Vyhledávání v diskuzi

Hádejte autory:):
Raksa.A - ty paměti jeho (druhé) manželky jsou opravdu hodně zajímavé. Já jsem čekala, že se tam dočtu něco o jeho tvůrčí metodě, výběru a zpracování námětů atd. - také mám jeho knihy velice ráda, zejména Mulatku Gabrielu a Pasačku koz. Místo toho se tam do detailů líčí, jak komunistická a levicová elita světa (Ilja Erenburg, Amado, Picasso, Art. London, Gy. Lukács, Pablo Neruda, Anna Seghersová ...) lítala z jednoho mírového kongresu na druhý, jak si jejich manželky nechávaly od dělnických delegací darovávat nejluxusnější kožichy, jak význační spisovatelé - komunisté ČSR (Drda a spol.) chodili na Dobříš, kde ubytovali mnohé cizí autory, tam prohrabávali truhly se šatami bývalých majitelů - rodu Colloredo-Mansfeldů, a hráli v nich maškarní scénky, jak členové ÚV KSČ sháněli pro paní Amadovou posluhovačku, neboť ona nezvládala péči o jedno dítě a ještě i pomoc manželovi v jeho psaní .. Knihu moc doporučuji! A teď už opravdu Hun-ovi předávám štafetu. - Zobrazit vlákno diskuze

Hádejte autory:):
niet za čo, už som myslela, že nik ani len neškrtne - inak tá Picassova sladká pomsta je niečo super pre "milovníkov" umenia. Myslím, že mal vyštudovanú kunst históriu. - Zobrazit vlákno diskuze

Nová hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Tak teď u je to jasné: Guernica -baskicky Gernika. A snad míněna kniha téhož názvu zde na DB, autor Dave Boling. Autorem slavného obrazu je samozřejmě Picasso. - Zobrazit vlákno diskuze

Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?:
Nevím, zda to přímo splňuje zadání, ale právě čtu knihu WIlliama Saroyana - O neumírání. Velmi často se zde mluví o Picassovi. "Počítá si strašně moc za každou čmáraninku, kterou nakaňká," řekl syn. "je to určitě milionář." "To tedy doufám, i když o tom pochybuju. Určitě nikoho nenutí, aby ty jeho čmáraninky kupoval. Lidé mají peníze a chtějí kupovat, a s těmi lidmi, tedy kupci, se setkává agent, který jeho věci prodává, ne Picasso, a agent taky z těch peněz notnou sumu shrábne a zbytek odevzdává Picassovi......... Není podle všeho chudý, určitě ne tak chudý jako řada jiných malířů, kteří taky už pomalu dožívají, ale boháč to taky není." "To tedy je, a jaký! U Maguyho jsem se zeptal prodavače na cenu takového malého plakátku, na který Picasso přimázl pár kaněk a čerstvý podpis, a stálo tam sedm set dolarů." A protože Saroyan v této knížce mluví o lecčems, tak pokračuje čtenář knihy, ve které se mluví o nějakém filmu, alespoň trochu významně. - Zobrazit vlákno diskuze

Čtenářsky náročná literatura:
Dobré vědět. Odyssea postrčím v "chcipřečíst" ještě dozadějc. Vzpomněla jsem si na Keouacovu Na cestě. A z trochu jiného soudku též O'Brianův Picasso. Taková dřina! Tak extrémně jiné, než Aubrey-Maturinovky! Času je méně a méně, raději tedy číst věci, které opravdu chci, než ty, o kterých si myslím, že bych je přečíst měla. - Zobrazit vlákno diskuze

