně popsaná postava, která na konci knihy sklízí, co v průběhu zasela.

Nick je okouzlen lidmi pohybujícími se v říši moci, peněz a pokrytectví. Jeho vlastní rodina mu připadá fádní, a tak rychle zapadne do rodiny začínajícího politika, kteří nemají problém s Nickovou homosexualitou (pokud se o ni nemluví, jak sám hrdina sarkasticky podotkne). Z této symbiózy (kterou pak někdo nazve parazitováním) vytěží zajímavé známosti, nemusí pracovat, ale získá i nepřátele.

Uprostřed knížka trošku ztrácí dech a mírně nudí, protože řeší jenom politické večírky (možná přijde i kouzelník = Thatcherová) a kokainové orgie. Ke konci je opět psychicky silná. Hrdina se nenimrá v ukřivděnosti, bere situaci s nadhledem. Autor nesklouzne do lákavého dělení postav na dobré homosexuály a špatné heterosexuály. Neřeší práva menšin, spíš se zabývá stavem osmdesátých let obecně. Poukazuje na to, že i homosexuál prahne především po lásce.

9 26.04.2013

Tento kousek literatury zanechává silnější emoce díky tomu, že popisuje situaci, kterou sám autor prožil. Co se stane, když vezeme skupinu lidí, zbavíme ji civilizace, blahobytu i důstojnosti? Někteří se zlomí a zemřou, někteří se stanou zrádci a jiní se budou cítit jako ryba ve vodě. Jak píše překladatel v doslovu, k vyvolání stejných podmínek netřeba táborů s nelidským zacházením, stačí totalitní režim.

Ne nadarmo se cítí desátník King jako král. Má štěstí a umí v tom chodit. Díky němu nehladoví pěkná řádka zajatců a plukovníci kolem něj smekají klobouky. Prosperuje na úkor cizího neštěstí, ale na druhou stranu nikoho jednostranně nevyužívá. Vždy jde o obchod. Hlavní hrdina Petr Marlowe přichází do tábora jako povýšenecký člen vyšší třídy, který pohrdá nejen muži z lidu, snažícími se o kariéru v armádě, ale nemá pochopení ani pro homosexualitu a jiné slabosti. Král ovlivní Marlowa a Marlowe ovlivní krále.

Přestože Král i Marlowe jsou zajímaví hrdinové (i když Marlowe jakožto autorovo alter ego je na můj vkus příliš zidealizovaný), víc mi bylo líto například policisty Greye, který sklízí pohrdání za to, že pronásleduje hlavní hrdiny. Dělá zodpovědně práci, která mu byla uložena, a má hrdost, kterou by mu mohl závidět kdejaký hrdina.

Zajímavý je i konec války v zajateckém táboře, kdy by člověk čekal nadšení a jásot, ale místo toho hrdinové pociťuji nejistotu, rozpaky i strach. Nejvíce je postižen Král, jehož panování muselo nutně skončit.
Je mi líto, že některé linky nejsou dořešené. Chybí totiž zadostiučinění z trestů pro udavače a zloděje nebo alespoň zdravotní problémy z rusa tikus. Takže román víc připomíná běžný život než románovou tvorbu.

9 11.02.2013

Přemýšlela jsem, jestli si Kingův Dallaský román vůbec pořizovat, protože ke Kennedymu necítím žádnou nostalgií a navíc je to ikona jiné země.
Měla jsem zbytečné obavy. King umí udělat napínavý román i ze zahrádkářské ročenky.

Dallas 63 je z nové tvorby druhý román, který rozsahem a kvalitou navazuje na bichle typu To a Svědectví. První je Pod kupolí. Kingovi se daří psát, je ve formě, ale přesto mám k Dallasu dvě výtky.

První výtka patří "vatování". Vzhledem k tomu, že Jake musí zabít v minulosti pět let, King je nucen popsat, co tam těch pět let dělal. Část odehrávající se v Derry je výborná, atmosféra Derry je temná a nepřátelská, přestože zlo už je pryč, jak potvrdí dva z hrdinů To. Pak se přesouváme na jih a tam to občas vázne. Dallas je první Kingův román, u kterého jsem vzdychala nad tím, kdy už skončí vata a něco se začne dít. Možná chybí zajímavé vedlejší charaktery a kvůli vyprávění v první osobě tu nejsou ani rozvinuté vedlejší linie. Postavy se dělí na tři typy: 1. historické postavy, do kterých se King bojí šťouchnout, takže je pouze pozorujeme, 2. postavy se srdcem na správném místě, které Jakeovi pomáhají, 3. psychopati.

