Zeptej se táty přehled

13.10.2023

Na mě je Balabán až příliš krutý realista. Útržkovitý a na první dobrou nekonzistentní. Nic nedá zadarmo, což nevadí. Přitom málokdo je tak konzistentní až do morku kostí jako on...
Na mou povahu obsahuje nadmíru hořkosti, (snad i proto, že skoro nepiju pivo:)? bezútěšnosti a úzkosti. Trochu nahý, vysvlečený z laskavosti, pokojnosti a radostí života. Je mi s ním často studeno po těle.

"Existuje společenství živých a mrtvých, jak o tom dětem tolikrát vykládal? Nebo je život jen pálení a svírání, jen nemyslná šmouha, stopa našeho duševního a biologického rozkladu?"

"...piča - kurva – žebračka - prostitutka - feťačka...
sráč – lhář - oportunista..."

Zároveň hluboký ve své otevřenosti a nezastírání lidských ubohostí, bídy, hříchu, tápání a prázdnoty lidských bytostí. Jako pelyňkový čaj na zkažený žaludek!
Myslím, že mám smrtelnost a konečnost svých blízkých i nejbližších už slušně v sobě srovnanou (trochu i prožitou) a tenhle text často až na kost obnažený od radosti, na mě nepůsobí povzbudivě. Zvlášť když docela často naráží na protestantskou úzkost a strohost, kterou docela z těchto církví pocitově! vnímám...
Čeština a hloubka myšlenek je u Balabána excelentní, pochopila jsem snad hodnoty z nichž tento muž vychází, ale nečtou se mi dobře jeho texty!

Jooo a to, co vyčetl mirektrubak o ženských postavách mě minulo docela. Asi neumím dost investovat vlastní empatii, abych to tam četla...
Zakuklenou, často neduživou a skomírající naději jsem vyčetla, to ano. Ale nic z čeho bych si vyloženě sedla na prdel. Biblické odkazy ano, ale celé je to takové suché ... jako kvalitní trpké víno!

"Stáli spolu ukryti za tmavými listy olší a Emil jí ukázal volavku. Číhala na mělčině, tichá a nebezpečná jako nachystaná zbraň. Číhala na žábu, až se pohne, až uvěří, že nebezpečí není. A když žába konečně uvěřila a pohnula se, zbraň spustila. A Emil s Jeny se chvatně zbavují šatů a jdou k sobě a jdou do sebe v objetí tak těsném jako dech jedněch plic a bití jednoho srdce."

Ani na třetí pokus to nevyšlo na jásot a plný počet ;o)
LuccBizon vystihl realitu všech Balabánových textů za mě nejlíp:
"Jako ovšem v hnoji občas objevíte perlu, obzvláště přinesete-li si jednu s sebou a nenápadně ji při kydání upustíte..."
A fakt sorry za krutě dlouhej text, ale berte to trochu s humorem - Jan Balabán byl svým způsobem frajer!
Jen mu asi výchova v evangelické víře? (jak si všímá Pablo7) přinesla extrémní strohost a přísnost sám na sebe? Kalvín by byl na něj asi pyšnej :o)
4/6

17.06.2023

Přelétavý způsob vyprávění, užitý v této knize, klade asi příliš vysoké nároky na soustředění čtenáře. Nedivím se, že většina to neustojí, vezme jinou knihu a tuto označí jako blábol. Škoda, tento útvar, cestování v mozku spisovatele a jeho mnohdy nepěknými vzpomínkami na dobu červeně hnusnou, má jistou potenciální schopnost dotknout se místy duše zejména těch, kteří takoví také byli.