Návštěvník
Éric-Emmanuel Schmitt
Návštěvník nás seznamuje s příběhem světoznámého psychoanalytika Sigmunda Freuda, jehož byt v předvečer války v roce 1938 prohledává a rabuje gestapo, které mu také odvede jeho dceru Annu. A právě v této situaci ho navštíví kdosi neznámý a je na každém, aby rozhodl, kdo jím je - uprchlý blázen, Bůh nebo někdo úplně jiný?
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1998 , Institut umění - Divadelní ústavOriginální název:
Le Visiteur , 1993
více info...
Přidat komentář
Toto dílo se mi moc líbilo. Vede k zamyšlení a nechává čtenáře vypořádat se s koncem posvém. Tudíž nevnucuje žádnou svou teorii a zůstává otevřeno všem možným i nemožným závěrům.
Rozhodně doporučuji!
Moc krásné, zajímavé - i smutné. Moje třetí knížka od autora - začala jsem - i trochu náhodou - knížkou Deset dětí paní Ming, moc se mi líbila, pak Oskar a růžová paní - to je tedy knížka - prostě nedá se to moc popsat, ale naprosto skvělá, tato už vybraná cíleně, ale taky mě dost vzala.
První Schmittovo dílo, co jsem četla a docela mě sebralo. Úchvátná, zajímavá četba! Moc ráda se k ní budu vracet :)
Jako ve svém Evangeliu podle Piláta se zde zabývá rozdílem mezi empirickým poznáním (řekněme) a vírou, která nemá být "dohmatatelná", proto je to víra. Báječná hra - co do postav, vybráním lokalizace časové i prostorové,... a samozřejmě opět skvělé dialogy.
Štítky knihy
francouzská literatura rozhlasové hry
Autorovy další knížky
| 2006 |  Oskar a růžová paní |
| 2005 | Manželské vraždění |
| 2011 | Oskar a Růžová paní / Noemovo dítě / Pan Ibrahim a květy koránu |
| 2005 | Evangelium podle Piláta |
| 2016 |  Deset dětí paní Ming |
Kniha Návštěvník je v
| Přečtených | 22x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 1x |
| Chystám se číst | 21x |
| Chci si koupit | 3x |
Je smutnou skutečností, že nejhůře se píšou komentáře na ty nejlepší knihy.
Znáte to? Že ne? Šťastlivci!
U té špatné vypíchnete tady to, otřete se o tamto, zasmějete se tady tomu. Poklona, mrknutí, zamávání, tečka. Ale co, sakra, s dobrým, ba výborným dílem?
To, bohužel, vypadá: jako, no..., prostě..., paráda, skvělé, dokonalé, tradadada...přečtěte si to! Žádný koherentní člověk neuvěří jednoznačné a nekritické pochvale. Vzbuzuje údiv. Zavání neobjektivností. Nutí k relativizaci (dokonalé? - co je dokonalé?, skvělé? - pro koho skvělé?, apod.).
Těžké je to, přátelé, těžké. Občas jeden má chuť přímo diktátorsky přijít a říct: "Tak a dokud nesníš tu mrkev (pardon - nedočteš!), nevstaneš od stolu! Pak mi poděkuješ!" Jenže může snad?
I přesto: Návštěvník je parádní, skvělé, dokonalé dílo! A kdo nevěří, nechť si ho přečte, nebo poslechne!
Éric-Emmanuel Schmitt - Návštěvník (Mluvené slovo CZ): https://www.youtube.com/watch?v=tpdpOgndNQQ