Domek na vinici
Viola Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22535/mid_domek-na-vinici-Rlu-22535.jpg
4
29
6
Básnická sbírka Violy Fischerové. „On je to vlastně takový Předkonec 2, jenže tentokrát vztažený na mne.“ – Viola Fisherová
Přidat komentář
Překrásná sbírka, která se mě osobně velmi dotkla. Do krátkých (ne)veršů vypsat života svého kus.
Této básnické sbírce, jejím veršům, jsem se nedokázala přiblížit. Je poslední sbírkou v životě této básnířky a tak je plná vzpomínání, bilancování, smíření se z minulostí, plná životní moudrosti.
Pro mě ji však Viola Fischerová zahalila aurou tajemna smrti, umírání, nevyhnutelnosti blízkosti konce.
Já k ní marně hledala ten správný úhel pohledu, aby mě neděsila.
A možná jsem se v této depresivní době koronavirové jenom bála nahlédnout pod povrch a smířit se ...
Viola snad promine…
P.S: Ale kdo hledá, vždy najde…
Tobě má lásko zanechám mušli
k slyšení
a těch pár duší
které tě taky znaly - ještě jsi nebyla
na zemi
Ubohá můra křídla popel
a prach
Už hodiny sní na bílé zdi
že dolétla do světla
jež nepálí
Pro mě velmi složitá poezie, do které musím asi ještě "dozrát". Verše plné neobvyklých metafor a přirovnání, jenž Fisherová používá, jsou zastřeny pro mě jakýmsi tajemstvím, ke kterému jsem, myslím, nenalezl klíč.
Nad celou sbírkou se dá dlouho dumat a přemýšlet. Zapůsobil na mě závěrečný příběh, který je psán tesklivým, melancholickým tónem.
Snad se v budoucnu ke sbírce dostanu a s odstupem času si k ní najdu cestu.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Co vyprávěla Dlouhá chvíle |
| 2007 |  Písečné dítě |
| 2009 | Domek na vinici |
| 1995 | Babí hodina |
| 2002 | Matečná samota |
Její básně, jež jsou vzpomínkami na ty, co už odešli, jsou jako kusy filmu. Krátké šoty z obyčejného života, který možná byl, ale možná to bylo i jinak. S mými blízkými, co už tu nejsou, to mám podobné. Ten domek je můj/ ale jako by nebyl, říká Fischerová. Tato nejistota je velmi sympatická. Protože naše životy v sobě nesou mnoho neurčitého. A lze je různě vykládat. Tentokrát je vykládá paní Viola. Je to velmi intimní rovina. Není odosobněná. Pře se se svým bývalým mužem, ukazuje nám skrytá zákoutí paměti. Domek na vinici je mi velmi blízký. Představuji si ho jako svůj zahradní domek, ve kterém jsem prožil 15 let. Neuvěřitelné. Už to mám tak taky Je to jen můj minulý život. Jako by nebyl A přece tu bylo tolik slunce, tolik prožitků. Sympatické na Fischerové je, že není sentimentální. Ocenění sbírky je spravedlivé. Ale dnes už na ni můžeme také jen vzpomínat, tak to chodí.