666Jitka
komentáře u knih
Strašidelné Brno
Arnošt Goldflam
Skvělý způsob, jak člověka provést Brnem tak trochu jinak. Strašidelné příběhy s úsměvným nádechem, psané spíše pro děti a mládež, jsem si ráda po večerech přečetla. Nemohu se zbavit pocitu, že by zážitek dostal větší grády, kdybych poslouchala knihu jako autorské čtení Arnošta Goldflama, to bych však zase přišla o úžasné ilustrace Petry Goldflamové Štětinové, které knihu podstatně obohacují.
23:55
Jan Hlubek
Útlá knížka strašidelných povídek s povedenou obálkou a náležitě pochmurným provedením mě potěšila a skvěle se mi četla. Šest povídek, každá jiná, mi zpříjemnily únorové podvečery. Nejvíce se mi líbily povídky Eugenův bourák, Pandemie obskurnosti a Sněhobílá smrt. Nejedná se o horor toho nejhrubšího zrna, kdy se člověku dělá husina za krkem a strachy zapomíná dýchat, ale strašidelné příběhy s nádechem tajemna to rozhodně jsou. Jsem ráda, že jsem si knihu do své sbírky pořídila.
Štěstí (10 povídek)
Jiří Stránský
Pokaždé, když čtu obdobné příběhy, které jsou vyprávěním toho, co autor skutečně zažil, mám tíživé pocity a nervy na pochodu, např. u povídky Žabák. Člověk musel mít opravdu silnou vůli a vysokou inteligenci, aby ho toto hrozné prostředí nesemlelo a nepřišel o svou důstojnost anebo přímo o zdravý rozum. Je hrozné, čím si museli tisíce slušných lidí, nepoklonkujících systému rudého teroru, projít :-(
Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
Přemítání nad životem a smrtí, nad tím, co je v životě opravdu důležité, jak neztratit a nepromarnit ani jediný den - otázky, které člověk většinou vůbec neřeší, pokud si myslí, že má ještě spoustu času, než ho navštíví Dáma s kosou. Naopak člověk, který ví, že už mu moc času nezbývá, se snaží žít naplno a urvat co nejvíce z toho krásného, co život nabízí. Dojemná kniha s hlubokým a tíživým tématem - je mi smutno.
Tramvaj do stanice Touha
Tennessee Williams (p)
Nadčasové psychologické drama z roku 1947 právem patří do zlatého fondu divadelních her. Autor velmi zdařile odkrývá nitro a charaktery všech hlavních postav. Ostré rozhovory plné expresivních výrazů dodávají dramatu na působivosti a diváka (popř. čtenáře) nekompromisně vtahují do svérázného děje, který je okořeněný střetem různých povah a temperamentů. Divadelní hra, našlapaná různorodými emocemi a rozličnými touhami, člověka rozhodně hluboce zasáhne.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Zamyšlení nad smyslem života, nad skutečností, že si jednotlivec spoustu věcí uvědomí až ve chvíli, kdy se dozví, že už mu zbývá velmi málo času. V tu chvíli začneme bilancovat, přemýšlet nad tím, co jsme měli udělat jinak, co jsme pokazili a člověk najednou jasněji vnímá, co je ve skutečnosti v krátkém lidském životě opravdu důležité. Právě takovéto knihy by čtenáře měly přivést k tomu, aby si včas uvědomil, jestli vede spokojený a smysluplný život.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
(SPOILER) Klasické dílo, které ve své době mělo určitě statut "bestseller", může dnes na mnohé lidi působit přehnaně a křečovitě. Román psaný formou dopisů líčí velice podrobně rozpoložení mladého muže, který se beznadějně zamiluje do zadané ženy. Jeho vroucí láska je tak silná, že se nedokáže soustředit na nic jiného a postupně se sám více zamotává to tenat tohoto nešťastného citu, až dojde k neodvratnému rozhodnutí ukončit svůj život. Uvědomuji si, že doba, kdy byla tato kniha napsána rukou fenomenálního básníka, byla úplně jiná, přesto se přikláním k názoru, že hlavní hrdina byl citově nevyrovnaný, labilní a přehnaně sentimentální. Myslím, že jsem člověk, který rozhodně není žádný cynik a myslím, že jsem i dost empatická, ale toto už na mě bylo moc ubrečené.
Slečny
Barbora Baronová
Pět úplně odlišných žen narozených v různých dobách, vypráví svůj životní příběh ústy známých českých hereček. Zajímavé zpovědi žen, které se buď rozhodly neprovdat a nebo se neprovdaly souhrou okolností, které se rozhodly nemít děti a žít své nekonvenční životy, které se rozhodně dost vymykaly běžnému standardu, kdy je obecnou normou mít rodinu. V dnešní době to sice už není až takový "fenomén", ale v dobách minulých určitě do jisté míry byl.
