Společnost nevolnosti přehled
Václav Bělohradský
Po dlouhých deseti letech vydává Václav Bělohradský v Čechách novou knihu. Většina esejů zde uveřejněných vyšla ve zkrácené verzi v desetiletí 1997–2007 v Salonu, literární příloze čtvrtečního Práva. Rozhovor s Jiřím Rulfem vyšel v týdeníku Reflex, rozhovor s Barborou Osvaldovou v časopise Xantypa, esej Pohlaví rozumu ve sborníku Nové čtení světa I., který vydala Marie Chřibková. Úvahy tu vycházejí v přepracované a úplnější formě než v Salonu, kde bylo nutné z technických důvodů je zkracovat či různě upravovat. Některé eseje v té formě, v níž jsou tu publikovány, nevyšly.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Společnost nevolnosti. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (5)
Přestože jsem měla (a mám) V. Bělohradského spojeného s Právem, které není Rudé jen názvem, ale jinak zůstalo stejně komunistické, jako za starých časů (či snad ještě víc), knihu jsem otevřela. Chtěla jsem si knihu poslechnout, aby mi pomohla pochopit "co na tom socializmu a komunizmu ti lidi vidí". Nejsem socialista, nejsem komunista a kniha mě zcela přesvědčila o tom, že jimi nikdy nebudu.
Přesto musím říci, že V. Bělohradský je inteligentní člověk, s jehož eseji se dobře polemizuje a které mě nutily přemýšlet a zdůvodňovat si a hledat, jak co vidím já a v čem s ním nesouhlasím a proč. V první čtvrtině knihy jsem byla překvapena, jak hluboce mě některé jeho pohledy zasáhly a jak moc s některými jeho myšlenkami souzním. Do reality mě ale navrátily zbylé tři čtvrtiny knihy, se kterými prostě souhlasit nemohu a ač nutí k zamyšlení a hledání toho, proč to mám já jinak, jsou prostě v některých částech přiliš demagogické a příliš zahleděné do svých myšlenek "zlého západu".
Jedna myšlenka za všechny: "Nemůžeme srovnávat komunizmus a nacizmus. Nacizmus je zlo, kdežto komunizmus je odložené dobro." Myšlenka děsivá v její upřímné prostotě a nepotřebě něco víc zdůvodňovat a vysvětlovat. Prostě nacizmus je zlo, kdežto komunizmus dobro. Tečka. Basta. Konec... Hmm, jsem vděčná za to, že v tom předlistopadovém "dobru" nežiji, jsem vděčná za to, že to "dobro", co likvidovalo kulaky, soukromé vlastnictví, institut rodiny či třeba ty, co s ním nesouhlasili, jako politické vězně a MUKLy, tu už není. Tož tak.
Velice podnětný soubor esejů, přesvědčivě uchopená diagnoza nemocí dvacátého století. Bělohradský si dle mého správně vybral bod, ze kterého hodnotí, kritizuje a polemizuje. Nejde cestou cynického pragmatismu, ani morálního kýče, zpoza kterého je snadné se strefovat do zřejmých neduhů globalizovaného světa, stojí v bodě "samozřejmé", obtížně zpochybnitelné morálky, proti které je těžké něco namítat, jelikož je podpořená hluboce promeditovanou a intelektuálně poctivou argumentací. Tato konzistentní pozice mu umožňuje např. kritizovat i vyzdvihovat V. Havla, aniž by mohl být nařčen z hysterie či jednostrannosti. Čímž nechci říct, že se vším, co profesor napíše, souhlasím, ale vždy mohu říct v čem je jeho postoj zakořeněný. Podobné knihy na této úrovni jsou pro český veřejný život velmi cenné.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Společnost nevolnosti v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 57x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 28x |
v Chystám se číst | 31x |
v Chci si koupit | 9x |
Štítky knihy
eseje sociologie společenské vědy
Autorovy další knížky
2007 | Společnost nevolnosti |
2012 | Intelektuál ve veřejném prostoru |
1999 | Eseje o nedávné minulosti a blízké budoucnosti |
2010 | Kritika depolitizovaného rozumu. Úvahy (nejen) o nové normalizaci |
1991 | Myslet zeleň světa |
Český filozof polemizuje o tom, jak vypadá dnešní společnost. Nevidí ji pozitivně, ale velmi výstižně až poeticky dokáže vystihnout její jisté parametry. Velmi zajímavé a těžké čtení.