AllyKumari
komentáře u knih
Quo vadis?
Henryk Sienkiewicz
Jedna z těch knih, které mi tolik zasáhly do vědomí a v něčem mne změnily... Quo Vadis je vynikající mix vášnivé lásky, která na sebe bere mnoho podob, nabubřelého majestátu a zbabělství, vnitřního psychologického boje se sebou samým a vlastní povahou, historie i historického mýtu... Svým tématem v dnešní době opět aktuální a nutící k zamyšlení. Pokud jedna civilizace dosáhne vrcholu a hnije vlastní stagnací v níž není místo pro ideál vyšší než jsem já sám a mé osobní blaho, pak je jen otázkou kdy přijde myšlenka, která dá vzniknout civilizaci nové. Tragické? Snad. Záleží na tom, jestli jste součástí starého nebo nového.
Pražské pověsti
Václav Cibula
Jedna z mých nejmilovanějších knih, díky níž už od dětství byla pro mne Praha místem tajemným a čarovným. Dodnes z každého koutku našeho hlavního města cítím dýchat legendy, které mu dodávají tak jedinečnou atmosféru. Pan Cibula je skvělým vypravěčem, který s lehkostí vykresluje temné noci, záhadná zjevení nebo třeba jen pocit z padlé mlhy. Vlastním navíc známé vydání s ilustracemi Cyrila Boudy, které je prostě dokonalé jak pro děti tak pro dospělého čtenáře.
Anna Karenina
Lev Nikolajevič Tolstoj
Málo autorů tak uvěřitelně a citlivě zachytilo vnitřní svět tolika postav s různými charaktery. Anna je kupodivu jen jednou z mnoha a ani ne tou zcela nejdůležitější - tím je dle mého soudu Levin, postava založená přímo na autorovi. Možná trochu náročnější pro netrpělivé, ovšem obsáhlost v tomto případě ničemu není na škodu. Vynikající.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Vynikající kniha, ovšem tajemství, které vždy vášnivě inzerovala učitelka literatury, jsem v ní našla pomálu, až na tu jedinou scénu v úvodu. A ačkoliv jsou postavy bezesporu zajímavé, přeci jen člověk raději čte o někom, koho by při osobním setkání nejraději nezval naplocho mečem.
Jana Eyrová
Charlotte Brontë
Jako malá jsem četla útlou knížečku s názvem Sirotek lowoodský. Plakala jsem u ní a malá Jana mi byla podivně blízká. Milovala jsem ji. Teprve v patnácti letech jsem zjistila, že odchodem ze školy Janin příběh nekončí a já pokračovala ve sledování její cesty. Dnes už mohu klidně říci, že Jana Eyrová mne jako osobu v mnohém formovala a navždy zůstane jednou z nejdůležitějších knih v mém životě.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Četla jsem Hobita až po Pánovi Prstenů, který mne naprosto nadchl a zanechal na mně trvalé následky :) Hobit není zdaleka tak epický a emotivní, ale i tak má pořád stejnou atmosféru, která prostě okouzluje.
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Po "Aristokratce" mi Deník kastelána přišel depresivní a temný, nicméně i tak se musí nechat, že atmosféra byla vytvořena skvěle. A opět, jak průvodkyně, chápu mnohé z pocitů v knize zachycených.
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Mám jedinou stížnost: kniha byla příliš krátká! Ach, snad každý průvodce se v tomhle musí najít, včetně těch úděsných školních výletů!!!
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Jako dlouholetá průvodkyně po památkových objektech jsem se v mnohém s Marií Kostkovou z Kostky ztotožnila a naprosto ji chápala. Bezostyšně jsem se smála nahlas mnoha situacím, především když došlo na muflony (ano, tak vám, milí návštěvníci, říkáme). Vynikající!
Carevnina dcera
Carolly Erickson
Strašlivá, hrozná kniha, která v sobě nemá NIC, vůbec NIC, co by se dalo podložit. Pokud píšete knihu o skutečné historické osobnosti, o níž se zachovalo spoustu materiálů - včetně jejích vlastních dopisů a deníků, co kdybyste se jich alespoň trochu drželi? Paní Erickson představila čtenářům velkokněžnu Taťánu, která neexistovala, nežila a je vyloženě urážkou Taťány skutečné. Stejně tak mnohé další postavy jsou karikaturami, které nemají se svými dějinnými předlohami nic společného. Příběh není "napůl" vymyšlený. Jde o naprostou smyšlenku! Je smutné, že lidé neznalí tématu (a to není jejich chyba) si teď budou myslet bůhvíco.... To, že Taťána v této knize přežila, je ironicky to nejmenší historické zlo, kterého se autorka dopustila. Ani po literární stránce kniha neobstojí.
