Celým srdcem

13.04.2023

Světlo, jež mladí hledají, píše otec Jeroným, je upřímnost starších. Nikoli ona subjektivní upřímnost, která všechno omlouvá a přitakává volnosti, na niž jsou zvyklí, nýbrž objektivní upřímnost, řídící se nekompromisně podle Řehole svatého Benedikta v cisterciácké tradici, podle mnišského povolání, o jehož uskutečnění - byť nedokonalém - v životě starších se tito mladí potřebují přesvědčit.

07.04.2023

Část přednášky otce Samuela z velikonoční středy 2010 z Nového Dvora k asi čtyřiceti převážně mladým kněžím:

"Naše povolání diecézních kněží, řeholníků nebo mnichů se v určitých ohledech liší, jakož i praktický způsob života. Podstata je však společná. Když slavíme Eucharistii, není mezi námi - vámi, knězi či řeholníky, a námi, knězi-mnichy - žádný zásadní rozdíl. U obou druhů kněžské praxe však existuje dvojí způsob pojetí kněžské služby, dvojí pojetí role kněze. Můj popis tohoto dvojího pojetí bude nutně schematický, proto vás prosím o dostatečnou shovívavost. První spočívá v představě, že účinek svátosti Eucharistie se dotýká jen těch, kdo se jí zúčastňují. Kněz se snaží přitáhnout své farníky do kostela a před jejich shromážděním pak s hlubokou zbožností a usebráním slaví svátosti (křest, birmování, Eucharistii, svátost smíření...) a jménem věřících, které mu Bůh svěřil, vzdává Bohu díky. V tomto pojetí - omlouvám se znovu za určitou schematičnost - bohoslužbě předchází starost o pastoraci, která ji pak i doprovází. Tomuto pojetí, myslím, všichni rozumíme. Není sice úplně špatné, není však ani úplně správné. Druhý přístup, mnichovi samozřejmě bližší, je možná ten, jakého se držel farář z Arsu. Pokud ho přijmete i vy, váš pohled na službu, kterou vykonáváte, se radikálně změní, stane se pro vás snazší, naplní se nadějí, povzbuzením. Abych to vysvětlil.

07.04.2023

Kněz věří - a jde o víru teologální-, že svátosti přinášejí účinek osobám, které je přijímají: knězi, jenž je slaví, a věřícím, kteří je při bohoslužbě přijímají, dítěti nebo dospělému při křtu nebo biřmování, hříšníkovi, jemuž se dostává rozhřešení. Ale věří kněz - vedle této naprosto oprávněné víry - také v to, že svátost má účinek ještě mocnější, že nepůsobí jen na věřící ve shromáždě ní, ale že v rámci společenství svatých je její působení mnohem širší? Věří kněz, že kdykoli je křtěno nějaké dítě, přibližuje se Bohu všechno lidstvo? Že kdykoli je odpuštěno nějakému hříšníku, stávají se před Bohem čistšími všichni jeho bratři-lidé? Kdyby toto nebyla pravda, k čemu bychom my mniši byli? K čemu by byla všechna ta snaha žít podle Božího přikázání, sloužit slavnostně Eucharistii, zpívat božské oficium, modlit se, všechno takříkajíc beze svědků? Doufám, že už mi rozumíte.

Kněz - farář, řeholník, mnich-, který denně slouží mši svatou, na koho působí? Na své farníky, na ty, kteří jsou v kostele, nebo na celou svou diecézi, na svou zemi, na věřící i nevěřící celého světa? Drazí bratři v Kristu, když farář z Arsu na počátku své služby sloužil mši v prázdném kostele, měla stejnou účinnost jako poslední bohoslužby jeho života, sloužené před početným davem usebraných věřících!!!
Tyto poslední mše byly viditelným plodem těch prvních, účinných neviditelně, Kardinál Journet piše:

"Tím, co v tichosti začalo přinášet světu spásu, byla tělesná přítomnost Slova mezi námi; a táž tělesná přítomnost ji světu v tichosti přináší dál. Tělesná přítomnost Kristova byla nejprve "dána" (Vtělení), a poté "ponechána" lidem (v Eucharistii). Vtělení a Eucharistie jsou dva hluboce spolu spjaté aspekty jednoho a téhož tajemstvi. Proměňování, jež Kristus naplňuje prostřednictvím kněží, ... je především ... jeho vlastním dílem; dílem Kristova kněžství."

K tomu asi není potřeba komentář :o)
10/10

05.12.2017

"Buďte stručný, neplýtvejte slovy. Věta musí být jako zeď z nasucho kladeného kamene. Nemám rád věty, které vypadají jako slepované. Slova mají přiléhat jedno k druhému a narážet na sebe: aby to jiskřilo."