Stanislav Kostka Neumann životopis

Antikrist, Apostata, Brutus, Capriccio, Civis Bohemicus, Dr. Hynek Záruba, Ego, Faun, Kozoroh, Kupidos, Lokalides, Marius, Tomáš Ze Smíchova, Jan Bedrna, Jindřich Bedrna, Jaroslav Kudrna, Petr Pohan, Jan Poupa, K. Protiva, Ladislav Rozvoda, Petr Skála, Ladislav Sýkora, Jiří Votoček, Ivan Červený, Dr. Hynek Záruba a Jiří Votoček, Mens Sana · pseudonymy

česká, 1875 - 1947

Životopis

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar (5.6.1875 – 28.6.1947) byl český novinář a básník, publicista, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny, jedna z vedoucích tvůrčích osobností na sklonku 19. století a v 1. polovině 20. století.
Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová (1847–1925), byla dcera prostého obuvníka. Otec ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Matky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější otcovy sestry - byl vychováván matkou a tetami v „olšanské vile“ na Žižkově. Zde se později scházela jeho anarchistická skupina – Fráňa Šrámek, Karel Toman aj.

Studium na gymnáziu a obchodní akademii nedokončil. Pro účast v hnutí tzv. Omladiny 1893 byl zatčen a v Plzni na Borech strávil 14 měsíců.

Na sklonku 90. let 19. století se Neumann přiklonil k ideologii komunistického anarchismu a k anarchistickému hnutí, které prosazoval v časopise Nový kult.

Po kratším pobytu ve Vídni se v letech 1905–14 usadil na Moravě. Zúčastnil se vystoupení předválečné moderny v Almanachu prosazujícím expresionismus, kubismus a futurismus.
V roce 1915 narukoval do armády a prodělal válečné tažení v Makedonii a Albánii. Po vyhlášení samostatnosti se usadil v Praze. Zde založil časopis Červen (1918–22), kolem něhož soustředil jak předválečnou modernu (Karel Čapek, Josef Čapek aj.), tak nastupující mladou generaci hlásící se k tzv. proletářskému umění (Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Jiří Wolker).

V roce 1929 byl jedním ze sedmi spisovatelů, kteří se postavili proti novému Gottwaldovu vedení v KSČ a byl ze strany vyloučen. Zůstal však i nadále věrný levicovému zaměření.
Vedl časopis Levá fronta, podílel se na vytvoření protifašistické kulturní fronty. Za okupace se ukrýval ve Vápenném Podole v Železných horách. Poslední dva roky života žil v Praze a redigoval časopis Tvorba. Jeho synem je známý herec Stanislav Neumann. (zdroj životopisu: spisovatele.cz)

Ocenění