babiočka komentáře u knih
Podle anotace jsem očekávala vzrušující historický román. Námět je zajímavý, ale jeho zpracování je nudné a jednotvárné. Knize ubírá na čtivosti i spousta chyb v textu.
Celkem solidní čtení na dva večery. Poutavé je však jen vyprávění, týkající se obyvatelek jednoho pařížského bytu ve válečném období. Ostatní části románu jsou dost fádní.
Mně se knížka právě kvůli množství popisů těch politicko-peněžně-mocenských vztahů, kterým jsem ani zbla neporozuměla, nelíbila.
Zpočátku se mi kniha jevila podobně jako příběh Marty Davouze - Dům v Bretani. Záhy jsem však zjistila, že toto je docela jiné vyprávění - těžce postižené dítě; matka, která neustále přemílá svůj osobnostní zmatek; manžel, který se před smutnou pravdou schovává za svou práci a své zájmy.
Podivný přístup rodičů k bezmocnému dítěti je někdy neuvěřitelný, ale o zábavu se opravdu nejedná!
Za francouzské věty a slova, u nichž chyběla interpretace ubírám *.
Tento román nebyl zrovna můj "šálek kávy". Od půlky knihy mě už líčení života hlavních postav dost nudilo - stále se opakující pletichaření, jak dosáhnout ještě většího bohatství, k tomu alkohol, sex, drogy...
Ani to závěrečné melodrama můj celkový dojem nevylepšilo.
Jedna událost a každý z aktérů ji vnímá a chápe jinak...
Tato kniha mě moc nezaujala. Autor líčí historické události dost povrchně a nějak mi ani nesedí jeho styl psaní.
No, knihu jsem právě dočetla... A nějak se zatím nemohu zbavit negativního pocitu, který na mě doléhal mezi řádky, z konzumního způsobu života současné mladé generace.
Jinak je příběh, podle mě, celkem zajímavý, trochu neobvyklý, ale i tak by mohl být skutečný.
Moje první "setkání" s touto autorkou na základě zdejších hodnocení.
Pozoruhodné líčení Argentiny koncem devatenáctého století se mi moc líbilo, přestože jsem měla v aktérech příběhů místy docela chaos.
Krásný, věrohodný a citlivě napsaný příběh o vztazích v rodině i mimo ni.
Až na množství tiskových chyb šlo o milé odpočinkové počtení po vánočním "maratonu".
Neumím anglicky ani francouzsky, čímž pro mne některé pasáže ztrácely smysl. Zaujaly mě ale barvité popisy Bretaně a jejích svérázných obyvatel.
Naivita Báry Koudelkové ve druhé části její autobiografie se nedá už ani komentovat, natož číst nějaké pokračování.
Příběh o kuriózní lidské blbosti, který se sice dobře čte, ale nad "myšlením" protagonistky jsem si nevěřícně skoro ukroutila hlavu. A o toho jejího afrického "krasavce" bych si teda neopřela ani rezavé kolo.
Trochu "guláš" z politikaření, korupce a zločinu naředěný rádoby romantikou mě neupoutal. Příběh je takový nějaký "nemastný-neslaný".
Škoda, že v knihovně neměli originální vydání ve slovenštině, možná by se mi tato pohádka pro ženy i líbila.
V českém překladu Hedviky Mojžíšové jsou některé slovní obraty nesmyslné a čeština je takto ani nepoužívá - viz složila ruce do lůna (místo do klína), přistrčil si ji k sobě blíž (místo přitáhl si ji...) atd.
Ale na druhou stranu jsem se aspoň dozvěděla něco o zvycích a mentalitě obyvatel Pákistánu.
Paní Váňová umí výtečně pracovat jak s českým jazykem, tak s pozitivními i negativními lidskými vlastnostmi. Obojí dokáže obdivuhodně skloubit do svěžích a čtivých příběhů.
I povídky v této knize nejsou vyjímkou a proto dávám 5*.
Knihu jsem dlouho odkládala v domnění, že se jedná o klasickou "červenou knihovnu" - název i obálka.
Je to však pěkný čtivý spíše detektivní příběh.
Příběh sice zajímavý, ale dost pochmurný a hlavně hrozně rozvleklý.