Zdeněk Vyhlídal

česká, 1934 statistiky

Nahrávám...

Životopis

Otec byl úředníkem, matka zdravotní sestrou. Zdeněk Vyhlídal navštěvoval reálné gymnázium v Novém Městě na Moravě (1945–48) a Biskupské gymnázium v Brně, po jeho zrušení (1950) přešel na tamní klasické gymnázium (maturita 1952). Protože nebyl doporučen na vysokou školu, musel nejprve rok pracovat jako pomocný dělník ve slévárně. Od roku 1953 studoval na Filozofické fakultě brněnské univerzity češtinu a polštinu s literárněvědnou specializací (abs. 1958 diplomovou prací Jakub Arbes – literární vědec, PhDr. 1967 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci prací Jakub Arbes jako literární historik a kritik). Poté byl krátce redaktorem Krajského nakladatelství v Havlíčkově Brodě a po roční vojenské službě redaktorem literárního vysílání Československého rozhlasu v Ostravě (1959–61) a zpravodajského oddělení Československého rozhlasu v Brně. Roku 1963 odtud musel na základě rozhodnutí krajského výboru KSČ odejít; přešel do funkce vedoucího kulturní rubriky brněnské redakce Svobodného slova, 1964–69 pak byl zpravodajem tohoto listu v Olomouci. Zde současně vyučoval na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého (zprvu jako externista, 1969-74 jako odborný asistent). 1974 rovněž přednášel obor rozhlasové a televizní dramaturgie na Katedře dějin věd o umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1968 působil jako předseda Okresního sdružení organizací dětí a mládeže v Olomouci, pracoval v redakční radě časopisu Student. V roce 1974 byl z PF UP v Olomouci propuštěn, vrátil se do Brna a věnoval se literární, rozhlasové a televizní práci. Roku 1980 byl spoluzakladatelem a poté předsedou organizace Českého svazu ochránců přírody v Brně, zaměřené zvláště na ochranu domácích zvířat; pro její nekonformní činnost a kontakty se zahraničím byl v roce 1984 ve vykonstruovaném procesu odsouzen na šest měsíců podmíněně, roku 1988 byl z obdobných důvodů zatčen a čtyři měsíce vězněn. V roce 1991 byl tiskovým mluvčím politické strany Společnost pro Moravu a Slezsko – Hnutí za samosprávnou demokracii a 1990- 91 řídil její týdeník Moravská orlice. V letech 1991–2002 pracoval jako externí redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa.
V době studií (od 1954) a krátce po nich psal literární recenze do Mladé fronty (zvláště do brněnského vydání), Červeného květu (Ostrava), Jiskry (Jihlava), Stráže lidu (Olomouc) a pracoval pro Československý rozhlas. Prózy a zprvu i kratší překlady z polštiny publikoval od roku 1958 v časopisech a novinách Rovnost, Jiskra (1979 zde na pokračování životopisné pásmo o Janu Opletalovi Než přišel 17. listopad), Stráž lidu (1969 zde cyklus kriminálních povídek Křižovatky), Svět v obrazech, Ahoj na sobotu, Nová svoboda (Ostrava), Brněnský večerník (1975 zde na pokračování dokumentární pásmo Pandur Trenck, 1980 cyklus Listy z černých kronik, pod pseudonymem Pavel Sochor, 1983 na pokračování Záhada jednoho života), Nástup (Česká Lípa, 1975 zde Záhada jednoho života), Ostravský kulturní měsíčník, týdeník Vysočina (zde mj. autorovy příspěvky pro Rádio Svobodná Evropa), Knihovnický zpravodaj Vysočina aj. – Hojně spolupracoval s Československým rozhlasem, který mu kromě četby povídek uvedl rozhlasové hry První případ, Kdo jinému jámu kopá, Stížnost (všechny 1977), Kontrolní den, Když je štěstí unavené, Výhodný podnájem (všechny 1978), Zákon schválnosti, Šance na celý život (obě 1979), Parta z Horní ulice, Studentské requiem (obě 1980), Poslanecký den, Rub a líc, Služební cesta, Bílá velryba (všechny 1981), Azyl, Láska kvete v každém věku, Smíření (všechny 1982). 1979–87 napsal na 30 dílů rodinného seriálu Jak se máte Vondrovi? Je rovněž autorem rozhlasové pohádky O platícím klobouku a kouzelné hůlčičce (2002). Pro Československou televizi napsal hry Čelem k vesnici (1961, režie Jiří Prokel), Vernisáž (1977, scénář + Pavel Hajný, podle novely Bílá smrt), Štědrovečerní překvapení (1980, režie Franek Chmiel), Pražská terčovnice (1982, režie Franek Chmiel). – Kromě pseudonymu Pavel Sochor užíval u žurnalistických článků šifer al, vz a zvy.


