babiočka komentáře u knih
Knihy této autorky čtu ráda a se zaujetím, ale román Oheň a déšť mi nějak nesedl. Možná je na vině překlad a spousta chyb v textu. Opakovaně uvedená masektomie, místo mastektomie, mě totálně "uzemnila".
Všechny tři knihy jsou moc krásně napsané a jejich čtení je přímo mňamka :-).
Tak tuto nudnou zpatlaninu jsem nezvládla dočíst ani na druhý pokus.
No, nic moc. Děj je takový nějaký mdlý.
Australské příběhy "z pera" Petera Watta jsou daleko zajímavější.
Zajímavé čtení o historických událostech, až na ten, místy příšerný, překlad.
Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Na tohle musí být opravdu ta správná nálada a čas.
Nekonečná změť rozporuplných emocí Dominika...
No, ale podařilo se mi těch 608 stran zvládnout a jsem ráda. Skvělý psychologický román.
Tohle někoho baví číst? Já se horko-těžko "prokousala" k 63. stránce, než jsem knížku znechuceně odložila. Za mě teda jen ztráta času.
Ale proti gustu...
Fajn čtení o mezilidských vztazích.
Celkem reálný příběh ze života, kde neschází humor, srdečnost, romantika i trochu napětí.
Tento román se mi moc nelíbil. Dvě třetiny knihy jsou celkem nezajímavé podrobné popisy různých studentských voleb, v nichž se příběh bratrů Nata a Fletchera téměř ztrácí. Spád a čtivý děj má až poslední třetina knihy.
V knize je místy dost divně odřádkována přímá řeč, z čehož není zcela jasné, který z účastníků rozhovoru právě mluví. A na straně 443 v 5. řádku textu je závažná chyba tisku (nebo překladu?) - republikáni v Madisonu totiž NEprohráli!
Moje druhá knížka od této autorky a musím říct, že mě opravdu nadchla.
Krásný, poutavě napsaný příběh i přes to, že mi Riley někdy přišla "jako slon v porcelánu". Ale její zvídavostí a všetečností se postupně odhalí všechna dávná rodinná tajemství.
Moje první kniha od tohoto autora. Skutečně škoda papíru a nejen na ty volné stránky.
Po předchozí četbě (Nikde v Africe) je tato knížka přímo balzám na oči, mysl i duši ;o).
S tak těžkopádným slohovým stylem vypravování jsem se už dlouho nesetkala.
Příběh a hlavně exotika Keni v krkolomném textu téměř zaniká.
Příjemné oddechové čtení pro toho, kdo potřebuje na chvíli trochu "vypnout".
Mně se knížka četla velmi dobře, má spád. Výčet povahových vlastností aktérů mi připomněl spoustu lidiček, kteří žijí kolem nás.
Až do strany 224 mi děj místy připadal jak z předminulého století a naprosto souhlasím s názorem čtenářek "modranka" a "DominaCZ".
Navíc název "porodní dům" ve mně jaksi podvědomě vyvolával představu chatrče kdesi v Africe nebo v Indii.
Knížku jsem po 130 stránkách definitivně zavřela.
Neustálé líčení depresivních nálad a myšlenek psychicky labilních postav pro mne vůbec nepředstavuje zajímavé čtení.