Přijde kůň do baru
David Grossman
Vůbec jsem nevěděla, co mám od knihy čekat. Nejsem příznivce kabaretů, kde si někdo dělá srandu z ostatních pomocí laciného humoru, nicméně jsem si řekla, zkusím to a knihu začala poslouchat na radiu VLTAVA ve výborném podání Hanuše Bora. Zpočátku jsem si myslela, že to nebude asi nic pro mě, ale postupně se do mě začala vpíjet atmosféra, která slibovala, že to nebude jen tak nějaký povrchní příběh zestárlého komika. A nemýlila jsem se. Zpověď židovského baviče, který obnažil svůj život a minulost až na kost, člověka úplně pohltí. Je to velice smutný příběh, který diváky v kabaretu uvádí do rozpaků a nemilosrdně je za celou společnost konfrontuje s pohnutým životem starého nemocného muže, který na sklonku svého bytí bilancuje a zamýšlí se nad minulostí a událostmi, které poznamenaly nejenom jeho bolestivou existenci. U poslechu mě nejednou píchlo u srdce a občas ukápla i slza.
13!
Pavel Tomeš
Skvělá a nápaditá třináctka rozmanitých povídek napsaná pod vlajkovou lodí tomešovského černého humoru, se kterým jsem se mohla seznámit i v jeho další tvorbě, a který mě dokáže upřímně rozesmát. Opět nechybí notná dávka ironie, sebeironie a sarkasmu, u některých příběhů jsem měla nervy na pochodu (Chuť mezi řádky), často byly povídky tak trochu bizarní, ale všechny spojuje obyčejný život a k němu přiléhající absurdita. Za mě skvělý poslech na MůjRozhlas.
Pernambuco
Ivan Wernisch
Někde jsem četla, že Ivan Wernisch je, co se literární tvorby týče, jako chameleon a jeho sbírka poezie a drobné prózy Pernambuco je toho jasným důkazem. Místy se člověk usmívá, pak je melancholicky rozechvěn, jindy se ocitne kdesi v dálavách své vlastní duše, posléze je svědkem tragikomického příběhu, načež se stane svědkem brutální vraždy a hlavně si nikdy není jistý, co je skutečnost a co je sen. Souhlasím s Elevantem, že závěrečná báseň je velice silná a mluví za vše, vskutku mrazivé...
Poslední soud:
Zlí nalevo, dobří vpravo
a všichni do sprch.
Bůh je spravedlivý.
Severka
Nina Špitálníková
Právě jsem dočetla další z autorčiných knih, které jsou pro dnešního člověka "západu" až neuvěřitelnou výpovědí ze života v KLDR dnešních dnů - nebo je to spíše nepředstavitelný zlý sen ? Takovéto knihy si musím dávkovat, protože představa, že je toto vůbec dnes možné, je strašná. Jsem toho názoru, že náš "superkorektní" západní svět, přeplněný různým zbožím, plýtvající potravinami a nejenom jimi, podléhající až zhovadilému konzumu, formovaný desítkami bezduchých TV seriálů, reklam a internetem, které člověku vymývají mozek, účelně podporující pokles nároků na základní vzdělání člověka a jiné zásadní nedostatky v naší "skvělé" společnosti panující, jsou již dlouhá léta na pováženou a mám velkou obavu, kam tohle všechno povede, ale osudy lidí a situace, které autorka popisuje, jsou tak hrozivé, až člověku přijde, že to ani nemůže být pravda, je mu při čtení velmi úzko a paradoxně si musí přiznat, že se zase nemáme tak špatně - myslím tím na duševní úrovni, protože v materiálním slova smyslu rozhodně nestrádáme.
Pestré vrstvy
Ivan Landsmann
(SPOILER) Další z knih, ke které bych se sotva dostala, kdyby nebyla k dispozici jako četba na pokračování na radiu VLTAVA a to ještě k tomu v podání mého velkého oblíbence Norberta Lichého, který nás nedávno navždy opustil. Zajímavá autentická sonda do těžkého života horníků v Ostravě za minulého režimu, o přátelství čestných chlapů, kteří uměli vzít za práci a stáli pospolu proti nekvalifikovaným blbcům z KSČ, kteří jim ztrpčovali už tak nelehký život. Havířina je zde docela podrobně a lidově popsaná - myslím, že si málokdo uvědomuje, že ti chlapi chodí do práce s tím, že se z šichty už nemusí vůbec vrátit. Byly tam momenty, kdy mě v očích pálily slzy. V poslední čtvrtině jsem byla smutná z toho, že Ivan nenašel podporu u svého vlastního bratra, když emigroval, a byl odkázán na pomoc pro něj cizích lidí, kterými byli Jaroslav Hutka a jeho žena Dana, kteří mu odhodlaně pomáhali v Holandsku.