V prvotině Zdeněk Vyhlídal volně zpracoval a rozvedl pověsti a lidová vyprávění z Českomoravské vysočiny; pod vlivem Vladislava Vančury přitom volil styl usilující o barvitost, baladičnost a monumentalitu, neubránil se však občasné strojenosti. V dalších pracích se zaměřil na vyjádření citového hledání a mravního tápání mladých lidí. Od novely Přelud, líčící nehluboká vzplanutí na prázdninové rekreaci, učinil středem svého zájmu partnerské vztahy, především rozhodování mladých svobodných žen, zda mají přivést na svět plod svých zklamaných či jen chvilkových lásek, a boj rozvedených rodičů o dítě (Bílá smrt, Zatmění slunce). Třebaže se nedokázal vždy ubránit jednostrannostem v pohledu, vykonstruovanosti děje a schematickému rozložení postav, svědčily tyto práce o autorově postupném zrání a snaze dosáhnout emotivní účinnosti a etické apelativnosti. Tato linie autorovy tvorby vyvrcholila románem o studentce zdravotní školy, v němž spojil problematiku ochrany domácích zvířat s ostře kritickým pohledem na poměry ve školství a jejich vliv na dospívající mládež (Jak si ožehnout křídla). Druhá linie Vyhlídalových próz je adresována mladším chlapcům. V knize Kluci z Horní ulice vypráví dobrodružné, ve značné míře na autopsii založené příběhy klukovské party na malém městě a současně podává střízlivý a nepřikrášlený obraz konce druhé světové války a osvobození. Méně přesvědčivě je osnován mravní konflikt v příběhu z letního tábora dětského národopisného souboru (Strašení na Pančavě); z autorových zkušeností s ochranou zvířat zprostředkovaně čerpá próza pro děti Kočičí hrad - příběh chlapce, který cítí morální odpovědnost postarat se o týrané a opuštěné kočky; k podpoře dětského čtenářství vznikla knížka, ilustrovaná žáky Základní umělecké školy ve Žďáru nad Sázavou O čmuchacím psu Bojarovi.
Své odborné školení a profesní erudici Vyhlídal od 90. let zúročoval zvláště v historických prózách, biografických pásmech literatury faktu a literárněhistorických biografických studiích i v publicistice. Pokusem vcítit se do nitra člověka v přelomových historických situacích se vyznačuje jeho román Pandur Trenck, přibližující legendárního válečníka a dobrodruha z 18. století barona Trencka, stejně tak jako historická freska Sarkander. Období druhé světové války a jejích následků přibližuje Vyhlídalův povídkový soubor Kyvadlo času a faktografická próza o osudu ruského dítěte, vychovaného v Čechách, kde politické dilema z chlapcova rozhodnutí nenásledovat biologickou matkou do SSSR paradoxně vyřeší jeho úmrtí (Záhada jednoho života). Obrazový i archivní dokument rovněž přibližuje události spjaté se smrtí studenta Jana Opletala (Jan Opletal - osudný podzim), popularizační rozměr má monografická studie Obrozenský spisovatel Matěj Josef Sychra. Zájem o pohádkové syžety se stal východiskem Vyhlídalova souboru Starobylé pohádky, zkoumání vztahu folklorních syžetů ke společenské a kulturní situaci, ovlivňující jejich adaptace, zúročil autor v monografii Klasická pohádka a skutečnost. Na morální problémy současného člověka, navazující na témata jeho starších próz, se Vyhlídal většinou soustřeďoval také v rozhlasových a televizních hrách (soubor Když je štěstí unavené) a v komentářích a úvahách pro Rádio Svobodná Evropa (Politika na pranýři aneb Z Vysočiny do Svobodné Evropy).

Zdroj životopisu: slovnikceskeliteratury,cz

Populární autoři:

Jaroslav Foglar

1907 - 1999