Zygmunt Bauman

polská, 1925 - 2017koupit eknihy

Nahrávám...

Životopis

Zygmunt Bauman (*19. listopadu 1925, Poznaň, Polsko – †9. ledna 2017, Leeds, Anglie) je polský sociolog světového věhlasu. Byl známý pro svou analýzu souvislostí mezi modernitou a holocaustem a úvahy o postmoderním konzumerismu.
Narodil se v Polsku v Poznani, od roku 1971 však žil ve Velké Británii.
Jeho židovský původ jej donutil po okupaci Polska nacistickým Německem za druhé světové války uprchnout do Sovětského svazu. Později sloužil v První armádě polského vojska (Pierwsza Armia Wojska Polskiego - zkr. 1AWP), která byla kontrolována Sověty. V 1AWP působil jako politický důstojník. Podle polooficiálního prohlášení polského historika z Ústavu národní paměti, které bylo uveřejněno v květnu 2006 v konzervativním časopise Ozon, působil Bauman v letech 1945 až 1953 ve vojenských oddílech tzv. Jednotek vnitřní bezpečnosti (Korpus Bezpieczeństwa Wewnętrznego - zkr. KBW), které byly určeny k odhalování a potírání antikomunistických, ukrajinských a německých podzemních hnutí. Podle zmíněného časopisu se Bauman vyznamenal jako velitel jednotky, která zatkla velký počet protikomunistických bojovníků a byl za to vyznamenán polským Válečným křížem v roce 1950. V článku časopisu Ozon se také uvádí, že Bauman byl v letech 1945–1948 informátorem Vojenské rozvědky.
Během služby v KBW začal studovat sociologii na varšavské Akademii sociálních věd, později přešel na studia filosofie, protože sociologie byla mezitím zrušena jako buržoazní učební obor. V KBW dosáhl Bauman hodnosti rovnající se majorovi, ale v roce 1953 byl propuštěn za to, že se jeho otec pokusil emigrovat do Izraele. To vedlo k několika vážným nedorozuměním mezi otcem a synem, který nejen nesdílel otcovo nadšení pro sionismus, ale byl doslova zatvrzelým antisionistou. Během této doby, kdy byl nezaměstnaný, si dokončil vysokoškolské vzdělání a nastoupil na Varšavskou univerzitu, kde byl zaměstnán až do roku 1968.
Během svého pobytu na London School of Economics sepsal vyčerpávající studii na téma anglického socialistického hnutí. Byla to jeho první závažná práce, která vyšla polsky v roce 1959 a anglicky v roce 1972.
Bauman publikoval několik sociologických prací včetně knihy Socjologia na co dzień (Sociologie na každý den, 1964), která se stala v Polsku velmi populární sociologickou příručkou a stala se později základem k jeho anglické učebnici Thinking Sociologically (Myslet sociologicky, 1990).
Zpočátku byl Bauman blízko oficiální marxistické doktríně. Později však se stal pod vlivem prací Antonia Gramsciho a Georga Simmela kritikem komunistického režimu. Pro svůj kritický postoj k režimu nebyl nikdy jmenován profesorem, i když dokončil svou habilitační práci.
Vystaven sílícímu politickému tlaku a antisemitské kampani vedené populistickým ministrem Mieczysławem Moczarem, vystoupil v lednu 1968 z polské Sjednocené dělnické strany (Polska Zjednoczona Partia Robotnicza) a ještě v témže roce odchází do emigrace stejně tak jako mnoho jiných intelektuálů, kteří upadli v nemilost komunistického režimu a byli během antisemitských čistek v březnu 1968 donuceni emigrovat. Bauman odchází učit sociologii nejprve na telavivskou univerzitu do Izraele a později na univerzitu v Leedsu v Anglii. Od té doby publikoval své práce v angličtině. Nejpozději od konce 90. let Bauman silně ovlivňuje antiglobalizační hnutí.
Bauman se oženil se spisovatelkou Janinou Bauman a měl čtyři dcery. Jeho dcera Lydia Bauman je malířkou.

Ještě během svého polského působení vydal několik sociologických prací včetně knihy Socjologia na co dzień (1962, česky jako Sociologie pro každý den r. 1965), kterou následovala učebnice Zarys socjologii (1963, česky jako Sociologie r. 1966). Tyto práce se později staly základem k jeho anglické učebnici Thinking Sociologically (Myslet sociologicky, 1990), v níž sepsal své nejsystematičtější pojetí tohoto oboru.

V dalších dílech reflektoval stav společnosti a snažil se zachytit zásadní společenské proměny 20. století. Moderní dobu propojil s holokaustem a poukázal na protikladnost prostupující celou modernitou v knihách Modernity and the Holocaust (1989, česky jako Modernita a holokaust r. 2003) a Modernity and Ambivalence (1991). Dále se věnoval zejména analýze současné doby, postmoderní společnosti a postavení člověka v ní, globalizaci a jejím důsledkům.
V říjnu 2005 získal v Praze Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.

Zdroj životopisu: cs.wikipedia.org