Natašin tanec: Kulturní historie Ruska

14.03.2022

Tak zase nejaký britský džentlmen opisuje svetu ruskú kultúru. Sám by som si netrúfol vytknúť faktografické chyby, ale ruskí čitatelia to na diskusných literárnych fórach urobili v miere vrchovatej. Takže ako môžem veriť v odbornej knihe vlastne čomukoľvek, ak sa autor skompromitoval svojimi neznalosťami? Slovenské vydanie od vydavateľstva Premedia je poľutovaniahodné, je vidieť, že preklad aj korekcia sa udiali narýchlo. Preklepy, gramatické chyby, no proste slovenská klasika posledných rokov... Čo ma vytáčalo úplne do nepríčetna, bola hviezdička v texte, ktorá mala veľkosť mušacieho výkalu. Prakticky nikdy som si ju pri čítaní nevšimol, vždy až v samotnej vysvetlivke na päte strany, čiže nasledovalo prácne hľadanie v samotnom texte...

10.04.2021

Dlouho už jsem neměla v ruce žádné kulturní dějiny a toto zpracování mne - velmi neintenzivně řečeno - zaujaly. Řetězení vlivů na vznik a vývoj téměř všech uměleckých oborů, prolínání dějin jako takových a kulturních zvlášť, stručné i rozsáhlejší portréty jednotlivých osobností, souvislosti i nesouvislosti, podané působivě a přitom čtivě... Nejvíc asi bolely kapitoly dvacátého století, stalinismus a emigrace. A jak bývá dobrým zvykem, vytěžila jsem pro opakování a doplnění řadu knih, skladeb, filmů a obrazů, které nutně potřebuju vstřebat. Dobrá volba k četbě, nelituju určitě věnovaného času - a doporučuju, zájemci jistě taky litovat nebudou!

28.08.2020

Výprava do Ruska, za jeho kulturou a obyvateli.
Titul je převzat ze scény knihy Vojna a mír, kde mladá a krásná kněžna Nataša při poslechu lidové melodie instinktivně zatančí lidový tanec.
Tolstoj říká, že i přes nákladné zahraniční vzdělání zůstane Rus vždy Rusem....
V této knize se píše o životě, zvycích a víře. Od doby Petra Velikého (vládl 1682-1725) až po stalinismus.
Velmi zajímavé a výborně napsané.
Protiklad Moskvy a Petěrburgu (Petrohradu, Leningradu).
(2008)

17.05.2019

"Rusové si svým místem v Evropě nebyli nikdy jisti a tato rozpolcenost je základním klíčem k jejich kulturní historii a identitě. Vzhledem k tomu, že žili na pomezí tohoto kontinentu, nebyli nikdy přesvědčeni, patří-li jejich osud k Východu či Západu. Petr Veliký svůj lid donutil otočit se na Západ a napodobit jeho způsoby. Vzdělané vrstvy hleděly na Rusko evropskýma očima, kritizovali svou vlastní historii jako barbarskou a temnou. Tito Rusové dychtili po tom, aby je Evropa uznávala a aby je považovala za sobě rovné. Avšak současně si byli bolestně vědomi, že Rusko není Evropa- trvale totiž za svým mýtickým ideálem pokulhávalo- a že se nikdy nedokáže stát její součastí. V Evropě žili Rusové s komplexem méněcennosti. Odmítnutí Západem mohlo právě tak vyvolat pocity nenávisti a nadřazenosti. Jestli se Rusko nemohlo stát součástí Evropy, mohlo svou pýchu čerpat z toho, že bude jiné. Tak bylo ruské duši přiklepnuto vyšší morální ohodnocení, než materiálním úspěchům západu. Ruská duše dostala křesťanské poslání zachránit celý svět."

V tomto úryvku celkovo výbornej Figesovej knihy je zhrnutá podstata ruskej identity.

Už som sa stretol s ruskými dejinami písanými vodkou, dejinami optikou kulinárskeho umenia a teraz prostrednítvom kultúry. Všetky tri pohľady boli skvelé a krásne doplnili tie normálne- "štandardné" dejiny tohto národa. Možno len fantazírovať, ako by svet vypadal, keby sa ruský národ bol býval vydal po obvyklej - európskej- historickej ceste. Dovolím si tvrdiť, že v tom prípade by asi Európe dominoval, minimálne po kultúrnej stránke. Večná škoda tej premrhanej príležitosti...

13.10.2017

Opravdu skvělá a vyčerpávající kniha, která vám čtivou formou utřídí a rozšíří vaše znalosti ruské kultury a vůbec vývoje moderní společnosti. Nelze než doporučit.