Šaty z igelitu
Vratislav Maňák
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94353/bmid_saty-z-igelitu-Ux2-94353.png
3
51
10
Sbírka Šaty z igelitu debutanta Vratislava Maňáka přináší do současné literatury neobvyklý hlas. Třináct povídek, třináct variací na téma lidského osamění, začíná většinou zcela všedními situacemi: Kristýna se připravuje na svůj svatební den, Jindřich probírá pozůstalost po své ženě, Tom slaví osmé narozeniny. Postupně však před čtenářem vyvstávají náznaky a nečekané motivy, které dávají tušit, že tento příběh není nejzazší skutečnost. To opravdu důležité se odehrává až v krajině nedořečeností a zámlk, kde se postavy Maňákových povídek, častokrát nepochopené a neschopné chápat jiné, snaží se svou samotou vypořádat.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Jestli vydáno ve 23 letech, tak asi dobro, ale jinak takové lepší slohovky: zejména místy přílišná doslovnost toho, co by si měl čtenář domyslet (Mámení prvního valčíku, Hic sunt leones). Jeden nápad ještě povídku neudělá (Král..., Alice, Řezbář), často jsou poněkud schématické a plytké, i když je vidět potenciál do budoucna. Pokud autor dál tvoří pohádky, mohlo by mu to jít lépe. Stylizace do různých vypravěčů často nezvládnuta - např. dítě bývá velmi těžké, tady to vyšlo tak nějak napůl, ale např. vypravěčka v Jak daleko je Buenos Aires je zvládnuta lépe. Nejlepší povídky (pro mě): Panství odložených rukavic (i když schematické je taky), Přinesla mě bouřka, Saranče a Jak daleko je Buenos Aires. Nejhorší povídky (od té nejhorší): Zdálo se mu..., Alice, Černej chleba (pointa je jasná skoro hned), Řezbář.
Ach, samota.
Šaty z igelitu při doteku s kůží tiše dráždí a místy jsou až žíravé ("Mámení prvního valčíku"). Místy bohužel k doteku s kůží příliš nedochází, to když jsou povídky slabší – čtou se příjemně, ale neproniknou k vám až na dřeň.
Celkově jsou Šaty z igelitu sympatickým počinem, dávajícím tušit, co má autor v sobě a že o něm ještě uslyšíme.
Na to, že se jedná o autorovu knižní prvotinu, se mi to zdálo překvapivě dobré. Rozhodně tato kniha patřila k tomu lepšímu, co jsem v poslední době četla. Obzvlášť se mi líbily povídky Mámení prvního valčíku, Přinesla mě bouřka a Alice.
Buďme k autorovi shovívaví - je to jeho prvotina. A jako taková nevyznívá nejhůř. Například povídky Jak daleko leží Buenos Aires nebo Mámení prvního valčíku se mi zdály skutečně dobré. U některých záměrně nereálné závěry mi přišly spíš takto zbytečně nastavované a ubilo mi to v tom slibovaný efekt.
Druhy osamocenosti ovšem vybral dobře.
Výjimečná kniha mladého autora. Povídky mají různou náladu, jsou ponuré, romantické, pitoreskní...jsou zkrátka pravdivé a o životě. těším se na další produkt z pera pana Maňáka!
Nezajímavý a nudný slint mladého českého autora. Nucená poetičnost číší z každé ze třinácti povídek. Nedějovost, nudnost, prázdnota a zoufalství, zmíněné nedořečení není nic jiného, než autorská bezradnost a neschopnost vytvořit celistvou narativní strukturu.
Štítky knihy
Část díla
- Alice 2011
- Mámení prvního valčíku 2011
- Přinesla mě bouřka 2011
- Řezbář 2011
- Saranče 2011
Autorovy další knížky
| 2016 |  Rubikova kostka |
| 2011 | Šaty z igelitu |
| 2014 |  Muž z hodin aneb Proč se na podzim mění čas |
| 2022 | Smrt staré Maši |
| 2016 | Expedice z pohlednice |
Kniha Šaty z igelitu je v
| Přečtených | 71x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Knihotéce | 7x |
| Chystám se číst | 20x |
| Chci si koupit | 6x |
Snad svoje nápady předat někomu kdo také umí psát....