andrii24 komentáře u knih

A má je, ve své náruči. Opojná, čarovná louka. Les, se studánkou uprostřed. Ves pod závojem vrcholné vesny.

43 07.04.2022

Ranili ji svými nemužnými, polibky motýlími, ne navěky. A tak žena rozložená v koláži loží, v šálcích, s šálem románků, jen zúžila své možnosti u(s)pokojit duši, bytost múzy. Byla jen kanapkou na mnoha "kanapích," pod zdobnými baldachýny. Omámenou konvalinkovými svět(l)y.

Musí být Romeo, musí být Julie. Známí tím vším. Světelný přístav uprostřed tmy. Muka s city před nimi. Milenci krasosmutnění.

"Tam grimmovsky se ladí poetika, mysteriózní vlna anglického venkova, rozeznívají se mytologické akordy hororové melancholie, hřmí sirény msty "montecristovské." Srdce ochořelo láskou tvou, zneuctěnou, potlačovanou. Větrná hůrka jako osudový chrám, dýka svírající vášně zlomeného srdce. Démonický mág charismatu Heathcliff jest oděn do všech vrstev žíznivé, opatrné, rozervané, zničující, lásky /z/klamané. Touží, hoří, miluje. Žárlí, nenávidí, prochází bouřlivými výšinami, bloudivými, dunivými ozvěnami, žárem doteků pýchy, hněvem z odmítnutí. Sloupává plátky spalující uhrančivosti, kde zbyl jen popel nitra, zášť neopětovaných citů. Životy pozemské vyhasly. Nechť smrt přinese "omlazení," oproštění od lidských neduhů. Ať magie citů na vřesovišti zanechá memento klidu a slib vyslovený přetrvá ve svatyni věčné lásky.

42 03.01.2020

... potažená smutkem, táhlým chladem marnosti, proudem sivé existence, stinné úzkosti. Na ní máme jeden druhého, nedáme zadarmo kůži ani duši. Na ní "čaroděj za sen," ani post mortem, nevzepřel se víře, předat pochodeň s nadějnou emocí, že tam, na konci chmurného tunelu, se přeci jednou světlo rozsvítí.

42 04.02.2019

Zažeň zatěžkávací nitra žeň. Zbav se těch sychravých výbav, zalykajících se výprav, než sladký vánek jitra uloží tě, vezme ti dech z palet.

Hraniční p/r/ožitky. Polibky a polibky. Vzduch je prosycen horkými vzdechy. Ale když se Erós utká s Arésem, opanován je mrazivými strachy. Venku krátké nádechy. Povznést se. Poznat sedmé nebe. Otevřené bublinky a zpátky. Doma dlouhé výdechy. Šumivý sekt s ledovými střepy.

40 28.08.2020

Ne a ne se obrátit proti zlovůli vykonavatele. "Lordu Mortovi," strůjci s pohárem krve.

40 05.04.2020

Romeo ze vsi, rajského procesí. Příjemce daru vnitřního bohatství, který nepodlehl ĎÁBLOVĚ PASTI.

Povodily si jej svody, když zradil váž/e/nost máje. JARNÍ VODY. Jemné vlnky v bouřlivých proudech hadích krajek grófky. Nedostál slibu polibků. Nezpečetil na prsteníčku cit. Podzim života za to sklízí slzy. Setrvává. V rozlehlé opuštěnosti. Osudná vášeň v cukrkandlových rukavičkách.

Za volantem fantom, co se vozí po krás/k/ách hor, až je z toho mord. Dáši další HOLKA NA ZABITÍ.

Režisér hravých neřestí bez závoje, faulů jednoho pana Fauna. Návykových "carpe diem," působících JAKO JED.

Kapacity s city ve svěráku se ptal: "CO JE VÁM, DOKTORE?"
Nový dědic morrisvillské modré krve.
Osudový muž, milenec let. Vítaná modla, která i mou maličkost uvedla do mdlob, když ODCHÁZEL S PODZIMEM.