Druhá výtka patří samotnému tématu. King v závěru píše, že román už chtěl napsat v sedmdesátých letech. Kdyby ho napsal tehdy, touha změnit minulost by dávala větší smysl. Ale měnit minulost po padesáti letech? Vybavuje se mi verš z jedné písničky: "Neopravuj, co není rozbité."

Zdlouhavé čekání vynahrazuje konec, velmi povedený konec, protože King bruslil na tenkém ledě. Američtí čtenáři by ho rozsápali, kdyby nevhodně rýpnul do jejich idolu.

Dallas 63 je výborný román, byť trošku natahovaný. Jde poznat, že si King dal práci a prostudoval spoustu materiálu o pohybu jednoho ubožáka, co se chtěl proslavit. Atmosféra šedesátých let je rovněž dobře popsaná, má své klady (jídlo bez náhražek) a zápory (smrad z cigaret, plundrování životního prostředí, rasismus). King přespříliš nementoruje, což je dobře, protože politická agitka by románu uškodila. Naštěstí nechybí ani mysteriózní prvky, bez kterých už by to nebyl King.

9 17.01.2013

Cesta do hlubin psychopatovy duše. Hlavní hrdina psycholog je fajn (toto je moje první knížka s ním), ale deník unesené dívky dělá z knížky mrazivý požitek. Všechno do sebe krásně zapadá, autor se nesnaží zabít příběh vymýšlením ohromujících, ale nefunkčních, konstrukcí.

Doporučuji knihu Pokoj od E. Donoghue. Je to vlastně takové pokračování říkající, že u takových případů žádné šťastné konce nejsou.

8 11.04.2019

Dala bych více bodů, ale kniha je moc prošpikovaná osobními antipatiemi. Novináři by politiky neměli mít rádi, ale někdy to vypadá, že když nemají rádi jednoho, tak se přimknou k jeho oponentovi.

Kmenta se naštěstí věnuje jenom špíně z podnikání AB. Nicméně je tu jedna spekulace za druhou a hlavní tah na branku má být spojení Babiše se zahraničními pračkami na peníze.
Nicméně jsem se dozvěděla plno zajímavých souvislostí a dostala přehled, jak Babiš pracuje.

Závěr: Babiš je rádoby oligarcha, moci se nebrání a lže jako běžný politik. Jeho kampaň je vystavěná na iluzích. Ale to neznamená, že je automaticky neschopný vladař nebo že jeho konkurenti jsou lepší. Volební výsledky jasně ukazují, že Babiš zastínil všechny další strany a to přes tuto knihu, Čapí hnízdo a další materiály.

8 21.02.2018

Tuhle knihu budou mnozí soudit podle autora. Automaticky dají odpad, ale pochybuji, že se budou namáhat číst. Z hlediska beletrie to není samozřejmě žádné veledílo. Jde vidět, proč to bylo napsáno a co se tím sleduje.

Nicméně stejně to stojí za přečtení, protože i když s Babišem nesouhlasíme, v knize není nic, s čím by se běžný občan neztotožnil. Nejsou to žádné scifárny, protože plno z těch nápadů funguje v jiných státech. Akorát že ty vize narážejí na lidi a ani Babiš nevymění občany za ty jeho aktivní, kteří budou mít z jeho vizí prospěch.
Chyběl mi tam rozbor překážek, proč už to nefunguje teď a návrh, jak tyto překážky obejít.

8 07.08.2017

Ove mě víc rozesmutnil než rozesmál, ale rozhodně je to o třídu lepší knížka než Stoletý stařík. Oveho životní příběhy nejsou nijak fantastické, přesto prožil bohatý život a má čtenářům co nabídnout.

Ove se nikomu nepodbízí a takoví lidé nevedou hitparádu lidské popularity. Většina lidí se jím rychle klidí z cesty, takže je štěstí, že Ove potkal tvrdohlavou Iránku umějící nahlédnout pod tvrďácké slupky.

Krásný příběh plný různorodých postaviček o potřebnosti a druhých šancích. Škoda, že nemáme takový manuál ke všem sousedům či bossům v práci.

8 05.01.2017

Ani jsem nevěděla, že je to nějaký bestseller, takže jsem k tomu nepřistupovala s kladným či záporným očekáváním. Příběh se mi líbil, protože kromě klasické detektivky "uhádněte ze tří lidí, kdo z nich je vrah" autorka nahlíží do duší tří naprosto odlišných žen. Každá z nich je v jistém smyslu svině, ale zároveň jsou lidské a pochopitelné. Rachel sice dělá psí kusy, aby byla u zdroje, ale svým způsobem její vlezlost byla roztomilá. Ani jedna žena mi nebyla povahově blízká, ale jejich osudy nenudily.

