Smrt staré Maši

Smrt staré Maši https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486607/bmid_smrt-stare-masi-lpZ-486607.jpeg 4 24 5

Bylo, nebylo. Panna Maria zemřela ve Varšavě, pytláci párali tetřevům břicha, ze lvích tlap šily se maškarní holiny, v Persii zavřeli brány karavanám, úplněk půjčoval zajícům na kožich a nad Prahou kokrhal kouzelník Žito. Smrt staré Maši, sbírka šesti alegorických povídek, je pokusem vyprávět o současnosti tak, jako by se už dávno stala a zbyla z ní jenom torza mýtů — nebo přesně naopak, je to pokus hledat v současnosti to, co z mýtů ještě zbývá.... celý text

Žánr:
Povídky , Literatura česká

Vydáno: , Host
více info...

Přidat komentář

lounovad
03.01.2024 3 z 5

Já mám knihy autora moc ráda. Ne vždycky jsem z nich nadšená dějově, ale po jazykové stránce jsou to čiré orgie. Jenže jak už to u povídek bývá, ne vždycky vás osloví všechny stejně. Tady mě nejvíc nadchla ta poslední a celkově mě bavilo, jak si autor pohrává a nakousává některá, řekněme, intimnější témata, aniž by se do nich pořádně opřel. Namísto křiku tichý a konzistentní proud slov.

Kopta
19.03.2023

Bohužel. Styl mě strašně neoslovil.


pepap
05.01.2023 4 z 5

Titulní povídka "Smrt staré Maši" mi po pravdě vzala dech. Nápaditá, přemýšlivá, poučná, má všechno, co mám rád a čeho si cením. Účinek ostatních povídek už nebyl tak drtivý, ale rozhodně doporučuji.

InaPražáková
03.08.2022 2 z 5

Okomentovala jsem všechny povídky, sem jen souhrn.
Šest alegorických historizujících povídek, které různými způsoby upozorňují na věčné nešvary lidské společnosti (populismus, chamtivost, nevděk) takže se dají vztáhnout i na současnost. Maňák má obrovskou slovní zásobu a originální nápady. Ale nemůžu si pomoct, všechny povídky na mě působily jako skvěle řemeslně zpracované výtvory bez duše. Jako by se autor držel nějakého teoretického návodu na dokonalou povídku a odškrtával si bod po bodu. Důsledkem je předvídatelnost, klišé v charakterizaci postav nebo v dějové linii a, co mi vadilo nejvíc, mravoučná tendence která přebíjí příběh a umělecký dojem. Ukazovat, že tolerance je lepší než sobectví nebo fanatismus, není samo o sobě nic nápaditého, sdělení vynikne až formou. Tady je to ale masivní kostra jen lehce zahalená v archaismech a odkazech na všemožné literární styly.
Čím abstraktnější povídka, tím víc se mi líbila. Baladické Tetřeví perly mají atmosféru a nejednoznačný závěr, O zaječí kožce několik možných výkladů a v závěru dojemnou působivost. Ostatní povídky jsou zajímavá stylistická cvičení, jinak na mě nezapůsobily.

sharik
30.04.2022

Šestice povídek inspirovaných mýty různého druhu. Vratislav Maňák má výborný styl i vypravěčský jazyk. Osobně nejsem nadšený úplně ze všech textů, přiznám, že tři z nich mě moc nebavily, ale to je spíš otázka toho, že se mi nedostalo pod kůži zvolené téma. Avšak o těch, které mě zaujaly více, mohu s klidem říct, že byly skvělé a vskutku originální. Zejména "středomořská arabeska" O kupci a ševci je skvostná próza, závěrečná legenda O Žitovi je taktéž brilantní. Celkově jde o knihu tematicky pestrou, plnou mnoha více či méně skrytých společenských narážek a velkých témat ukrytých mezi řádky promyšlených a příjemně fantaskních příběhů. O téhle sbírce, myslím, ještě uslyšíme, přestože já se přiznám, že mě z ní nadchla přesně půlka. To však neznamená, že by ostatní povídky byly špatné, objektivně jejich kvalitu vidím. Jen jsme se minuli. O to víc mi však sedla druhá trojice textů.