Svatojánská noc přehled

07.01.2020

Musím říci, že mě kniha hodně oslovila. Svým rozsahem, který, dle mého rozhodně není na škodu, dokázala postihnout opravdu dlouhé období s velkou spoustou postav. Na počátku, vlivem rumunských jmen, jsem se v nich trochu ztrácel, ale nakonec jsem si zvykl. Mimochodem je, právě na jménech krásně vidět, jak jsou Rumuni de facto Řekové:). Celé pojetí knihy, mytologičnost, dějinnost mě nesmírně fascinovalo. Častí dvojníci v knize (a není tomu skutečně tak i ve skutečnosti?), potkávání světců, mytologických příšer v běžném životě etc. A samozřejmě neochvějně tvrdá a neúprosná pěst dějin. Hlavní postava mi připadla jako solidní mimoň, ale když se to vezme kolem a kolem je jeho chování vlastně logické; upjatě se drží několika myšlenek, které mu nedají spát (však i já to mám podobně, za život člověk toho moc nepromyslí, pár utkvělých myšlenek, vzpomínek, které se stále vracejí dokola, tak jako se vrací dějiny) a to, že jsou jeho obsesivní myšlenky zrovna trochu podivné, je hold úděl údělu, jak by řekl Werich. Propojování osudů a sbíhání se do sebe, to jak se blížíme k sobě a vše to dává smysl (a nebo je to jenom rozumový konstrukt?) Kniha nastoluje spoustu otázek, ba podává i některé odpovědi. Ostatní postavy, byly vykresleny taktéž moc dobře - obzvláště mě bavil zaprcatělej krypl bez oka, na jehož jméno si nemůžu vzpomenout, ten mi chvílemi připadal, jak když vypadl z Kundery, jak byl trapně směšnej a vzápětí z něj čišelo až nebezpečné zlo.
Asi bych mohl o Svatojánské noci psát dlouho, otázka je jestli by to k něčemu bylo. Mě se kniha enormně líbila, snad i proto, že jsem se v mnohém poznával, v mnohém jsem spatřoval své vlastní situace. Je to pár dní, co jsem ji dočetl a stále nad ní přemýšlím a ještě dlouho budu a myslím, že i do budoucna mě čeká i další četba. Rozhodně mě to inspirovalo a pořídil jsem si Dějiny náboženského myšlení od Eliade. A tím bych asi skončil. A budu dále přemýšlet nad tím, jestli náhodou, celý příběh Stefana Viziru, nebyl jenom zdání a jestli někde na něho nečeká stařec, který má jenom žízeň.
Mimochodem - neptáme-li se na správnou otázku, vadneme?