Yveta Shanfeldová

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1957

Nová kniha

Výstava posedlostí

Výstava posedlostí - Yveta Shanfeldová

Dramatické básně o všednostech. Výklad světa jako přehlídka zuřivých pozorování, jež konají lidé, věci i zvířata. Samo vyslovování je zde hlavní posedlostí: za ... detail knihy

Související novinky

Tiché hlasy, Královský život a další knižní novinky (10. týden)

Tiché hlasy, Královský život a další knižní novinky (10. týden)
Vítáme vás u dalšího pravidelného článku připravovaných knižních novinek. Tentokrát se podíváme, jaké tituly vyjdou v týdnu od 4. do 10. března. Můžete se t... celý text

Populární knihy

/ všech 8 knih
Výstava posedlostí
Výstava posedlostí
Noční krční hřídel
Noční krční hřídel
Skromná místa nespaní
Skromná místa nespaní
Dámská jízda: Skupinový portrét jedné generace-negenerace českých básnířek
Dámská jízda: Skupinový portrét jedné generace-negenerace českých básnířek

Nové komentáře u autorových knih

Americký román Americký román

„Přečetla jsem bohužel jen prvních pár stran. Kniha mě ničím nezaujala. Měla jsem ji půjčenou, dostala se ke mně zcela náhodou. Bohužel zase rychle poputuje dál.“... celý text
— katpas76

Americký román Americký román

„Spočiatku som mal dojem, že to nedočítam. Neviem, či dokážem akceptovať ako literatúru text, ktorý je výsostne intímny, denníkový zápis, v podstate bez konceptu: Akože ráno svietilo slnko, dneska sme išli tam,stretla som toho, atd. Lebo také čosi by dokázal napísať každý, kto vie aspoň trochu písať... Nakoniec som v tom našiel akúsi zvláštnu melanchóliu, a občas sa navnadil na pocity existenciálnej osamelosti a vykorenenosti, ktorý máva asi každý z nás. Potom je tu aj zaujímavá linka o vyrovnávaní sa s incestom. Ale celkovo je to skôr autoterapia autorky, než niečo, čo by som nazval "literárnym dielom". Občas ma to až neuveriteľne nudilo, občas ma to nejak zasiahlo...V zásade to asi môže nejakým ľuďom pomoct otvoriť sa svojim traumám.“... celý text
— erik385

Skromná místa nespaní Skromná místa nespaní

„Tam, kde si Shanfeldová všímá chodníků a kardinálů na stromech, kde prožívá atmosféru noci, kde prostupuje to, co pozůstalo v mysli, tak tam se bavím velmi. Dbá se na každý moment, situaci, vnímání všemi smysly a ve spojení s jazykovou suverenitou se z toho stává doopravdy úchvatná poezie (zejména oddíly Skromná místa a Ptáci). Pro mě však nastává problém v momentu, kdy převažují obecná slova a přijde mi, že intimnost přesahuje chápání čtenáře. To pak už uchvácen nejsem, byť to je v tomto případě dáno asi hodně osobním vkusem. A ještě k jazyku – jakkoliv smekám před neotřelým výrazivem ("stele si pole", "když sněží do nebe a pahýly spí"), tak se mi často stávalo, že jednotlivá strofa přebila celek, což je možná jádro problému, který s poezií Shanfeldové mám. A ty jazykové hrátky typu "Lancaster / plný aster" mi jsou také vzdálené. stejně s sebou nosím stará svítání: bzukot v prodejně žárovek dychtivé a rozvážné byty říjen betonový chodník mokrou vůni orvaných květů svěží nedělní vítr před panelákem pocit dálek a místo cest jsme se pořád vraceli, a jeli, a vraceli ráno zhasínaly dálniční lampy jak intimní je všednost nevšední intimnost denní světlo váhá než odloží soumrak jeho snaha sahá po repetici a na chodníku zastavuje čas (s. 25)“... celý text
— lubtich

Přejít na knížky autora