Koupit knihy

Lubomír Brožek

česká, 1949


Nahrávám...

Životopis

Vyrostl v Praze v rodině ministerského úředníka. Vyučil se radiomechanikem v odborném učilišti Tesly Hloubětín (1964–1967). Po vojenské službě v Karlových Varech a Mariánských Lázních (1968–1970) pracoval v Tesle Hloubětín, zpočátku jako technik, od roku 1980 jako redaktor závodního časopisu Mladá Tesla. V roce 1988 ve svobodném povolání, od února 1989 byl vedoucím tiskového oddělení Svazu (později Sdružení) českých spisovatelů. Po jeho zániku v květnu 1990 byl postupně redaktorem deníku Demokrat, měsíčníku F revue a vydavatelství Studio dobré nálady. Od roku 1992 byl redaktorem a poté šéfredaktorem televizního týdeníku pro děti Obražofka.Od roku 1993 byl ve svobodném povolání, spolupracoval s reklamními agenturami a televizními stanicemi. V letech 1994–1997 byl předsedou Klubu českých spisovatelů. V letech 2003–2004 byl vedoucím redaktorem internetového zpravodaje České obce sokolské. Nyní je opět ve svobodném povolání a působí jako principál kočovné divadelní společnosti při občanském sdružení Ars forum.
První trojverší uveřejnil v Mladém světě (1976), básně, glosy a recenze dále publikoval v Mladé frontě, Práci, Literárním měsíčníku, Tvorbě, Kmeni, Dikobrazu, A–Almanachu autorů, Listech Klubu přátel poezie, Rudém právu, Občanském deníku, Květech, Betty, Britských listech, Právu aj. Své výtvarné práce vystavoval v roce 1999 v galerii Pražský kabinet. V roce 2008 uvedlo Divadlo 90 - U Valšů Brožkovu divadelní hru Perlová svatba (režie Martin Houska). Publicistické články a aforismy psal též pod šifrou lub, výjimečně pod pseudonymy Ludvík Zrzavý a Jacob van Blom.
V Brožkově poezii dominuje záměrný příklon k nadosobním úběžníkům života. Básník se chce identifikovat s obecnější společenskomorální dikcí a zároveň se vzpírá tendencím popírajícím čistotu jeho duchovního úsilí. Zřetelné tíhnutí k „příběhovosti“ je inspirováno především Josefem Kainarem a Františkem Hrubínem. Brožkova reflexivní epika (často modifikující mytická témata světové literatury) se i v nejintelektuálnějších partiích opírá o charakteristickou senzualitu. V jednotlivých básních najdeme také zřetelné ozvuky poezie beatnické a její snahy po totálním prožití básně jako života a života jako básně. Velkou váhu klade na volbu pojmenování a expresivitu výrazu, přičemž sbližuje slova s kontrastními významy. V novější Brožkově tvorbě stále více převažují fejetony a aforismy; v jeho poezii sílí smyslová obraznost. Přiklání se k formě básnického dialogu se světem i s vlastním já a snaží se zraleji interpretovat nadčasová témata. Tato inspirace se projevila i v souboru imaginárních interview Rozhovory s nesmrtelnými. Na sklonku devadesátých let v Brožkově poezii sílí meditativní poloha, která autora přivádí k starojaponskému žánru haiku (Do větru a zčásti též sbírka Samá voda). K rozměrnějším textovým plochám se vrací ve sbírce Paměť ohně, ovšem i v ní se střídají expresivní, bohatě metaforické a filozofující skladby s textovými miniaturami ironických a humorných aforismů.

Přidat ocenění

Ocenění

U autora není zatím žádné literární ocenění.

Populární autoři: