Krátká vítězná válka přehled

07.09.2023

Poznámky z několikátého čtení celé série, kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl třetí: Krátká vítězná válka

Třetí díl série a další posun vpřed. Z různých pokoutných plánů na oslabení Mantichory nic moc nevyplynulo (tedy až na odsouzení Honor v nepřítomnosti k smrti za vraždu civilní lodi v Bazilišku), je tedy čas posunout hru na vyšší úroveň. Protože pokud něco zmírající ekonomika Havenu potřebuje, je to krátká vítězná válka (roll credits).

Z Honor se po událostech z minulé knihy stal hrdina, na kterou se vrší všemožné pocty a vyznamenání. Rozloučíme se tedy s (už druhou) lodí HMS Fearless, Honor totiž dostává svůj první bitevní křižník. A to dokonce HMS Nike, právě dostavenou loď, která navíc dostala jméno z první pozice List of Honor. Je to největší čest, kterou může kapitán v RMN dostat, a kdyby jste to nevěděli, tak vám to v knížkách ještě několikrát zopakují.
Nový úkol vypadá jednoduše, připojit se jako vlajková loď k 5. eskadře bitevních křižníků pod vedením kontradmirála Marka Sarnowa, která je součástí stanice Hancock pod vedením viceadmirála Yanceyho Parkse. Takže žádná politika ani diplomacie, dokonce i bez zodpovědnosti samostatného velení. Místo toho jen ochrana opravárenské základny v hraniční soustavě království. Ale nebyla by to zábavná knížka, kdyby se tu nic nestalo...

První problém jsou jednoduché technické problémy, které si ale vyžádají zásah opravárenské základny. Není snad větší potupy, když nejlepší loď námořnictva nefunguje tak jak má. A tak se zde objevuje staronová postava Paula Tankersleyho. XO Warlocka z první knihy, kde dostal asi dvě repliky, má nyní na starosti opravu Nike. A my mezitím objevujeme další z maličkostí, které bojem ostřílenou a chladnokrevnou Honor absolutně rozhodí a znejistí - lidské vztahy.

Dále je Honor pronásledována svými posledními úspěchy. Diplomatické vedení diplomatického personálu na Graysonu ji přineslo politické nepřátele, pověst Salamandra zase nedůvěru admirála Parkse. A navíc se objevuje Warlock, pořád s Pavlem Youngem na palubě. A to nikdo ještě netuší, že jsou pod bedlivým špionážním dohledem a že se právě stávají cílem pro Havenský blitzkrieg.

Většina knihy tedy směřuje k finální konfrontaci, která stojí za to. Těžké jednotky jsou zrovna někde pryč a Hancock je bráněn pouze bitevními křižníky a lehčími loděmi. Opatrní Haveňané, v obavě před pastí, vysílají do boje pouze část svých sil. Tedy takovou, že oproti Sarnowovu velení jsou silnější asi jen trojnásobně. A tak se dostáváme ke skoro partyzánské taktice, kdy Mantichora využívá svých technologických předností, jako lepších elektronických systémů (které tak vedou k lepšímu efektivnímu dostřelu nebo efektivnější obraně). Své si odbydou také výkonné drony, střelové pody nebo miny. Missile pod má jednoduchý koncept. Do mnohatunové kostky se namontují jednočinné odpalovače řízených střel, každý s připravenou střelou. Všechny střely se pak najednou odpálí (z každého podu třeba 10) a díky tomu se první salva eskadry třeba zdvojnásobí nebo ztrojnásobí. Prostě nemilé překvapení. Miny tady jednoduše nebouchají, místo toho se jedná spíše o jednoranné laserové zbraně s relativně krátkým dostřelem. Ne že by to ve výsledku byl rozdíl, stačí jich pár a zasažená loď udělá bum.

Jak to vše dopadne nechám být, od toho je nutné si knížku přečíst. Jen je jasné, že první tahy Mantichorsko-Havenské války nevyšly úplně podle Havenských představ. A protože není lepší čas pro změnu vedení než chvíle kdy zahájíte válku, Havenem navíc otřásá revoluce a nastolení nového režimu. Takového, že dědičný prezident Havenu by byl ještě rád, že s ním bylo skončeno tak rychle.

Měřítko knihy opět poskočilo, po střetech několika lodí tu máme první opravdové střety velkých jednotek, desítky lodí a stovky střel lítajících všemi směry (a konečně za to taky nemůže Honor). Kromě taktiky už se uplatňuje i strategie a ukazuje se, že to odteď bude ještě složitější.

Je třetí díl lepší než ten předchozí? Řekl bych že ne. Ale není o moc za ním, je tak na úrovni první knihy. Třetí díl je totiž trochu jednodušší a přímočařejší než ten druhý. Dobrá, možná je horší i než první díl. Protože taky chybí pořádní záporáci, jsou to jen neosobní útočníci. Všechny obecné poznatky psané u předchozích dvou dílů ale pořád platí. No, rozlučte se se starým Havenem, je tady Haven nový. A my si musíme chvíli počkat, než si ho pořádně užijeme.

Kapitán Kobalt, RHN

02.06.2023

Lidová republika Haven se po dvou předchozích dílech, kde proti Mantichoře vystupovala skrytě, rozhodla proti ní konečně vyjít do otevřeného střetu a vyhlásit jí válku. Než tak ale učiní oficiálně, chce jí zasadit tvrdý prvotní úder.

Honor tentokrát neoperuje sama, ale je součástí většího uskupení, které má za úkol bránit zájmy Mantichory. Díky nesprávnému rozhodnutí velícího důstojníka však opět musí čelit, i se svým přímým nadřízeným, přesile.

Navíc se musí opět vyrovnávat se svou osobní nemesis Pavlem Youngem, bezpáteřním kapitánem jedné z bojových lodí, který se ji v minulosti pokusil znásilnit.

I zde lze vidět mnoho až děsivých paralel války mezi Ruskem a Ukrajinou: Vymýšlení si lživých důvodů pro napadení svého souseda pro svou vlastní obhajobu u mezinárodního mínění, aby byl skryt jejich skutečný důvod jejich agresivní rozpínavosti. Útok na svého souseda bez vyhlášení války s cílem zasadit zahajovací tvrdý úder a ukončit tak válku během krátké doby. A prvotní neúspěch útočné armády, která se do té doby považovala za nepřemožitelnou.

Kromě tohoto válečného střetu také sledujeme vznikající převrat v Lidové republice Haven, který však nemusí být nutně pozitivní pro napadenou Mantichoru.