Reagan a říše zla: Vývoj americké zahraniční politiky a vztahů mezi supervelmocemi v letech 1981–1989
Petr Suchý
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64727/bmid_reagan-a-rise-zla-vyvoj-americke-za-dVV-64727.jpg
4
7
1
Vývoj vztahů mezi supervelmocemi v 80. letech 20. století náleží k nejdůležitějším fenoménům posledního desetiletí studené války. Na jejich značnou proměnu, změnu sovětských postojů i politiky měla výrazný vliv nekompromisní zahraniční politika Reaganovy administrativy. Právě americká zahraniční politika vůči SSSR je hlavním tématem knihy. První část se zabývá vývojem jednotlivých zahraničně-politických koncepcí a úsilím o využití ekonomických nástrojů. Druhá část se zaměřuje na analýzu vývoje vztahů supervelmocí. Zkoumá také průběh jednotlivých jednání na nejvyšší úrovni a snaží se dokázat spojitost mezi Reaganovou razantní politikou a pozitivními výsledky, které začala přinášet ve druhé polovině 80. let a které vyvrcholily pádem komunistických režimů ve střední a východní Evropě a zánikem samotné „říše zla“.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
80. léta 20. století zahraniční politika studená válka
Autorovy další knížky
| 2004 |  Reagan a říše zla: Vývoj americké zahraniční politiky a vztahů mezi supervelmocemi v letech 1981–1989 |
| 2016 | Moc a zájmy v mezinárodním systému |
| 2001 |  Chci se dostat na politologii |
| 2005 | Vývoj a výsledky procesů kontroly zbrojení a odzbrojování. Marnost nad marnost? |
| 2001 | Zahraniční politika USA v devadesátých letech dvacátého století |
Vláda prezidenta Ronalda Reagana znamenala výrazný obrat politiky Spojených států ve vztahu k Sovětskému svazu. Úvod knihy je věnován období tzv. politiky „détente“, jejíž základy položili Richard Nixon a Henry Kissinger a jejíž neúspěšnost byla vcelku zjevná za prezidenta Cartera už nějaký čas předtím, než v prosinci roku 1979 jakékoliv další „uvolňování“ zmrazil ruský vpád do Afghánistánu. Za rok po tomto fiasku Reagan převzal prezidentský úřad.
Z českého pohledu je zajímavé, že první direktiva Reaganovy administrativy pro národní bezpečnost stanovila jako primární dlouhodobý cíl ve východní Evropě usnadnění případného opětovného začlenění sovětských satelitů – tehdejších členů Varšavské smlouvy – mezi demokratické evropské země.
Kniha Petra Suchého vyžaduje soustředění a rozhodně se nedá zhltnout za večer. Ale pokud čtenář něco málo ví o dějinách studené války, pomohou mu jednotlivé kapitoly „rozklíčovat“ některá rozhodnutí a výroky, které tehdy zaznívaly z médií. Zvlášť těm, kdo tehdy žili za dráty železné opony, pomůže toto pojednání mnohé objasnit.
Pokud jde o politiku détente, vzpomínám si na tu dobu, která opravdu nebyla nejveselejší. Petr Suchý o tom píše:
Výsledky snah jednotlivých administrativ o proměnu vztahů se Sovětským svazem byly v konečném důsledku pro Spojené státy spíše negativní. Nenaplnilo se totiž očekávání, že Sovětský svaz výrazně promění svoje jednání.
A mám jednu osobní vzpomínku, vlastně historku:
Moje máma měla tehdy prima šéfa – doktora práv a elektroinženýra - který po promoci na právech jako nesocialistický živel musel „do výroby“ resp. několik let jezdil v maringotce s partou montérů po republice opravovat stožáry vysokého napětí. Později se mu povedlo při práci vystudovat ještě ČVUT a pracoval pak v nějakém ústavu pro technický rozvoj. Ale s těmi montéry se dál pravidelně scházel u piva a jednou v době té nešťastné politiky détente si jim stěžoval, že se mu tak zdá, že ti Rusáci ve studené válce vyhrávají. Jeden z nich mu na to řekl: „To jsi doktor? To jsi u mě vůl!“ Vyprávěl mámě, jak mu připadalo zábavné, že zatímco „nesocialistický živel“ tady prorokuje, byť rozmrzele, vítězství revoluce, „vládnoucí“ dělnická třída setrvala ve svém přesvědčení neochvějně na straně imperialistů.