8 13.06.2016

Tentokrát se na Zeměploše řeší pohádky a nebyl by to Pratchett, aby je trošku nepomotal. Proto je důležité NEVZÍT si prince a naopak. Rovněž hezké je filosofování o dobru a zlu.
Hlavní hrdinky jsou kapitola sama o sobě. Bábi je typ ženské, která je sympatická jenom v literatuře, kde nehrozí, že se s jejím "asertivním" přístupem k druhým setkáme osobně. :-)

Dlužím pochvalu panu Kantůrkovi, bez jehož překladu by byla knížka jenom z poloviny vtipná. Kdo jiný by si dal práci s hledáním point amerických vtipů?

8 28.02.2014

Jak by vypadal svět, kde by se nesmělo číst?
Úplně stejně jako současnost. Knihomol se už může řadit do lajny k jiným koníčkářům a podivným existencím, nad kterými většinová společnost kroutí hlavou. Většina se raději podívá na film nebo přiblblý seriál, než aby si sedli ke knize. Protože u knihy je čas přemýšlet a jak by to vypadalo, kdyby lidé přemýšleli, místo aby konzumovali?
Takže není třeba pálit knihy, ještě by získaly kouzlo zakázaného ovoce, ale je třeba čtenáře postavit na okraj společnosti.

Bradbury odhadl budoucnost lépe než jiní scifisté, kteří vyráběli myslící roboty a létali ke hvězdám. Nicméně jako spisovatel něčeho delšího, než je povídka, selhává. Příběh vestavěný kolem kupy povzdechů nad stavem světa je slabý a nezachrání ho ani velehory metafor a přirovnání. Bohužel nenaláká ani na zajímavé postavy. Ty výrazné se knížkou jenom mihnou a většinu čtení trávíme s nanicovatým hrdinou a jeho slepičí manželkou.

Samotné poselství vypadá ze začátku vznešeně, protože zachraňujeme knihy, ale ke konci mi už přišlo jako Cicerovo fňukání starce "O tempora, o mores". Podle mě ti lidé nebyli nešťastní proto, že by nemohli samostatně myslet, ale proto že neměli nic na práci a nevytvářeli žádné hodnoty.

Závěr: Fahrenheit je výborná kniha pro přemýšlivé lidi, nabízí látku k zamyšlení, ale není to nic pro ty, co si chtějí vychutnat dobrý příběh a držet palce sympatickému hrdinovi.

8 16.09.2013

Obdivuji odvahu autorky, která po 100 letech od zrušení otroctví napsala knihu odsuzující rasismus. V době, kdy ve státě se stejnými právy, zaručenými ústavou, jich někteří měli méně.
Přesto je to dílo, které nás stále oslovuje. Předsudky jsou nadčasové.

Knížka je občas duchaplná, občas naivní, nicméně dobře napsaná a lehce se čte. Nesnaží se příliš moralizovat, jenom zvedá prst nad jednoduchými odsudky. Škoda, že příběh Toma Robinsona nebyl více rozveden, zajímal mě víc než dětský strach z podivného souseda.

8 12.11.2012

Mírné spoilery: První půlka je krásně napínavá, ale pak začne zápletka pomalu směřovat do "wtf". Autor(ři) se nechali inspirovat asi Hanibalem Lecterem, jenže jejich psychopat na to nemá vzdělání a prostředky. Proto jsem měla neodbytný pocit, že tu je opravdu nějaký pohádkový Sandman, který vrahovi dodává informace.

Tady je seznam nejhorších WTF:
- čteme několik kapitol o rodině doktora a pak nic z toho. K čemu jsme potřebovali vědět, že se jeho dcera musí učit hrát s panenkami?
- ženskou dají mezi dva vrahy, aby jí mohli při první příležitosti ublížit.
- Vrah dostane a odešle za 13 let maximálně pár dopisů, ale autor se tváří, že skrze poštu řídí celou mafii a poslaneckou sněmovnu k tomu.
- Na konci se dozvíme pozadí toho všeho, ale kde se ty informace vzaly?

7 28.07.2017

Detektivka, která se vrací k úspěchu Mlčení jehňátek. Koho by nezajímal svět sériových vrahů? Nejúžasnější je začátek, kdy hlavní hrdina hledá "neexistující" důkazy, a mezitím sledujeme příběh psychopata a děláme první dohady. Jakmile se do toho vloží FBI, začínají výplňové partie a kniha graduje do trpělivě očekávaného závěru.
Líbilo se mi, že postavy postupují logicky, očekávaně se do toho vloží federálové a hlavní hrdina není jediný spravedlivý na celém světě (jak to bývá u jiných kriminálek). Konec je už však trošku překombinovaný, protože autor chce dopřát čtenáři nějaké to překvapení. Některá vysvětlení taky pokulhávají (v reálném životě by to nefungovalo), ale není to nic, co by kazilo požitek z příběhu.

7 03.10.2014