Bronislava Volková životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1946

Životopis

Dívčím jménem Fischerová. Vyrůstala v Praze v rodině strojního inženýra a houslové virtuosky Gity Morenové (* 1903). Studovala SVVŠ (1960–1963) a španělštinu a ruštinu na FF UK (1967–1968 absolvovala jednoroční stáž na FF Státní univerzity v Leningradě). Její diplomová práce Funkce jazykového opakování (na materiálu ruských a španělských dialogů), kterou v roce 1969 obhájila, byla vzápětí uznána jako rigorózní (PhDr. 1970). V letech 1969–1973 byla interní aspirantkou na katedře ruského jazyka a literatury FF UK (1972 tříměsíční stáž na FF Státní univerzity v Moskvě); kandidátská práce Substantivní deriváty s emocionálními významy v ruštině nebyla připuštěna k obhajobě. V roce 1973 se stala odbornou asistentkou na katedře překladatelství a tlumočnictví Univerzity 17. listopadu v Praze. Roku 1974 emigrovala spolu se svým prvním manželem, hispanistou Emilem Volkem (* 1944). 1974–1975 byla pomocnou a odbornou asistentkou Slavistického ústavu univerzity v Kolíně nad Rýnem, poté působila ve Slavistickém semináři univerzity v Marburgu (obojí SRN). Roku 1976 přesídlila do USA: rok žila v Tempe (stát Arizona), poté získala roční Mellonovo stipendium na Harvard University. Později vyučovala na Indiana University v Bloomingtonu (1978–1980) a na University of Virginia v Charlottesville (1980–1982). Po návratu do Bloomingtonu zde působila nejprve jako odborná asistentka, od roku 1986 jako docentka (habilitovala se prací Emotive Signs in Language and Semantic Functioning of Derived Nouns in Russian, 1987), od 1991 profesorka slavistiky a bohemistiky, od roku 1992 též jako mimořádná profesorka komparatistiky; od roku 1992 se orientuje na literární sémiotiku. V letech 1999–2001 byla ředitelkou pražského programu CIEE. Od roku 2005 je mimořádnou profesorkou židovských studií opět na Indiana University v Bloomingtonu. Je Mistrem Reiki, léčí energií a léčbu též vyučuje.
Od roku 1971 Volková uveřejňovala studie a recenze ze slovanské a obecné lingvistiky, poté i z oblasti české literatury; debutovala v Philologica Pragensia, poté přispívala nejprve do tuzemských, poté zahraničních periodik: Čs. rusistika, Bulletin ruského jazyka a literatury, Studia Slavica Pragensia, Folia Linguistica (Haag), Zbornik za slavistiku (Bělehrad), Papiere zur Linguistik (Mnichov), Folia Slavica (Ohio), Slavic and East European Journal (Tucson, Arizona), Zbornik za filologiju i lingvistiku (Novi Sad), American Journal of Semiotics (Washington), El Carro de la Nieve (Sevilla), Grazer Linguistische Studien (Štýrský Hradec), Indiana Slavic Studies (Bloomington) aj.; po roce 1989 mj. ve Slovu a slovesnosti, České literatuře, World Literature Today (Norman, University of Oklahoma). Básně začala publikovat nejprve v angličtině za svého pobytu v USA (poprvé 1981 v revui Nimrod, Tulsa, Oklahoma), pak uveřejňovala básně a sporadicky i povídky v Translation (New York), Two plus Two (Lausanne), Visions (Falls Church), Midwest Poetry Review (Davenport), Orbis (Nuneaton, Velká Británie), Oxalis (Stone Ridge), Echoes (Wappinger Falls), Mr. Cogito (Portland), Verve (Simi Valley), International Poetry Review (Greensboro), Witness (Farmington Hills) aj. Roku 1983 začala publikovat beletrii také česky v exilovém tisku, poprvé v Obrysu (Mnichov), potom v Reportéru (Curych), Paternosteru (Vídeň), Listech (Řím), Proměnách (New York) a Svědectví (Paříž), po roce 1989 též v Čs. týdeníku (USA), Listopadu, Tvorbě, Tvaru, Aluzi, České literatuře, Regeně aj. – Vydání některých básnických sbírek doprovází svými kolážemi (Proměny/Transformations, Vstup do světla/Entering Light, Ze tmy zrozená). V zahraničí se v letech 1976-1992 podepisovala Bronislava Volek.


Osu komorních a existenciálně laděných básnických textů Bronislavy Volkové utváří traumatizující tázání se po hierarchii individuálních a společenských jistot a nejistot. Tomu odpovídá i forma dialogu s přítomností a sebou samou, pro nějž si Volková od prvních sbírek zvolila žánr lyrického deníku (Motáky do uší pěny, Dům v ohni). Časové začlenění jednotlivých básní je tu doplňováno úsilím o nadčasovost jejich filozofického a estetického vyznění a tíhnutím k obecnosti subjektivní básnické promluvy. Milostné motivy a reflexe pak v autorčině poezii i nepočetných prózách tlumočí naplněnost či nenaplněnost erotického prožitku a hledání harmonického absolutna. Proměnu směrem k duchovnějším a esoteričtějším polohám naznačují Volkové verše ve sbírce Hluchoněmá dlaň. Po roce 2000 vydává svou básnickou tvorbu ve dvojjazyčných česko-anglických vydáních a některé básně píše přímo v angličtině (Proměny / Transformations, Vstup do světla / Entering Light). Novější autorčina tvorba stále silněji inklinuje k reflexím ženské emocionality a k drobným filozofujícím postřehům (Ze tmy zrozená).
Ve svých literárněvědných studiích shrnutých v knize Feminist\'s Semiotic Odyssey through Czech Literature kombinuje přístupy opírající se o tradici pražského strukturalismu a zároveň o aktuální podněty feministické literární vědy.

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.