Jiná Afrika

31.03.2022

Pavla Jazairiová si soustavně zapomíná přibalit do batohu růžové brýle. Což je samozřejmě dobře. Neidealizuje si tím pádem nic, ani Afričany ani bělochy, nesnaží se vidět a čtenáři pak vnucovat romantiku tam, kde žádná není. Až by se skoro někdy zdálo, že vlastně Afriku nemá ráda, ale to je klam. Právě láska k tomuto kontinentu ji nutí říkat pravdu bez obalu, jakkoli může být deprimující. Třeba to, že většina Afričanů má na domácí půdě prakticky nulovou životní perspektivu. Ti schopní a ambiciózní se nemají jak uplatnit a tak odcházejí hledat příležitosti do Evropy a doma pak nezůstává nikdo, kdo by měl energii něco změnit. A když už jí má, v beznadějném zápase s bídou a korupcí ji brzy ztratí a skončí u vydírání bílých turistů, ponižujícího pro obě strany. Zoufalý začarovaný kruh. Jazairiová popisuje realitu (převážně) Mali a Senegalu v charakteristicky úsečných větách, suše konstatuje, ptá se i po řešeních, ta ale nejsou k mání. Velmi smutné. Sama autorka přiznává všeobecný úpadek poměrů i v porovnání s vlastními, o několik dekád staršími zkušenostmi. Pochybné a chatrné kouzlo (post)koloniálních časů se nenávratně vytrácí a moderní prosperita je v nedohlednu.

17.01.2022

Přestože své postřehy sepsala paní Jazairiová už před pár lety, neztratil její pohled na Afriku nic ze své aktuálnosti. Musíte si zvyknout na specifický styl vyprávění – poměrně strohým, až telegrafickým popisem vám představí svou Afriku obraz za obrazem a postupně skládá mozaiku, která jde pod povrch líbivého cestopisu a místy až na dřeň odhaluje nejen skutečný život obyčejných lidí, ale i netušená specifika a historické souvislosti tohoto kontinentu.

09.09.2021

Zajímavý a pro mne nový a objevný pohled na Afriku. Vadily mi chyby v korektuře, někdy úplně nesmyslné slovo nebylo vyjímkou, ten kdo to dělal, by měl vrátit peníze za svou práci :-( a taky mi chyběly popisky k fotkám...... to asi víc než ty chyby.

28.08.2020

Knížku hodnotím velmi kladně, oceňuji upřímnost, po prvních pár stránkách jsem si zvykla na trochu zvláštní styl psaní a pak už to šlo samo a rychle. Doporučuji.

13.05.2020

Trochu jinak podaná kniha o Africe, líbilo se mi to.

21.04.2020

Skvělá kniha od moudré ženy. Na svých cestách po africe jsem na její slova vzpomínala a doporučuji ji jako povinnou četbu každému, kdo se na černý a svérázný kontinent chystá.

16.12.2019

Čtu upravenou a rozšířenou verzi Jiné Afriky po deseti letech (2018 versus 2008), kde se ovšem vzpomíná ještě na doby dávno minulé či zážitky autorčiny z ranějších cest do severní a západní Afriky (Afrika v současné podobě je jiná, než jakou si ji autorka pamatovala ze 70.-80. let). Zaměřeno především na Mali a Senegal, jen krátce se věnuje vzpomínkám na Alžírsko, Tunisko a Jižní Afriku.
Autorku jsem čítávala už dávno, něco znám z vlastní zkušenosti, a tak v podstatě jen smutně a znechuceně mohu konstatovat, že bych si (tedy jim tam) přála dosáhnout doslova aspoň toho jinak neblahého úsloví - "plus ça change, plus c'est la même chose", protože čím dál tím víc postupně vedou změny spíš k horšímu...za posledních tak čtyřicet padesát let... Vše zůstalo ve stavu, kdy to opustili Francouzi, nikdo nevěnoval sebemenší snahu zanechané věci alespoň zachovat funkční, což by samozřejmě znamenalo věnovat tomu úsilí, pokračovat v práci, opravovat (silnice, domy, vodovody, rozvody, zábrany proti písku a poušti, vysázené stromy, zavlažování...), a protože nic nevydrží věčně, věci se začaly rozpadat až přestaly fungovat úplně. Teprve v té chvíli měl volnou cestu radikální islamismus, který zafungoval jako berlička, zástupné "řešení místních problémů, za které může samozřejmě kolonialista, dnes každý běloch" (uvozovky jsou moje, nejedná se o citát z knihy).

Je mi smutno za ně i za sebe, cituji:
"Turista je hloupý běloch plný peněz, které z něj místní člověk musí umět vypáčit. Afričan už ví, že dosáhne svého, když cizinci splní jeho pošetilou představu a zároveń mu zajistí pohodlí a bezpečí. Tyto věci turista potřebuje ze všeho nejvíc, i když někdy tvrdí opak. Neboť běloch, který do Africe /citát je citát, cituji přesně: toto je jen jedna z mnoha hloupých chyb a překlepů v textu, který očividně neprošel pořádnou korekturou/ přijel utrácet peníze, vůbec neví, kde je, ani co se děje, rozhněvá se teprve tehdy, když začne strádat."
Ano, ovšem takoví turisté jsou zlem všude, ale ne všichni jsou takoví a rozhodně ne všichni běloši jsou v Africe turisty; nicméně místní opovrhují každým prakticky stejnou měrou, jakou z nich mají užitek, a současně s chutí koušou do ruky, která je takto (i jinak) živí.

Pozn.: fotky jsou nanic - povětšinou naprosto bez popisků, kdo, co, proč, odkud - zase se jen kniha nafoukla nepříjemně na váze (a samozřejmě na ceně)

Aktualizace 3/2022: nedávno přečtený nový román Na Zlatonosném pobřeží ukazuje skutečnost a - naneštěstí stejný - úpadek v blízkých zemích Kamerunu, Nigeru či Ghany...

10.02.2019

Pro mě nový, jiný pohled na Afriku a Afričany. Velmi zajímavé, náročné čtení. Zpravidla cestopisy moc nečtu, jsem ráda za tuto vyjimku.

19.01.2019

Kniha stojí za přečtení, paní Jazairiová píše o problémech Afriky otevřeně až se to nemusí některým líbit. Píše o změnách, které se staly za dobu, kdy třetí svět navštěvuje, píše o rasismu a nenávisti, o islámu a bratrstvech, o korupci, chudobě a přelidnění.
Kniha je proložena texty J.Hybáškové velvyslankyní EU v Namibii, které také nutí k zamyšlení.
Jako dítě jsem chtěla navštívit Afriku, Afriku J a G Adamsonových, Afriku o které psali H+Z nebo J a Z Vágnerovi a další cestovatelé a dobrodruzi v polovině minulého století, ale ta už není. Pana M.Zikmunda se před pár roky v nějakém rozhovoru ptali, jestli by se nechtěl podívat ještě jednou do Afriky a on odpověděl, že ne, že si ji chce v paměti uchovat takovou jaká byla. Rozumím mu, Afrika o jaké píše paní Jazairiová mě také neláká.