Kryšpín Kůstek a prokletí knihovního psa
Marko Hautala
Další tak trochu strašidelný příběh pro děti, který jsem si nejdříve přečetla, než ho předám dál synovcům a neteřím. Jak již bylo řečeno, je to taková jednohubka, která by měla děti postrčit k tomu, aby více četly a méně hrály hry na různých konzolích a počítači. Pro menší děti fajn knížka s pěknými ilustracemi.
Sex Pistols
Steve Parkhouse
Oblíbená kapela a záliba v komiksech, z toho pro mě vyplývalo jediné - toto si musím pořídit. Rebelský komiks, jehož kresba je celá "nakreslená" pomocí grafického tabletu, se mi líbil - měla to být jakási koláž z dobových novin, zpráv, rozhovorů a koncertních turné Sex Pistols, vše tak trochu chaotické, ale strhující stejně jako kapela sama. Expresivní zpracování komiksu odpovídá tématu a zároveň v něm najdeme faktická jména, data a další údaje, týkající se kapely a lidí kolem. Za mě dobrý.
Maminka
Jaroslav Seifert
Krásná lyrická sbírka Jaroslava Saiferta, ve které s láskou vzpomíná na své dětství, rodiče, domov a s ním spojené drobnosti, které se člověku neodmyslitelně vryjí do paměti, i ve mně vyvolala obrázky z vlastního dětství a milé vzpomínky na babičku s dědou, k nimž jsem velmi často a ráda jezdívala.
Kronika hříšného kněze aneb Bestie z Karlštejna
Naďa Horáková
(SPOILER) Má oblíbená spisovatelka mě opět nezklamala. Bestie z Karlštejna poutavě přibližuje poměry, ve kterých v první polovině 16.století žili poddaní, měšťané, ale i vrchnost. Máme možnost nahlédnout do systému soudnictví té doby a musím říct, že jsem chvílemi měla opravdu vztek, zvláště v okamžicích, kdy se mluví o tom, že pán může poddaného bít jak chce a třeba i beztrestně zabít - no hrůza. Ocenila jsem, že se z vyprávění chůvy Serafíny seznámíme s dobovými pověstmi. Trochu mě překvapila ta "královská milost" - já tedy nevím, ale rozhodně mi to přijde mnohem horší než smrt stětím. Určitě si ráda přečtu další příběh z Kroniky hříšného kněze.
Konec civilizace
Aldous Huxley
Další z klasických děl, z jehož námětu je člověku všelijak o to více, když si člověk uvědomí, že koncept takovéto společnosti není zdaleka nemožný, stačí se podívat, co se děje v naší době a kam se lidstvo "posunulo" za posledních pár desítek let. Pro někoho velmi lákavá představa umělého štěstí a pohodlného života, který nezná nemoci, nedostatek čehokoli, nebudeme-li se ovšem bavit o lásce, rodině, citech, osobní svobodě apod., pro jiného však hrozivá noční můra, pocit bezmoci, zoufalství a beznaděje. Asi bych nejspíše visela v majáku a moje nohy ukazovaly do všech světových stran. Výborný literární počin, který je v mých očích takovým slabším čajem oproti 1984, nutno si však uvědomit, že bylo toto alarmující dílo vydáno již v roce 1932 !
Jako pes
Filip Topol
Skvělý výběr autobiografických povídek Filipa Topola nás vezme na procházku autorovou rozervanou duší, kterou rozezní tóny vážné hudby, bodne u srdce při vzpomínce na milovanou ženu a depresi utěší alkohol a jím způsobené sladké nevědomí, ovšem pouze dočasně, protože se brzy opětovně přihlásí tíživé pocity zmaru, opuštěnosti a hledání sebe sama. Jako bych tak trochu četla o sobě...
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Je tomu téměř 3 roky, co jsem tuto vynikající knihu četla. Nyní jsem se k ní vrátila a jako četbu na pokračování ve výborném přednesu Drahomíry Hofmanové si jí opět s mrazením v zádech užívala. Skvěle zpracované téma nenechá člověka klidným a před očima se mu promítá film na pozadí s nezkrotnou přírodou Bílých Karpat a osudy obdivuhodných bohyní, které ustály všechny sebestrašnější nástrahy minulosti, jako byly čarodějnické procesy, války, gestapo, aby je potom zlikvidovala StB a její bezpáteřní donašeči. Člověku je úzko při myšlence, že jeden zahořklý, bezcharakterní, zlý, mstivý, inteligenci postrádají "netvor", kterému systém udělí určitou moc, dokáže bez výčitek a s nezměrným uspokojením ničit, možná lépe říci likvidovat, lidské životy. Jsem velmi ráda, že jsem se ke knize vrátila a mohu jí jen vřele doporučit.