Knihy, které nikdo nečte (Aubrey & Maturin série Patricka O´Briana):
12. Obě dvě osobnosti nám napovídají, jaké jsou O'Brianovy zájmy a záliby. Pokud se zaměříme nejprve na Picassa, je to O'Brianova láska k hudbě a umění, která je zřejmá z příběhů o Jacku Aubreym. Začátek první kapitoly románu Master and Commander se odehrává na Menorce, kde je pořádán koncert, a je to právě láska k hudbě, která nakonec vyústí v přátelství, jež bylo zpočátku velmi nepravděpodobné, a to mezi Jackem a vzdělaným Stephenem Maturinem, který se poté s Jackem plaví na lodi jako lodní lékař. O'Brianův obdiv k výtvarnému umění není jistě s podivem, pokud se zamyslíme nad vizuální stránkou knih o Jacku Aubreym. Hra se světlem a barvami se vyskytuje všude. Proč však právě Picasso? Zčásti jistě proto, že se s ním O'Brian měl možnost osobně setkat a měli mnoho společných přátel, zejména členy Matissovy rodiny. Především je to však proto, že zosobňuje tak jako žádný jiný umělec člověka, v němž se snoubí francouzská, španělská a katalánská kultura, ve kterých O'Brian šťastně na mnoho let zdomácněl. Není to náhoda, že první kniha celé série je zasazena do prostředí západního Středomoří a na pobřeží, které autor zná tak dobře, a do moří a podnebí, jež sám měl možnost zažít. - Zobrazit vlákno diskuze

20. kniha, jejíž první věta je otázkou:
Obraz mé lásky - "Má se malovat, co je na tváři, uvnitř tváře, nebo to, co je za ní?" Pablo Picasso .... následuje "Ello?" http://www.databazeknih.cz/knihy/obraz-me-lasky-144603 - Zobrazit vlákno diskuze

Filosofování pod starým mohutným dubem:
U knih a písniček hodnotím někdy jen podle díla, jindy mě ovlivní autor/skladatel/textař... Hodnocení u výtvarného umění mi přijde jasnější a snad se dá říct i přímočařejší. U obrazu (nebo i u sochy) mám jen 3 typy hodnocení - líbí, nelíbí, něco mezi. Je mi absolutně jedno, jest-li je malíř/sochař uznáván nebo ne. Picassovy obrazy mi nepadly do oka a nic na tom nezměnilo ani poučení, čím se Picasso inspiroval, na co reagoval, co vložil do obrazu. Zkrátka jeho obraz bych si doma nepověsila a nic na tom nemění ani malířovo slavné jméno. Ad písničkáři - Nohavicu mám ráda stále, před 89 stejně jako po sametu. Zrovna dnes jsem ho poslouchala. Pořád mu to zpívá, má skvělé písničky, výstižné texty a hlavně charisma. I vyprodané koncerty a nadšené aplausy. Dobeše mám taky ráda, doteď mám ráda písničky P. Jíšové, Redla, Samsona Lenka i W. Daňka... Pak je bohužel pár skupin a zpěváků, které jsem měla před revolucí ve velké oblibě, ale po 89 se začali chovat tak divně, že..., zkrátka už bych na jejich koncert nešla a ovlivnilo to i můj vztah k jejich písničkám. - Zobrazit vlákno diskuze

Thrillery,děsivé knihy které vás dostaly?:
Janulka68 ...ještě jsem nepřečetl poslední knihy ze serie Alex Cross, ale řekl bych, že Picasso vystupuje u nás zatím jen ve filmu /mimochodem hodně slabém filmu/ Vražedná hra z roku 2012 Je to hodně volně podle knihy "Cross", která třeba vyšla v Polsku .....a možná je příběh úplně samostatný tak snad je to správně - Zobrazit vlákno diskuze

Které knihy jsou pro vás nezapomenutelné?:
Najsilnejší dojem...tak sa to povedať nedá. Celá moja knižnica to je rozličná škála pocitov, vôní a chutí. Pripomína to kuchyňu, presne viem kam mám siahnuť, keď dostanem chuť a kam keď vyhladnem. Či sa mi žiada len nejaký odtieň pocitov, alebo niečo zásadné. Ak sa jedná o odtieň, siaham po niečom čo dôverne poznám, ak je to hlad, tak experimentujem a otváram nejakú neznámu kapitolu, niečo zásadne, nové. Je veľa kníh, ktoré vo svojom živote považujem za zásadné, ale netrúfam si označiť niektorú za tú najzásadnejšiu... V hudbe by to bolo oveľa jednoduchšie, tri písmená: BACH. Ale v literatúre ? Ak by som sa veľmi snažil zodpovedať túto otázku, zavádzal by som, ak by som ju chcel seriózne zodpovedať, zdržal by som sa odpovede. Možno by sa nejako dalo tie knižky deliť podľa období v živote, podobne ako mal Picasso tzv. "modré obdobie" by sa dal môj život rozparcelovať na políčka a do každého vpašovať kolónku : vele-dôležité. Myslím si že knihy prechádzajú našim životom ako ľudia, každá zanechá nejakú stopu, ale nie každá stopa je pre nás čitateľná. S knihami môže byť človek sám, ale nie osamelý. - Zobrazit vlákno diskuze