Do Kachyňovy kuchyně nahlédl přes VYSOKOU ZEĎ, až srdce poskočí.

Byl jedním z mála rozumných. Byly mu cizí. Zajídaly se poměry místních, letních charakterů. Posádka poklesků. A tak raději vyskočil ze své "jamky," pláchnul JAKO ZAJÍCI. Před lovci. Plemeny, co plení. Lidskými hraboši. Na loďce bez kotvy, do dáli, aby byly jeho oči ušetřeny spoušti Dne kobylek. Po česku.


Lidu dal pražskou poetiku pokoutných BONŮ a zákoutí KLIDU. Vítězoslavně třímal PRAPOR, TANKOVAL porevoluční úspěch.

Vlastník klíčů od 13. KOMNAT, líčící střepy a pavučiny celebrit.

Fešácký James Dean svého času. Dnes čerstvý osmdesátník.

Bohatýr srdce. Z citu vyšel jako žebrák. S majetkem. Sám pán msty své. Kdo lačný jeho léček, Jeho temnost zamotá vaším chtíčem, dmoucím se nad límce jisté cti blahé.

Zříš, člověče. Pár, na kterém exotický šál vlaje. Říší šíří, kříží vášně modré krve, až se podaří oslabit ty hříšně rudé, zákeřně zakořeněné, horké jedy.

Klape. Hraje jim to. Pospolu. Náramně. Kapelníkům kopané. I sólo, při penaltě.

38 14.01.2021

(SPOILER) Místo, které nezaplaší, nespláchne vlny mysli. Nepoloží je na vyhřáté oblázky. Vyloží úklon, zkamenění, těžiště tíhy. Lad, který nezažili. Jen malé zašumění blízkosti, a pak vyschnuté šampaňské první noci. To, na čem záleží každé dvojici. Zasáhne vina loží. Nevynaloží dostatečné pochopení se. Pomalu v moll po molu odchází, "prší" na dva ostrůvky, dvě bytůstky, schoulené do sebe. Tak bolí rezervované polibky.

Ten, který byl zavázán, kterého patřičně svázal ryk múz.

Za psího počasí, v kalužích života. Nemyslet na slzy, i když pár se jich spustí. Zvlhne nejeden kapesník. Bez pesimismu hledět, hledat utěšující slunečník, s pestrými pruhy.

Mrtvá a živá v jednom stavení. To nebude bezpečné, ani dělat dobrotu. Vrací dech duchu první paní domu. Žahavá metrnice s ohnivou loučí. Její věčně oddaná, co plamenně se loučí. Také však nenaleť náletu zazobaných pánů, pavích ptáčků, kteří ráčí štěbetat, škubat pírka, upíjet z fontány hrdliček.

37 06.08.2020

Krouživý, cudný lístek lásky. Jen ho, zadumané hrdličky, zachytit. Klenotnici slunného zálivu otevřít. Ve známost uvést cit.

37 08.09.2019

Nachmelená nálada. Barová balada duší, bludiček dnů a nocí, s nimiž se houpe, zatraceně vratce země točí. Hastrmani, trhani vrávoravé chůze z hostince SVĚT. Žádní světci, svědci podsvětí, co zakusili okrajových částí, okoraného ovzduší, tvrdých kůrek chleba. Nepřizpůsobiví paňáci, nasáklá těla. Mouchy člověčí. Tekutý mo/u/r v "zelené zahradě" společnosti.

Řekl nám. O keři s olivami, tekoucí řece... "Carpe diem." Obraz živého, zakořeněného... Člověk s kořením, přece. Osud zrozený, s obří číší, z níž čiší odraz znalce. Hrozen života, do těla hozený. Přesně, křehce.

Skalní honák. Za rodný cit, hroudu řádu domoviny. Poledním žárem, půlnoční bouří. Krajinou /v/ran, trnů, hákových kopí. Cestu prorostlou infernem, nechej pokosit, řádně zazelenat mírou lidskosti.