Romance pro křídlovku přehled

24.01.2024

Text Hrubínovy Romance je nádherný, uchopitelný, velmi barvitý, živý, plný citů a nálad a zároveň působí tak trochu jako malířské plátno, plné zelené a zlaté (louka, janovce, listí, kopřivy, okolíky kopru). V textu autor skáče v čase, výpovědi jsou vždy datovány, nejsou ale přesně ohraničeny, časy se prolínají. Občas autor naznačuje dění budoucí, jindy se vrací do minulosti. V knížečce zaujmou protiklady jako sprostá, až štítivě protivná Tonka, která hrdinovi nabízí občasné nevalné potěšení a Terina, ke které hrdina hoří citem, která představuje čistou, upřímnou lásku, vyniká tu protipól života a smrti (dědeček, Terina versus autor), někdy velmi teskně a přitom nepateticky znázorněný (ve stínu jejich prsů nikdy dítě nebude pít), kontrast mladí a stáří,chladu a tepla, světla a stínu. Rivalita Viktora a hrdiny je po letech setřena, v důsledku společné ztráty došlo k smíření, sdílenému truchlení. Pravda, do poezie zabrousím jen občas, do té starší zvlášť, ale tohle je tak křehký a něžný text, že má smysl se k němu čas od času jen tak pro náladu vracet.

02.12.2023

Byli jsme tenkrát ještě kluci, ale už kluci v pubertě, a když jsme povinně navštívili filmovou projekci Romance, vysmívali jsme se: Domů, pane Berka, domů. To bylo pořekadlo umírajícího dědečka, stalo se naším oblíbeným úslovím. Tenkrát bylo stáří v nedohlednu a nechápali jsme ani zbla. Avšak zaujala nás nahá Tonka v řece, vidět nahé ženské tělo není jen tak! Křídlovku jsme i četli. ...až si divoká Tonka odskočí z panského... moje babička se mnou také chodila sbírat klásky na panské. Říkal jsem si, jestlipak chodila i na kolotoče, ale o tom mi nikdy nepovídala. I když jsem byl z města, venkovskou atmosféru jsem dobře znal – jezdil jsem k ní na prázdniny. Miloval jsem to!
Díky, pane Hrubíne za tuto knihu. Můžeme si v ní číst stále dokola a sytit se tím příběhem, který je nám tak blízký a důvěrný.