Fjodor Ivanovič Tutčev životopis
ruská, 1803 - 1873
Životopis
Fjodor Ivanovič Tutčev (rusky Фёдор Иванович Тютчев) (5. prosinec greg. / 23. listopad jul. 1803 Ovstug, Rusko – 27. červenec greg. / 15. červenec jul. 1873 Carskoje Selo, Rusko) byl ruský romatický básník a diplomat, považovaný po Puškinovi a Lermontovovi za třetího nejvýznamnějšího ruského romatického básníka.
Tutčev se narodil v Ovstugu v Brjanské oblasti ve staré šlechtické rodině. Mládí strávil v Moskvě, kde v letech 1819–1821 studoval na Moskevské univerzitě filologii. Od roku 1822 pracoval na ministerstvu zahraničí a strávil v cizině celkem dvacet dva let. Působil v Mnichově, kde se oženil, a od roku 1837 v Turíně, znal osobně Heina a Schellinga. Nezúčastňoval se literárního života a nikdy se nenazýval literátem. Do vývoje poezie zasáhl zvláště svou přírodní a filozofickou lyrikou. Zachovalo se kolem 400 jeho básní, které jsou v Rusku často citovány. Jeho výroky „Řečená myšlenka je lží“, a „Rusko se nepochopí rozumem“ patří k nejcitovanějším Tutčevovým aforismům.
Tutčevovy rané básně jsou ovlivněné poetickou tradicí 18. století. V třicátých letech se však nich již velmi silně objevují prvky evropského (zvláště německého) romantismu, které básník daále rozvíjel a psal filozofickou přemýšlivou lyriku, jejímiž hlavními tématy jsou úvahy o vesmíru, lidských osudech a přírodě a stesk nad míjejícím časem. Nejznámější z nich je Silentium! z roku 1830, vyjadřující myšlenku, že člověk nikdy není schopen pochopit jiného.
Po návratu do Ruska roku 1844 napsal Tutčev několik politických článků, věnovaných problému vztahů mezi ruskou a západní civilizací. Na počátku padesátých letech vytvořil řadu pronikavých milostných básní, v nichž je láska chápana jako tragédie (tyto básně pak byly roku 1954 sebrány do tzv. „děnisjevského cyklu“ věnovaného básníkově milence Jeleně Děnisjevové, se kterou se seznámil roku 1846). V šedesátých letech pak v básníkově tvorbě převládají politické náměty, protože Tutčev do konce života pozorně sledoval dění v Evropě.
Konec básníkova života je poznamenán krutými ranami osudu, neboť roku 1864 zemřela na tuberkulózu Jelena Děnisjevová a o rok později i jejich dvě děti. Počátkem sedmdesátých let pak zemřel básníkův bratr, jeden z jeho synů a dcera.
Tutčev zemřel roku 1873 v Carském Sele a pochován je v Petrohradě.
(zdroj životopisu: wikipedie.cz)
Ocenění
Fjodor Ivanovič Tutčev - knihy
| 1940 |
 Básně |
| 1976 |  Pieseň lásky |
| 1964 | Víno milencov |
| 1960 | Vlnobití |
| 1977 | Větrná harfa |
| 1972 | Posledná láska |
| 1948 |  Noční hlasy |
Žánry autora
Štítky z knih
ruská literatura výbor z díla milostná poezie Píseň písní poezie ruská poezie
Tutčev je 3x v oblíbených.