Knihy, které nikdo nečte (Aubrey & Maturin série Patricka O´Briana):
Jeden můj kamarád, takto vedoucí jazykovědec jedné univerzity, miluje O'Briana nesmírně. Taky C. S. Forestera. Já se na O'Briana teprve chystám, ale: poklízeje předminulý týden lavičku pod věšákem, dal jsem tam ležícího Saturnina španělsky zpátky k sobě do pokoje (předtím jsem z něj okopíroval kamarádce ten kousek o Marku Aureliovi) – mimochodem, mé italské kamarádky Uapa a Uipi, kterým jsem Saturnina poslal italsky, se do něj okamžitě zamilovaly. A v O'Brianově Picassovi jsem asi o 50 stran dál, od loňska; nějak mi tenkrát vadilo, že je to, zdá se mi, tak nějak zvláštně přeložené, a to to dělal Zdeněk Hron! - Zobrazit vlákno diskuze

Co vás u knížek dokáže naštvat?:
Nemám ráda v ději prolínání osudu několika hrdinů současně.Miluji pěkné ilustrace,nelíbí se mě například ilustrace styl Picasso:-) - Zobrazit vlákno diskuze

Nightlybird´s YJ Night pub:
s-reader – starý brachu, jako obvykle máš pravdu – diskuse, která se točí dokola jako vír, přípomína zvětralé šampaňské, také ztratila svoji lahodnost a chuť. Řekla se tady řada názorů, třeba bude některý správný. Pokud jde o tvůj nápad s „nestravitelným uměním“, myslím si, že se dostaneme do obdobné situace. Kolik lidí tolik názorů. Jinak se obávám, že nastane situace, jako když se někdo upšoukne v tramvaji – všichni koukají okolo sebe a nepřizná se nikdo. Pokud by se to vzalo v obecné rovině, tak se snad někdo přizná, že nesnáší třeba vážnou hudbu, nebo že se mu nelíbí kubisti, nebo … a pod. Jakmile by ale mělo dojít na nějaký světový literární klenot – nevím, nevím, jestli bude mít někdo dostatek morální síly, aby prohlásil, že autor je naprostý debil a kniha je slátanina, která normálnímu duševně zdravému člověku nemůže poskytnout nic, než chuť intenzivně zvracet a že nechápe co za lidi to mohou číst. Možná sis všiml, že je řada čtenářů, kteří uvádějí jako své oblíbence knihy diametrálně odlišné – uvedu příklady; Hoši od Bobří řeky x Mein Kampf, Stmívání x Proces – a tato skutečnost ve mně vzbuzuje dojem, že uvádění určitých knih naprosto neznamená, že je dotyčný četl, ale že si myslí, že by měl tvrdit, že je četl, aby nebyl za nekulturního blba. A teď jsem si všiml, kolikrát jsem použil „že“ v jednom souvětí, takže mohu přiznat následující skutečnosti: na operu mne dostanete jedině omráčeného, svázaného a pro jistotu s roubíkem, když slyším tříčárkované c, tak se osypu, kdybych potkal na ulici babu, která stála modelem Dalímu nebo Picassovi, zdrhám tak, že ten černej kluk, co drží svěťák na krátké trati, by dočista zbělel závistí ( a cestou bych trousil bobky, jak ten králík v Daleké cestě za domovem), teď už nemám na svém intelektuálním imige co pokazit. A zcela odpovědně prohlašuji, Joycovu knihu Finegans Wake nebudu nikdy číst, i kdyby ji přeložil třeba Lojzík Skoumal. Ať jsem za pitomce, ať. Třeba blbý, ale jinak duševně zdravý - Zobrazit vlákno diskuze