Karel IV. - Jeho duchovní tvář přehled

24.08.2021

Kalista má v našich končinách kultovní status i proto jsem čekal od knihy podstatně víc a byl jsem poněkud zklamán, jak málo jsem se o "duchovní tváři" Karla IV. dověděl. Částečně to může být způsobeno dobou vzniku, knihu autor napsal ještě v období protektorátu, ale částečně je to i tím, že autor patří k okruhu žáků Josefa Pekaře, jehož způsob věděcké práce (viz. Rádl a jeho kritika Gollovy školy) na jedné straně vysvobodil českou historiografii z nacionálního obrozenectví, na druhé straně na dlouho dobu omezil její možnosti dalšího rozvoje.

Kalista chápe Karla IV. až příliš omezeně, především jako produkt své doby a snaží se jej definovat v rámci myšlenek a myslitelů jeho doby. Kniha se skládá z několika kapitol, ve kterých srovnává autor myšlenkový svět Karla IV. s filosofií sv. Augustina, Tomáše Akvinského, Danta, Marsilia z Padovy, Petrarcy a Cola di Rienza a poukazuje, nakolik a v čem se s nimi shodoval. A v čem se s nimi rozcházel, což je znatelné především ve srovnání s italskými humanisty. Kalista předpokládá, že Karel IV. čerpal z výše uvedených myslitelů, ovšem to platí ve větší míře pouze u sv. Augustina a v menší míře u Tomáše Akvinského. Stručně řečeno, čím dále od Augustina autor jde, tím více shledává názorových rozporů, které bohužel blíže neanalyzuje.

Nejpřínosnější tak pro mě byla kapitola srovnávající filosofii sv. Augustina s názory a postoji Karla IV. a dále pak kapitola o jeho dětství, kdy navázal budoucí císař celoživotní přátelství s pozdějším papežem Klimentem VI.

Velikost Karla IV., dle mého názoru spočívala v tom, že stál nad svou dobou, že ji dalece přerůstal a i proto zůstal chladný k italským velikánům, kteří naopak byli produktem své doby a místa, i když Kalista, vycházející z chápání historie jako lineárního vzestupu, to vidí zřejmě jinak.

Karel IV. totiž velice dobře pochopil, že období gotiky s důrazem na duchovnost se blíží ke svému konci a snažil se naprosto cíleně tento vývoj zvrátit a nastolit "Boží království na Zemi", s Českým královstvím a Prahou jako centrem nové civilizace postavené na křesťanských základech. Což se mu nepodařilo a vlastně ani nemohlo podařit, protože takovýhle úkol znamenal v prvé řadě zcela inovovat křesťanství a oprostit jej od omylů, které do sebe nasálo už při svém vzniku. Karel nakonec neuspěl i z toho důvodu, že sám nepochopil rozsah nutných reforem křesťanské nauky, potažmo katolické církve a zopakoval stejné chyby, které byly příčinou rozkladu gotiky. Přesto po něm zůstalo obdivuhodné dílo a jeho upřímné duchovní hledačství poznamenalo jednou provždy země Koruny České a posléze vyústilo v husitské hnutí, které by bez prvotního impulsu duchovního hledačství Karla IV. bylo nemyslitelné.