Alexandra
Carolly Erickson
Carolly Erickson možná píše čtivě, ale její historické amatérství čpí z této biografie na sto honů. Než bych vypočítávala veškeré její hříchy, ponechám jen ten hlavní: Autorka záměrně učinila stěžejním zdrojem memoár neexistující služebné, o němž jakýkoliv seriózní historik snadno dohledá, že byl úmyslným podvrhem vydaným krátce po revoluci - a nikdo neví kým. Všem, kteří se skutečně zajímají o Alexandru a Romanovce doporučuji (z těch přeložených do češtiny) knihy Grega Kinga a Elisabeth Hereschové.
Alexandra: Tragédie poslední carevny
Elisabeth Heresch
Ačkoliv dnes již vím mnohem víc a kniha zdaleka nedostačuje a proto ji pravděpodobně nikdy nebudu číst znovu, vždycky bude "Alexandra" od Hereschové knihou, která změnila mé směřování od českého středověku k ruskému carskému dvoru. Setrvávám na něm již mnoho let a to všechno díky živému zájmu, který autorka svou prací podnítila. Skvělá kniha pro všechny, kteří se chtějí dozvědět alespoň něco málo o poslední carské rodině. (I když popravdě mne iritují ty české překlady cizích jmen jako "Ernst" - "Arnošt" nebo "Elisabeth" - "Alžběta").
Poslední carevna
Greg King
Jedna ze zásadních a snadno čitelných publikací o Alexandře Fjodorovně, jejích pohnutkách, důvodech i duševním rozpoložení. Gregu Kingovi jen chybí citlivost jiných autorů, když přijde na zmučenou ženskou duši.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
"Vy ale nejste Dostojevskij," namítla žena kterou se Korovjev snažil zmást.
"Kdoví, kdoví," odpověděl.
"Dostojevskij dávno umřel," prohlásila, ale už ne tak přesvědčivě.
"Protestuju!" zvolal vášnivě Kňour. "Dostojevskij je nesmrtelný!"
Pokud na světě existuje kniha, kterou bych vybrala v případě apokalypsy jako tu JEDINOU, která přežije, bude to tato. Naprosto geniální, šílená, vášnivá, sarkastická, hluboká, komická a hlavně, se všemi ďábly, létajícími prasaty a kocoury se samovary, úžasně lidská.
Podivné město
Ransom Riggs
Pokračování příběhově zajímavého, literárně průměrného, "Sirotčince" zůstává stejně tak průměrné a přesto dostatečně zajímavé na to, abych si přečetla ještě následující knihu. Navzdory příšerám a stvůrám kniha zcela postrádá nádech záhadnosti, která mne původně k této trilogii přivedla, ale je pravda, že několik scén bylo skutečně napínavých.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
Nádherná obálka a pěkné grafické zpracování přeci jen nemůže zastřít průměrnost autorova stylu psaní. Příběh je rozhodně zajímavý, některé nápady výborné. Ovšem příliš brzy mizí veškeré tajemno a máme tu bandu malý X-manů. Nechápejte mne špatně, knížka to není špatná, ovšem nezasluhuje, dle mého názoru, příliš velkou pozornost. Co se týče fotografií, na rozdíl od mnoha jiných mne většinou iritovaly, například i tím, že byly často očividně z jiné éry, než kterou měly knížky zachycovat. V některých momentech bylo jejich užití v textu vyloženě rušivé a zbytečné.
Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
Přišla jsem na ni při vyřazování knížek ze školní knihovny. Útlá, ohmataná... Ještě nikdy jsem tak neplakala u žádné knihy. A dokonce na dvakrát. I když člověk přečetl mnohé o druhé světové válce a historii, dojde mu díky knížkám jako tahle, jak strašný zločin je krást děti maminkám.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Málokdy si kupuji knihy, které jsem předtím nečetla. Vlastně nikdy. Jen Zlodějka knih je výjimkou. Obálka a název samotné mne dokonale okouzlily a příběh samotný jsem zhltala za týden. Originálně zvolený pohled na příběh krásný svou jednoduchostí - dětství, lidskost a krása čtení, které pomáhá překlenout mnohé, to všechno převažuje fakt, že z čistě literárního hlediska mne kniha vyloženě neohromila. U mě na poličce tančí Liesel se Smrtí na čestném místě.