Jan Bernard

česká, 1948

Populární knihy

/ všech 13 knih

Nové komentáře u autorových knih

Co je divadlo Co je divadlo

Četl jsem to na sklonku 80. let, kdy mě strašně bavilo divadlo. A tahle knížka byla jedna z prvních odborných knih asi v životě, kterou jsem četl a měl jsem pocit něčeho posvátného - že čtu o svém milovaném divadle a dozvídám se nové a nové souvislosti, kontexty a vrstvy. Takže nejsem schopen knihu hodnotit nějak objektivně, velmi se mi líbilo, že to bylo pro moje tehdejší vnímání hluboké tak akorát. Takže super.... celý text
Apo73


Malý labyrint filmu Malý labyrint filmu

Základní příručka, která mi na sklonku 80. let pomohla se zorientovat v základních pojmech. Když chce samozřejmě člověk něco hlouběji, musí jít dál a hledat jinde.... celý text
Apo73


Malý labyrint filmu Malý labyrint filmu

Podle mne velmi slušně napsáno a zajímavě seřazeno.Jedná se hlavně o historii prvních filmů,která je sama o sobě velmi zajímavá a také alespoň pro mne hodně poučná.... celý text
Pavelpi



Václav Havel a film Václav Havel a film

Jan Bernard s nadstandardní editorskou péči shromáždil Havlovy výpravy do sféry kinematografie. Publikaci otevírá právě Bernardova obsáhlá studie, poskytující (nejen) biografický kontext k následujícím Havlovým textům, zahrnujícím jeho literární pokusy napsané kvůli přijímačkám na FAMU (kam kvůli svému původu nebyl přijat), náměty a scénáře připravené (ale nerealizované) ve spolupráci s Milošem Formanem nebo Janem Němcem či filmovou adaptaci Zahradní slavnosti. V případě posledně zmíněného textu popisuje Bernard odlišnosti jednotlivých verzí scénáře doslova obraz po obraze. Do podobných detailů, z pohledu laického čtenáře poněkud nadbytečných a vhodných spíše k zařazení mezi dodatky na konci knihy, zachází autor také v případě dalších filmových, televizních a rozhlasových projektů, na nichž se Havel podílel. Takto si na druhou stranu můžeme vytvořit podrobnou představu o genezi jednotlivých literárních podkladů a nahlédnout do zákulisí vývojové fáze filmové výroby, plné přepisování a úprav pro specifické publikum. V knize najdete také Havlovu teoretičtější studii o filmovém gagu, esej, v němž se zamýšlí nad snobismem a midcultem nebo dvojici kousavých glos z dob normalizace, v nichž se nejvýrazněji projevuje jeho kritický postoj vůči režimu i lidem oportunisticky přistupujícím na nově zavedená pravidla. Zejména při srovnání s členitými, přesto přehlednými a srozumitelnými souvětími Havlovými, vyniká šroubovanost vět Bernardových, v nichž se občas ztrácí čtenář i jádro sdělení: „Film se podařilo, po výměně kameramana Jaroslava Vojty, s nímž si Juráček nerozuměl, za Ivana Šlapetu po určitém zpoždění kvůli počasí a po několika vynucených střizích dokončit v prosinci 1965 jako poslední film tohoto výrobního roku.“ (s. 63) Vhodnější větná skladba nebo rozdělení do více kratších vět by čtenářský zážitek výrazně zpříjemnily. Stylistické překážky a drobné formální nedostatky (některé názvy filmů jsou psané kurzivou, jiné nikoliv), které je několikrát třeba překonat, však neumenšují hodnotu obsahu, který díky svědomitým rešerším nabízí neobyčejně hutnou a vyčerpávající kompilaci poznatků ke shromážděným textům, cenným z hlediska filozofického, politického i filmově-dramaturgického.... celý text
Matty


Tartuská škola Tartuská škola

Sborník trpí nedůsledným překladem a odbytou redakční prací, ale obsažené příspěvky o textu (s jedním typem jazykových prostředků) v textu (s jiným typem jazykových prostředků) jsou dnes, v době stále intertextovějších filmů, velmi užitečné. Ortodoxní vyznavači sémiotiky si pak jistě vychutnají také třeba Analýzu hlubinných struktur sémiotických systémů umění. Každý student filmovědy by si měl povinně přečíst minimálně doslov Tomáše Glance o přínosu Tartuské školy.... celý text
Matty