Halina Birenbaum

polská, 1929koupit eknihy

Nahrávám...

Životopis

Narodila se v židovské rodině Grynsztejnů ve Varšavě 15. září 1929. Její otec pracoval jako obchodní zástupce, matka byla v domácnosti. Po vypuknutí války v září 1939 byla nucena ukončit školní docházku. Během bombardování Varšavy přišla její rodina o dům a musela si najít náhradní bydlení. Postupně začali pociťovat zostřující se německé restrikce vůči Židům. Když v létě 1942 začaly masové deportace do Treblinky, byla malá Halina s celou svojí rodinou během jednoho ze zátahů odvedena na varšavský Umschlagplatz, z něhož byly vypravovány deportační vlaky.

Otce nacisté odvezli, zbytku rodiny se podařilo vrátit zpátky do ghetta. V různých úkrytech přečkali všechny německé selekce a zátahy až do vypuknutí povstání ve varšavském ghettu. Během něj se ukrývali v bunkru, který byl však nakonec zradou odhalen. Byli vyvezeni do KL Majdanek v Lublinu, v němž se Halině jako třináctileté podařilo projít selekcí (matka zahynula v plynové komoře). Na Majdanku Halina Birenbaum strávila dva měsíce, poté byla převezena do KL Auschwitz a zaregistrována pod číslem 48693.

Po počátečním období stráveném v karanténě pracovala nejprve v prádelně (Lagerwäscherei), později jako švadlena (Schneiderei und Strickerei). Při snižování počtu švadlen byla přeřazena na tvrdou práci ve vnějších pracovních oddílech (Aussenkommando), podařilo se jí však dostat se do tzv. vyklizovacího oddílu „Kanada“ (Aufrämungskommando). Po jeho zrušení pracovala při zpracovávání brambor a zeleniny (Kartoffelkommando). Na Nový rok 1945 byla postřelena jedním ze strážících esesmanů, když se pokoušela hovořit přes dráty se svou známou z vedlejšího tábora a dobu do evakuace tábora (19. ledna 1945) strávila v nemocnici. Evakuována byla do KL Ravensbrück a později převezena do pobočného tábora v Neustadtu-Glewe, kde se dočkala osvobození.

Po válce se jako patnáctiletá vrátila se skupinou bývalých vězeňkyň do Varšavy, kde se shledala se svým bratrem Markem, jenž, kromě ní, jediný z rodiny přežil. Nastěhovala se k němu a začala znovu chodit do školy. Mezi Židy v Polsku však panoval strach a pociťovali nevraživost polského obyvatelstva vůči nim. Scházeli se proto ve speciálních komunách – tzv. kibucech, ve kterých se lidé dělili o majetek a připravovali se na odjezd (ve většině případů nelegální) do Palestiny.

S jednou z těchto komunit se Halina vydala na cestu v červnu 1946. Přes Československo a Rakousko se dostala do tábora pro uprchlíky v Eschweige nedaleko Kasselu v Německu. Pracovali tam v zemědělství a čekali na možnost cestovat dále. V létě 1947 Halina odjela ke známé svého bratra do Paříže, aby zde pokračovala ve studiu s cílem co nejdříve složit maturitní zkoušku. Když se na podzim téhož roku dozvěděla, že její kibuc čeká v Marseille na loď do Palestiny, opustila Paříž a s ostatními odjela. Po dvoutýdenní plavbě na malé rybářské lodi se jim 5. prosince 1947 podařilo nelegálně dostat do Palestiny.

Začátky v Palestině nebyly snadné. Místní opovrhovali Židy z Evropy a vyčítali jim, že se během války nebránili. Nepřáli si, aby o svých zážitcích z období holocaustu byť jen mluvili, protože se obávali, že by to mohlo mít špatný vliv na mladé Izraelce. Po vzniku samostatného židovského státu začaly navíc války s okolními arabskými státy.

Po prvním nevydařeném manželství s Adamem Balinem si Halina vzala v roce 1950 Henryka Birenbauma, s nímž žije dodnes. Narodili se jí dva synové – Yakov (hudební režisér a autor mnoha známých písní) a Beni.