Tango

Mrożek je autor s nezaměnitelným rukopisem a pro své satiry, grotesky a parodie dovede využít díla slavných předchůdců. Jeho Tango je parafrází románu Ferdydurke polského modernisty Witolda Gombrowicze. I zde se hovoří o nové formě, čisté formě a formalismu, i zde se bouří mladík z lepší rodiny a nutí mladého sluhu, aby mu dal facku. Ovšem Gombrowicz provokoval a boural ještě soudržný měšťácký řád, zatímco u Mrożka je řád už dávno rozbit a není koho provokovat. Všichni se chovají nezodpovědně, většina jen vegetuje. Otec předvádí nesmyslné divadelní experimenty, matka se z nudy občas vyspí s mladým povalečem, babička se strýcem hrají karty. Děj se odehrává v zašlém, neudržovaném salónu. Ženy jsou nedbale oblečené, otec v nedopnutém županu a strýc v kraťasech. Po dědovi zemřelém před dvaceti lety zůstal zapomenutý katafalk, který slouží jako trestná lavice. Syn Artur se rozhodne ke vzpouře proti marasmu, najde ve strýci spojence a přinutí ostatní, aby se oblékli do korzetu starého řádu a salónních manýrů. Z drzého povaleče udělá příkladného sluhu. Manifestem proměny má být svatba Artura s atraktivní sestřenicí Álou. Ta je prostoupená liberální svobodou, s níž nepokrytě nabízí svá stehna, ale i ji nadcházející obřad - spolehlivě jako každou ženu - uvede do vytržení. Bohužel Artur sám nemá dost víry v navrácení řádu, a tak aspoň zavede nový pořádek. Jeho nejistoty a skrupulí využije sluha a vyrazí mu moc z rukou. Rozhodný a bezohledný chám nyní výsměšně tančí tango se strýcem – to tango, které vyvolává nostalgii po starých dobrých časech… Mrożek dovede skvěle vystavět dramatické situace, jeho silnou zbraní je tvárný, proměnlivý jazyk, který lehce klouže mezi výrazy primitiva a salónní obřadností, a slouží k důmyslné omluvě i výmluvě. Obratně využívá formulační šarády, aby vše relativizoval prostřednictvím železné logiky ad absurdum. Mrożek patří mezi přední autory absurdního divadla, u nás kdysi mohl projít cenzurou jen jako „kritik absurdit přežilých společenských stereotypů a měšťáckých konvencí“. Tango může být studií generačního konfliktu, úvahou o svobodě a vzpouře nebo také groteskní vypovědí o rozpadu hodnot. Tento poslední výklad je naléhavý zejména dnes, kdy liberální svobody rozleptaly řád a vše je dovoleno. Absurdní fraška parodující revoltu někdejší moderny se tak stává mrazivou parabolou současnosti, v níž se do popředí derou agresivní chámi a využívají okamžiku, kdy končí vůle a začíná zvůle.... celý text