Sławomir Mrożek

polská, 1930 - 2013koupit eknihy

Nahrávám...

Životopis

Sławomir Mrożek (* 29. jún 1930, Borzęcin, Poľsko – † 15. august 2013, Nice, Francúzsko).

Polský prozaik, dramatik a satirik. Je jedním z nejlepších evropských dramatiků. Narodil se 29. června v roce 1930 v Borzecine u Krakova. Po studiích na gymnáziu se živil jako novinář a kreslíř pro časopis Przekroj. V publicistice pokračoval v deníku Gazeta Wyborcza, do kterého přispívá dodnes.

Z politických důvodů opustil v roce 1963 vlast a žil postupně v Itálii, Francii a Mexiku. V padesátých letech vydal prozaická díla Slon (1957), Svatba v Atomicích (1959), Malé léto (1956) a Útěk na jih (1961). Mrożk publikuje i pod pseudonymem Damian Prutus. Po invazi do Československa (1968) dal najevo svůj nesouhlas a jeho díla zde byla zakázána.

Mrożkovo divadlo je dynamické, dívá se na svět jako na absurdní místo. První hra Policie byla uvedena v roce 1959. Následovala dramata Krocan (1961), Tango (1964), Krejčí (1977), Emigranti (1975), Velvyslanec (1982) a další. V roce 2006 publikoval autobiografickou knihu Baltazar.

„Co potřebujeme? Co potřebujeme, je jeden člověk, kterého můžeme zamknout, kterého můžeme zavřít za něco, co lze lehce popsat jako protivládní činnost. Je zřejmé, že se mu nestávají běžné věci, že se nechová takříkajíc přirozeně. Musíme si, abych tak řekl, tohoto člověka sami vytvořit. Moje volba padla na vás.”

Sławomir Mrożek žije v Krakově.

Jeho díla se často vyznačují překvapující pointou, neočekávaným vtipem či absurditou, takže se v polštině ještě za časů komunistické PLR vžilo rčení komentující něco absudrního a odporujícího zdravému rozumu: „Něco takového by nevymyslel ani sám Mrożek“ (Tego by nawet sam Mrożek nie wymyślił).

Ačkoliv je literární a dramatické dílo polského spisovatele a dramatika Slawomira Mrožka (1930) u nás známé od raných 60. let, pobyl tento světově proslulý autor v České republice - díky Festivalu spisovatelů Praha - vůbec poprvé. Od roku 1963 žil mimo Polsko. Nejprve pobýval s polským pasem v Itálii, po roce 1968 jako emigrant v Paříži. Od poloviny 80. let se usadil v Mexiku. Po návratu do Polska žije v Krakově.


Josef Mlejnek: Jeden z polských klasiků o sobě řekl, že se v literárních teoriích vyzná jako pták v ornitologii. Vyvěrá vaše nechuť hovořit o vlastní tvorbě z podobného pocitu?

Sławomir Mrożek: Jde o dvě odlišné věci. O nutnosti a užitečnosti literární vědy a kritiky nijak nepochybuji. Dokonce chápu, že někdo má potřebu diskutovat o tom, co dělá. Já bych si ale připadal jako fotbalista, který má střílet góly a měl by ještě dělat rozbory, jak ten či onen gól vstřelil. Případně k tomu citovat, co si o střílení gólů přečetl v zahraniční literatuře.


Jste označován za absurdního dramatika. Vy ale přece netvrdíte, že absurdita je paní světa...

Označil a zařadil mne tak jeden anglický divadelní historik před více než třiceti lety. Nijak jsem neprotestoval, protože to nebylo tak zcela nepřesné. A přinášelo to mladému dramatikovi také určitou výhodu: mohl jsem tak lépe vejít ve všeobecnou známost.


Znamenal pro vás exilový odstup výhodu nejen při hodnocení situace ve vaší vlasti, ale i při vašich polských tématech?

Z Polska jsem odešel ve třiatřiceti - a po třiatřiceti letech jsem se tam v roce 1996 vrátil. Může to znít jako špatný vtip nebo gesto, ale oproštěnost, jakou mi přinášela emigrace, mi zcela vyhovovala. Je to v mém případě patrně věc vnitřního ustrojení. Nemohl bych psát o Polsku v Polsku. V době, kdy jsem žil v Mexiku, bych nedokázal psát o Mexiku.


Proč jste se nevrátil domů hned po roce 1989?

Všechno mi tam připadalo přízemní, chámské. Před čtyřmi lety byla v Mexiku velice nejasná vnitropolitická situace a moje žena chtěla odejít. Zeptal jsem se jí, chce-li se se mnou vrátit do Paříže, nebo odjet do Polska. Rozhodla se pro Polsko.


Co vás vlastně z Polska vyhnalo?

Cenzura a - autocenzura. Živil jsem se svým uměním a nikdy jsem se neocitl v žádném námezdním poměru. Ale tu autocenzuru si uvědomíte až tehdy, vystoupíte-li z určitého silového pole. Když si na mne činil režim nárok jako na svého poddaného, odmítl jsem. To bylo po roce 1968, kdy jsem protestoval proti okupaci Československa mimo jiných také polskou armádou. Požádal jsem tehdy o politický azyl ve Francii.


Ve své zatím poslední hře Láska na Krymu se vyrovnáváte s fenoménem Ruska spíše skrze svou polskou optiku, jež má s Ruskem specifické zkušenosti, anebo jako se "strašidlem komunismu", s hrozbou všeobecnou?

Nechtěl jsem s ničím "účtovat". Rusko jako téma ve mně zrálo dlouho předtím. A hlavním impulsem byl strach o ně. Strach o Rusko, které pro mne ztělesňuje Čechov. Nikdy nepostupuji tak, že bych si plánoval, že se k něčemu vyjádřím. Že bych si uvědomoval, že to a to žádá doba a psal na objednávku.


Kolem Lásky na Krymu vznikl menší skandál, protože jste si v desateru drastických požadavků vymiňoval, že se režie nesmí uchýlit nejen od textu, ale ani od vašeho popisu scény. Mrožek se zbláznil, tvrdilo se tehdy...

Měl jsem obavu, aby se v inscenacích příliš neideologizovalo. Také mi vadí, když se v rolích objevují osoby rozdílného věku nebo opačného pohlaví nebo když herci pobíhají v hledišti.


V nejbližších dnech má vyjít vaše nová hra Krásný výhled, Žijete nyní v Polsku, nebude o Mexiku?

Odehrává se na Balkáně. A silně koresponduje s'tím, co se tam nyní děje. Ale stejně jako Láska na Krymu je o něčem jiném než o řešení aktuálních politických otázek.


Bude také s desaterem?

Nebude. S těmi požadavky jsem před pěti lety víceméně blufoval, protože se takové věci stejně neuhlídají. A byl tu už koneckonců precedens. Sám velký Samuel Beckett se s inscenátory jedné své hry soudil - a prohrál.


MF DNES, 16. dubna 1999

Zdroj životopisu: wikipedie a www.pwf.cz