Ben Nevis diskuze

a)
Sněhulák (J. Nesbø )
Král Krysa (J. Clavell )
Linie krásy (A. Hollinghurst )
Stráže! Stráže! (T. Pratchett )
Tetovaný (P. V. Brett )
Atlas mraků (D. Mitchell )
Dallas 63 (S. King )
Černočerná tma (S. King )
Anna Karenina (L. N. Tolstoj )
Návrat krále (J. R. R. Tolkien )

b) 55

c) Temná hlídka (V. N. Vasiljev )

Loni jsem vůbec měla smůlu na výběr "horších" knih, dávala jsem častěji horší hodnocení, než mám ve zvyku. Čím jsem starší, tím obtížněji se mi autor zavděčí.

Myslím, že knihy, kde bylo minimum duchařiny (Shawshank apod.) dopadly lépe než ty, které stojí jenom na nadpřirozenu. King je výborný popisovač charakteru, a to se na plátno přenést nedá. Takže jeho filmy jsou jenom okleštěná verze, připravena o to nejlepší.

Filmy jako Vykoupení a Osvícení mají úspěch, protože se křečovitě nedržely předlohy. Pak jsou ještě dobré filmy podle krátkých povídek (třeba Stůj při mě), kde je dost prostoru na rozvedení příběhu a nemusí se zmačkávat děj tlustého románu do hodiny a půl.

Každopádně psaní knih jde Kingovi nejlépe, což jde vidět na jeho pokusech ve filmařině: film Maximum Overdrive (1986), který King režíroval, považuji za katastrofu.

Autoři severských detektivek. Vezou se akorát na módní vlně a nepíšou lépe ani zajímavěji než autoři jiných zemí.

Musím se přiznat, že ač nevybírám četbu podle pohlaví autora, kniha napsaná ženou mě často zklame, protože je špatně napsaná.

Připadá mi, že ženy poslední dobou víc píšou literaturu pouze jako zdroj obživy. Jsou v módě městská fantasy s upíry? Vždycky se najde pár autorek, co zahltí trh upíry. Je v módě postapokalyptický svět ala Hunger Games? Najednou je plno ženských autorek, co píšou v první osobě, přítomném čase a hlavní hrdinka je teenager.

Pokud chci zajímavý příběh, propracované postavy a logický děj, musím sáhnout po mužském spisovateli. Samozřejmě uznávám už zde vyjmenované výjimky.

Nejdůležitější je knihu a film striktně oddělit. Hodně lidí chce od filmu obrázky ke knize, a to je špatně. Pak hodí film do odpadu, protože postava měla modré oči místo zelených.

Já se často dívám nejprve na film, protože jsem o knize nevěděla. Od knihy pak čekám jakousi nadstavbu k filmu. Lépe popsané postavy, víc vedlejších linií, prostě hlubší zážitek. Nevadí, pokud se zakončení filmu a knihy liší.

Pokud znám předlohu a dívám se na film, chci vědět, jak se filmařům povedlo zachytit atmosféru knihy a zkrátit děj tak, aby film ještě dával smysl. Popřípadě, jestli se jim povedlo knižní předlohu nějakými změnami vylepšit. Filmařské řemeslo je pro mě důležitější než věrnost adaptace.

Dobrých adaptací je spousta, vyjmenovaná třeba ještě nebyla Cesta od Cormaca McCarthyho, Jane Eyrová, Parfém: příběh vraha...

Špatná adaptace by mohl být z poslední doby Hobit. Je to velká podívaná, ale kamsi se vytratil duch dětské knížky.

Já mám taky úchylku, že musím dočíst knížku, i když mě nebaví. Možná bych odložila něco strašného nebo hrozně nudného. Jednou jsem musela vrátit do knihovny nedočtenou knížku a dodnes mě zajímá, jak to vlastně skočilo. :-)

Ale netýká se to textu na monitoru. To zase musí být knížka extra zajímavá, aby mě přinutila u toho hodiny sedět.

Řemeslem bych nepohrdala. K čemu je hudebníkovi skladatelské nadání, když nezná noty? Někteří přestože čtou, když pak když něco napíšou, neznají ani odstavce. Knihy o psaní poukazují na nejběžnější začátečnické chyby, kterých je dobré se vyvarovat. Neříkají, jakým stylem se má psát nebo jak zamaskovat nedostatek talentu.

Chce to začít něčím menším, než je román. Natrénovat se na povídkách. Zveřejnit je a nechat si je zkritizovat neznámými lidmi. Neurážet se. :-)
Nepsat kvůli vydání, ale pro zábavu. Když bude příběh bavit tebe, bude bavit i čtenáře.

Nenechat si do svého snu někoho kecat a klidně počkat na lepší podmínky na trhu. Dneska se vydává tolik škváru, takže záleží, co zrovna letí.

A pokud ti nejde o peníze, vždycky existuje e-book, který je možné vydat zadarmo a dát na nějaký tématický web.